Saga - Behaviour (1985)

Zastávám názor, že hudbu si má člověk pořádně užít. A nutno tedy podotknout, že desku Behaviour kanadských Saga si užívám vždy a na maximum.
Ale né, takto jsem vlastně vůbec začít nechtěl.
Mělo to být asi nějak takhle: příšerný osmdesátkový pop, řekne si nejspíš dobrá polovina pokrokově myslícího spektra zde publikujících, nebo i jen občasných návštěvníků. A možná tento názor napadne i drtivou většinu těch, co tohle album kdy slyšeli, říkám si, no a. Musím si říci -no a !! Mě se ale líbí, vůbec mi nevadí typický 80-tkový zvuk, příchuť (pachuť) doby a jemný patos stylu. Vždyť je to jen a jen moje věc, můj názor, osobní postoj a přijmutí či obhájení faktu, že mi může i takováto deska imponovat. A navíc mám za to, že zde je vše naaranžováno vkusně a pomocí progresivní formule, sice spadající do této "prokleté" doby přesto pořád v intencích daného žánru.
Kladný postoj zaujme zcela určitě valná většina početné fanouškovské základny, věřím že jim se i tato etapa kapely zamlouvá a to je dobře.

Tahle parta velice zručných muzikantů z kanadského Toronta brázdí rocková kolbiště už čtvrtou dekádu a za tu dobu stihla vydat nezpočet zajímavých alb, držící si více méně standartně kvalitativní úroveň. Deska Behaviour spadá do druhého přístupnějšího období kapely a po prvních čtyřech klasických-Saga deskách spolu s předešlou Heads or Tales a dalšími dvěma následovníky dotváří tuto vývojově přístupnější etapu.

Michaelova vlídná vokální akrobace nakukuje za účasti syntezátorové melodie do Listen to Your Heart- v refrénu se píseň probudí a plně proudí skrze naše tělo. Rytmičtější Take a Chance- v sobě nese odkaz doby, ale kytarové výpady a prog-rockový klávesový sound posunují tuto skladbu nad rámec běžné produkce. Dojímavý hlásek Sharon Benson skvěle padne do trochu dobově eklektické, přesto přívětivé What Do I Know. Jako by předešlou stopu chtěla strhat řádně odvázaná a kytarově nabroušená (v mezích doby) Misbehaviour, která se po předělu Nine Lives of Miss Midi převtělí do zcela sentimentální balady You and the Night. Out of the Shadows- na to jde od počátku zostra, klavír, kytarový podmaz, dobové bicí a famózně vedený vokál, Jim Gilmour dotváří píseň svými klávesovými brejky. Na vlně upřímnosti se nese basovou figurou a velkým nadhledem vedená Easy Way Out, po ní přichází další vkusná, spíše neohraničená Promises- ve které přeci jen více vykukují kytarové melodie. A je tu osobní favorit desky, píseň Here I Am- dynamicky rázná, basově podepřená a co se týče vokálů na jedničku zvládnutá charakteristická pecka. Dětské hlásky nám otevírají citem přetékající drahokam v tvorbě těchto pánů, (Goodbye) Once Upont a Time- v sobě nese pečeť jedinečnosti nejlepší písně alba, nástrojové a vokální bohatství poletující na vrnoucné klavírní melodii, se snoubí s jedinečným kompozičním talentem kapely této epochy.

Albem se prolína pohádkově snová atmosféra, která sice naráží na dobové překážky, přesto bez ní by jen těžko propukla v plném rozsahu.
reagovat

Petr_70 @ 26.04.2016 18:46:02
Tohle album jsem bohužel neslyšel, ale určitě to napravím...

Od Sagy mám už od ranného mládí moc rád Worlds Apart (a vlastním na CD i vinylu)). Úžasné album, dokonce se nebojím říci jedna z nej. osmé dekády. :) Zajímal by mne tvůj názor na toto album, případně zda nechystáš recenzi. :)

horyna @ 26.04.2016 19:22:00
Petr_70: dnes dopoledne jsem si nemohl nevšimnout v jedné z tvých reakcí tvého pozitivního náhledu na dobu, v níž Saga zažívala své vrcholné hitparádové úspěchy. Pevně věřím že toto dílo by odpovídalo tvým požadavkům, zpět k tvé otázce: Worlds A. pochopitelně znám (začínal jsem se Silent K.), ale žel bohu první etapa kapely mne už teď tolik neoslovuje (mou úctu má ale stále), osobně se nejvíce obdivuji pozdější době, počínaje deskou Full Circle.

Jarda P @ 27.04.2016 06:41:08
Někdy kolem roku 1980 pustil J. Tůma ve Větrníku tehdy pro mě neznámou kapelu Saga z jejich desky Silent Knight, což mě tehdy ohromilo a na nejbližší burze si desku koupil. Dodnes ji považuji za nejlepší z prvních 4 desek. Pak už to šlo s kvalitou dolů a poslechem právě desky Behaviour už pro mě nadlouho skončili. Z novější tvorby už mě zaujala jen House Of Cards. Vlastním DVD z koncertu před pár lety a to, že na něm skladby z prvních 4 desek jasně dominují mě utvrzuje v názoru, že to bylo jejich nejlepší tvůrčí období.

b.wolf @ 27.04.2016 08:48:28
Sagu jsem poprvé slyšel z ohrané desky Worlds Apart a velmi mě zaujala. Postupně jsem doskládával celou DGF, krom Steel Umbrellas, to jako ne, ale dlužno dodat, že jednoznačně nejlepší jsou první čtyři desky. Občas si dám i jiné, najmě Generation 13 nebo Human condition, ale ta první čtyřka je nepřekonaná. Behaviour je solidní album, ovšem já to vidím na silné 3/5...

b.wolf @ 27.04.2016 08:58:40
... a jdu si pustit Worlds Apart ... :)))))

Petr_70 @ 27.04.2016 10:28:48
Jarda P: Ano souhlasím - Silent Knight je vynikající album. Před lety mi "prošel rukama" nějaký fragment videa z koncertu Sagy a to živé provedení Don't Be Late mne úplně dostalo. Vzpomínám si, že při poslechu téhle verze (konkrétně té instrumentální mezihry) mne napadlo, že kdyby měl tyhle nástroje J.S.Bach, tak by jeho hudba zněla nějak podobně... :)

horyna @ 27.04.2016 10:38:42
b.wolf: worlds Apart-ový milovníku :-) koukám že tohle album tu jasně vede a má velké množství zastánců, jinak velká poklona před doplněním celé diskografie, to máme z velké části společné, jen mne zaráží neúčast Steel Umbrelas v ní?? Připadá mi naprosto v pohodě. Jako "jinou" a zcela zvláštní v jejich tvorbě vidím desku Pleasure and Pain, pro její koketérii s moderními technologiemi, tu tedy opravdu nemusím zase já. Generation 13-bomba.

b.wolf @ 06.12.2016 09:50:56
horyna: mně prostě a jednoduše ten funky styl k Sáze nesedí.

horyna @ 06.12.2016 12:52:56
vidíš a mě tu naopak pasuje a velmi vkusně, přesto Saga od Full Circle, to je pekelná jízda řady famózních alb

Vyborny, jedinecny album!!! Jeden z naj... od Sagy. Stoji na vrchole vedla Worlds Apart!! Miernu zmenu stylu hudby , ktory od prvych vynikajucich progrockovych nahravok nabrala kapela po albume Worlds Apart a hlavne Heads Or Tales tu dotiahla do dokonalosti!!!Krasny, melancholicky zvuk s jemnym echom, ktore vytvara uzasnu atmosferu.. a tie songy! Pop rock pre velmi narocnych posluchacov! Pop rock, aky uz nikto nikdy nenahra! Same skvosty..Listen To Your Heart, Take The Chance, Out Of The Shadows. Nadherna balada You And The Night s atmosferickym introm Nine Lives Of Miss Midi. Ak chcete prezit krasny romanticky vecer s Vasou milou, tato piesen by nemala pri tom chybat.....
Mozno som sa nechal pri hodnoteni chvilami uniest, ale ak si tento album vypocujete, pochopite preco.
Tento album mavam v prehravaci par krat do tyzdna a stale a stale a stale ho nemam dost...
reagovat

Apache @ 29.09.2009 17:06:19
Tak tohle musím zkusit. Pop rock a 80's mám rád.

Tomas PN @ 30.09.2009 08:21:12
Ahoj, tak to skus a daj, prosim Ta, vediet Tvoj nazor! :-)

Jarda P @ 30.09.2009 10:28:22
Od Sagy jsou nejzásadnější první 4 alba, hlavně Silent Knight. Pak už ubylo nápadů, z novějších mám rád už jen House Of Cards. Behaviour není špatné, ale až moc popové.

@ 23.05.2010 08:56:23
Tomas PN: Tak tedy dávám vědět. :-) Podle mě je tohle novoromantické album - tedy pokud znáš styl new romantic, který frčel v Anglii počátkem 80. let a kapely jako Ultravox, Visage, Spandau Ballet, Human League, Duran Duran apod. Dle mého názoru Behaviour jednoznačně vychází z těchhle vlivů. Zpěvák zpívá přesně tak, jako zpěváci výše jmenovaných kapel a muzika neobsahuje téměř žádné hard rockové prvky, zato snad všechny novoromantické fígly a syntetizéry dominují... Bylo to pro mě hodně velké překvapení, tohle jsem fakt nečekal. Přece jen, pod termínem pop rock si obvykle představuju něco dost jiného. Na to, abych se stal fanouškem tohoto alba jsem asi příliš velký rocker, i když třeba Ultravox a Visage mám hodně rád.
Takže... Behaviour není moje sklenice piva, ale rozhodně je zajímavou zkušeností. Občas si to ze zvědavosti zase pustím (mám v kompu i následující desku Wildest Dreams, která je v podobném duchu).
Velice by mě zajímal názor na Behaviour od lidí, kteří na new romantics ulítávají nebo byli v minulosti fanoušky tohoto stylu.

Díky Behaviour jsem se vlastně ke skupině Saga dostal. Před mnoha lety jsem ji měl na kazetě a moc o tomto seskupení nevěděl. Dodnes si dobře pamatuji, jak jsem po večerech poslouchal nádhernou baladu You And The Night nebo skvělou Misbehaviour či (Goodbye) Once Upon A Time. Vždycky, když uslyším třeba jen pár tónů alba, tak mě to u srdce zahřeje. Nedávno jsem dokonce četl, že i samotný Michael Sadler považuje Behaviour za jeho nejoblíbenější album. Deska je přehlídkou skvělé, šmrncovní muziky, vynikajícího skloubení klávesových syntezátorů s kytar. Při poslechu kratičkých Devíti životů paní Midi se dostavuje neopakovatelný hudební zážitek.
Podtrženo sečteno, Behaviour není jen dalším pouhým řadovým albem z osmdesátých let. Je to vynikající nahrávka. Nahrávka, která má duši a která i dnes po X letech má co říct.
reagovat