Saga - Silent Knight (1980)

Stál krámek v naší ulici,
v něm párky, buřty s hořčicí
a bonbóny a sýr a sladký mák.
Tam chodíval jsem potají
tak, jak to kluci dělají
a ochutnával od okurek lák.
A pro mou duši nevinnou
pan vedoucí byl hrdinou,
když po obědě začal prodávat.
Měl jazyk mrštný jako bič
a já byl z něho celý pryč
a toužil jsem se prodavačem stát.

tolik Majkl Tučný.

Stál krámek v ulici Na bělidle, v pražské čtvrti Smíchov a patřil značce Rock Paradise, v něm se pan vedoucí Šimečka staral o zásobovaní kvalitní rockou a metalovou hudbou té části populace, která o toto jevila značný zájem.
V dobách neinternetových, jsem si z naší Moravy, dělal občasné vyjížďky vstříc dobrodružství a nakupování vysněných, ale i nově vycházejících alb do matičty Prahy. A jednou se přihodilo, že jsem tam uviděl mimo jiné i tuhle desku. Kapelu jsem neznal skoro vůbec, ale její monstrózně klávesová hudba (kterou jsem si tam poprvé vyslechl) a geniální obal rozhodli o podlovolení se tužbě, něco tak jedinečného a z toho co znám se ničemu nepodobajícímu vlastnit.

V počátcích kapela používala snad troje keyboardy a hradba zvuků řinoucích se z těchto nástrojů mnohdy zastiňovala klasickou rockovou polohu. Je tomu znát hned z úvodní Don't Be Late- magicky uhrančivé, neuvěřitelně hitové vele-skladby, která mě ke kapele vlastně přivedla a dodnes slouží něco jako naše pupeční šňůra. Sadler ční (svůdně šeptá) a akustiky famózně drnkají, to nejmagičtější na písni jsou ovšem proudící klávesové tóny, nestárnoucí fantazie.
What's It Gonna Be- začne svižně a rockověji, ovšem Gilmour vede kapelu atmosférickou dráhou, do které se vměšují další klávesové rejstříky, ale i Ian C. tu čaruje slušivě. Mocný patos operního stylu se předvádí v třetí Time to Go- kde mě Sdaler svým rozsahem připomíná Mercuryho. Compromise- je uvolněnější, střídmější i rockovější koncertní tutovka. Too Much to Lose, ale i další položky alba se odehrávají celičké v dalekém vesmíru s maximálním zapojením v té době veškerého dostupného syntezátorového boomu. Velký závěr v podobě Careful Where You Step- silná to skladba, nacpaná melodiemi, důraznějším rytmem, jiskrnými nápady, nebo záměrně futuristicky mašinkově upraveným Michaelovým vokálem.

Z prvních klasických čtyř alb kanadských Saga, mám tohle prostě nejraději.

Epitaf- zpráva čerstvá teprve několik dnů- Saga se rozhodla ukončit kariéru, nééééé, prosím ještě nééé. Rozhodně bude několika generacím oddaným fanouškům chybět, zbude tu po ní vakuum a smutný výraz ve tváři, který ale může napravit radost z muziky, kterou nám tahle kapela po čtyři desetiletí rozdávala!


reagovat

b.wolf @ 30.01.2017 09:04:17
Musím říct, že zpráva o konci Sagy mě taky radosti nepřidala... poslední novinky, jako Demon či Gotthard, toje tragédie, říkal jsem si, že by Saga mohla po Sagacity ještě něco stvořit... bohužel... jdu si pustit Worlds apart... :(((((

horyna @ 30.01.2017 09:19:01
Četl jsem recku na Demon že za moc nestojí, ale Gotthard, z toho co jsem na netu projel, jevili se mi výrazně lepší naž ty dva poslední nedodělky s mladíkem u mikrofonu. Cítil jsem z toho velkou kompoziční svobodu, spoustu neotřelých nápadů a mnohem hitovější potenciál. I zpěv mi tu sedl mnohem víc. Ještě je musím projet a možná bych zariskoval, uvidíme. Ale u tebe wolfe nejspíš silně propadli, že?

Zpět k Saga. Sagacity je úžasná deska, neptrpělivě jsem očekával jejího nástupce, hm...přeškoda:-(

john l @ 30.01.2017 12:06:29
Nemůžu si pomoct, ale mě přijdou starý Sagy strašně přesyntezátorovaný. Chybí mi tam ostřejší kytary, vlastně v některých skladbách úplně zanikaj a oni vství klávesy a klávesy a klá... Takže moc nechápu že to někoho baví poslouchat.

dan @ 30.01.2017 13:57:35
Z Images, Silent a Worlds hraje Saga dodnes na svých koncertech nejvíc písniček, to jasně ukazuje na jejich popularitu. Takže to lidi bavit asi bude.

b.wolf @ 30.01.2017 15:42:47
Horyna: nečekal jsem zázraky, ale taková vykradacka Uriah Heep, jak v úvodním tracku, to je fakt přespříliš! Asi došly nápady...

horyna @ 30.01.2017 15:54:05
hold S. Lee byl jenom jeden, chybí především kompozičně, alespoň co se muziky týče.

Kdyby alespoň Saga u nás vystoupila, ale co jsem viděkl na netu šňůru, tak opět samé NDR

b.wolf @ 30.01.2017 18:51:58
Njn, dnes jsem měl poslední fošnu Rocka Rollas, super nářez, a oni se rozpadnou... :(((

dan @ 01.02.2017 11:50:08
Saga u nás už vystupovala před pár lety v Lokti. Netuším kolik na ně tenkrát přišlo lidí, ale u nás mají mizernou fanouškovskou základnu tak sem ani nejezdí. Něco mi říká že jejich zpěvák chvíli žil v Německu (možná se mě to s někým plete), tam se jim daří.

horyna @ 02.02.2017 11:33:07
Na východ od Lokte se jim zřejmě nechce:-) Hold jsem ten východní blok

Příchod Jima Gilmoura do kapely je zde jednoznačně znát a to v pozitivním smyslu slova. Elpíčko s sebou přináší další klasické pecky Don\'t Be Late (Chapter Two), Time To Go, Too Much To Lose (Chapter Seven) a Careful Where You Step. Je zároveň poslední deskou, kterou produkoval Paul Gross a která byla nahrávána v rodné Kanadě. Stylově jednoznačně tíhne k předchozím dvěma studiovým počinům. Z prvních tří alb mám Silent Knight asi nejraději pro svou barevnost a osobitost. Při jejím poslechu si vždy kladu otázku, jakým směrem by se asi kapela ubírala, nebýt následujícího veleúspěšného titulu Worlds Apart, který již nahráli na starém kontinentě. Silent Knight uzavírá první období skupiny. Období syntezátorového boomu, progresivních postupů a hledání sebe sama. A že to bylo moc pěkné a příjemné období!
reagovat