Shadow Gallery - Shadow Gallery (1992)

30.06.2016 horyna | #

Srdeční, vysoce návyková záležitost a podobně jako kolegové Snake, či Mohyla, začnu i já trochu obšírněji a od lesa, příběhem, jak osobně sám jsem ke štěstí ve společnosti galerie stínů přišel. Nejspíš leto roku 1992 (to už se opravdu přesně nedá pamatovat) a s kámošem návštěva brněnské cd půjčovny na ulici Cihlářská zapříčinili srážku mé osoby a tohoto hudebního skvostu. Zpětně jsem recenzi ve Sparku samozřejmě našel, ale tenkrát jsem vesměs dal na doporučení kamaráda co tento krámek spravoval a měl na starosti ony hudební zápůjčky, s tím, že se jedná o hudbu podobnou, jakou předvádí na svém novém kotouči pánové z divadla snů. A jelikož kotouč Images and Words nám byl nabídnut o několik týdnů dříve a o maximálně totálním uhranutí tímto dílem rozvyprávěl bych se až v příslušné recenzi, zvědavost byla patřičně na místě. Už onen obal působil zcela pohádkově a dokázal nás patřičně navnadit, popisek na zadní straně krabičky prezentoval hudební styl a náplň kterou jsme prostě toužili zase zakusit a tak zapůjčení bylo stvrzeno. S patřičnou zvědavostí si člověk v klidu domova prohlížel booklet, obsahující silně aristokraticky vyhlížející fota pánů muzikantů a na náctileté hochy tohle všechno mělo odzbrojojucí účinek, který po přetavení na kazetu doznal s opětovnými poslechy nedozírných návykových následků :-)

U první skladby The dance of fools- těmi největšími superlativy ještě plýtvat nepotřebuji, avšak i ona hned od počátku navozuje onu stěží popsatelnou magickou atmosféru, klavírní běh ve společnosti Mikeova vokálu čaruje na neskutečně snové intenzitě prožitku.
Srdcovka Darktown- už svým tajemným úvodem našeptává, že zde se můžeme těšit na velké věci, mohutné hradby kláves a parádně sólující kytary, sólo na příčnou flétnu, i krásný bicí spurt, přechází v kaskády aristokraticky znělých klapek, vokál skýtá nejednu blaženost, neuvěřitelně bohaté aranžmá a ona mystická atmosféra je do diváka vlévána plnými doušky, skladba putuje dál, přijde metalovější pasáž i artově laděné bloky, za devět minut se zde toho opravdu děje požehnaně, první deska a už tak velký kompoziční přehled, nestačím žasnout, krásně čitelná baskytara ve společnosti akustik a znělý refrén tvoří špičku tohoto ledovce.
Mystified- se pohybuje v jemnějším rozmezí a disponuje neobyčejnými alegorickými prvky, slyšíme opět krásný klavírní tón, který ve společnosti Bakerova hlasu doslova uchvacuje svou noblesní barvou, společné sborové vrstvení a následný lahodný refrén dokáže nepřipravenému jedinci propašovat slzy do očí.
V metalově vzdornější Questions at hand- se snoubí velká melodika s rázně vedenými vokálními pochody i riffujícími kytarami. Avšak cituplná akustická pasáž, vhání skladbě opět ono vysoce artové cítění, které plně propuká v španělkou vystavěném klenutém sólu.
Pátá The final hour- používá k okouzlení diváka spousty proaranžovaných a nástrojově velice bohatých ploch, kytarové melodie jsou na vysokém uměleckém stupni a doslova se derou z nitra písně pukajícím krunýřem vně.
Suveréní klávesová zdobnost a Allmanova kytara v živočišném toku, postupně přepustí prostor klavíru a Jamesově flétně v baladické Say goodbye to the morning- pro mne oplývající mnohými nej, pouto k této je solidně pevné, obdivují její hřejivý tón, bohatě seskládané sbory i klavírní linku, především pak osobitý vokální vklad, v němž se střídá hned několik pěvců, kteří do refrénu přicházejí společně a jejich síla je ohromující.
Desku zakončí akustikami svébytně soustružená suita The queen of the city of ice- jež v sobě vstřebává všechny silné zbraně kapely a inspirace bohatstvím barev anglických Queen je nanejvýš zřejmá. Bukolická scéna ve středu skladby s pomocí deště, bouřky a specificky znělé syté vokální citace dovádi posluchače na totální emocionální vrchol, to se prostě musí slyšet.

Vím, vím, zvuk nahrávky není dokonalý, chybějící dynamiku ale převálcuje uchvatná kompoziční šíře prezentovaná zde nespočtem překrásných aranžmá.
Pro všechny ty, kdož jsou v artrockovém křesle spokojeně uvelebeni a touží po tom být alespoň ještě jednou kvalitně rozhoupáni. Věřím že kdo kapelu, potažmo tento klenot nezná a dá mu šanci, bude velice mile překvapen.
Ukázky: >> odkaz
>> odkaz
reagovat

Snake @ 30.06.2016 14:50:45
Napsal jsi to pěkně a jsem rád, že se ti SG líbí. Já pětku nedal z toho důvodu, že Carved In Stone musel bych dát šestku a Room V osmičku :)

horyna @ 30.06.2016 15:31:27
Snake ahoj: jsem rád že ses ozval a odkaz S.G. je u tebe stále platný. Tak Carved... si stojí ještě před jedničkou? Mě tam krapet štvou ty intra a vliv Room V chápu, nedávno jsem si ho poslechl v mp3 a teď mega lituju, že jsem ho blbec prodal , musím si ho obstarat zpět !!! Kdybych hledal nejslabší album , asi by prohrálo Legacy, co u tebe??

Snake @ 30.06.2016 15:50:05
Kdepak, já Legacy miluju. Jako nejslabší bych označil až úplně poslední Digital Ghosts. Bez Mika už to prostě není ono...

horyna @ 30.06.2016 16:01:53
Chápu, prostě chybí, nejen vokálně :-( a koukám že stránky skupiny jaksi vymizely, 7 let od alba, tak asi ještě dlouho nic???

Snake @ 30.06.2016 16:05:14
Jo, taky jsem je hledal, ale pod tím odkazem už je něco jiného. Myslím, že to byl The End...

horyna @ 30.06.2016 16:09:10
Tak to by zamrzelo dvojnásob, tak schopní hudebníci, byla by věčná škoda, třeba má každej svůj malinkej boční projekt, nebo prostě už jen rodinej život, těžko říct. Že to ale byla kouzelná doba, když tohle vyšlo ven? Člověk žasl a to tajemno kolem, žádnej net a mraky informací, pídit jsme se museli :-) ,rád vzpomínám!!

Snake @ 30.06.2016 16:14:48
Tak třeba Carl Cadden-James má veřejný profil na facebooku, teď jsem na něj koukal. Ale s tou mojí anglinou si toho moc nepřečtu. Zkus pohledat, internet je bezedným zdrojem informací. Třeba něco vyhrabeš.

Snake @ 30.06.2016 16:22:53
Podle neustále aktualizovaného FB profilu Shadow Gallery to vypadá, že pořád ještě fungují. Tak přece jen něco :)

horyna @ 30.06.2016 16:35:55
Zrovna na to taky koukám :-) třeba se hrstka nás věrných ještě někdy dočká

b.wolf @ 01.07.2016 10:31:20
K recenzi této vynikající skupiny není co dodat, bohužel na nové album po Digital ghosts čekám marně na novou fošnu. Dávají si pánové sakramenstsky načas. Hodnocení je jasné, jako ostatně u všech jejich desek.

horyna @ 01.07.2016 11:20:39
b.wolf: díky za přízeň k Shadow Galleery, tak to máme-horyna, Snake, Mohyla, yngwie3, b.wolf. Ještě se někdo přidá?:-) jsem rád že zde mají S.G. své věrné

proglord @ 27.10.2022 20:56:27
Pribudol další fanda Shadow Gallery - proglord :)

28.11.2013 Snake | #

Před mnoha lety jsem relativně často jezdil na víkendy do Plzně a v sobotním dopoledni pak se železnou pravidelností a jazykem na vestě lítal po music shopech. Většinu času jsem trávil především v Dominikánské ulici, hned vedle náměstí, ale třeba v Americké byl šikovný cd bazar, kde občas narazil jsem na docela zajímavé kousky. A zrovna tak to bylo i s tímhle debutem Shadow Gallery. Kapelu jsem tenkrát vůbec neznal, ovšem hned mě zaujal výtvarný koncept vystaveného cédéčka. Požádal jsem tedy prodavače o samotný disk, vložil jej do chřtánu zde k tomuto účelu umístěného cd přehrávače a od úvodních vteřin zůstal jako opařený. Tehdy mezi mnou a touhle americkou partou vzniklo doslova celoživotní pouto a já si pak každou jejich novinku poctivě a pravidelně kupoval i v případech, že jsem z ní neslyšel byť jedinou notu. Předčasné úmrtí zpěváka Mika Barkera mne ale zasáhlo tak, že jedinou deskou, kterou jsem dosud neslyšel, je zatím poslední Digital Ghosts. Nedokázal jsem si představit Shadow Gallery bez jeho účasti. Ale i v tomto případě jsem se rozhodl to napravit, sbírku doplnit a placka je tak v současné době na cestě. Jak dobré rozhodnutí to bylo ukáže až čas.

Bezejmenné první album, vypuštěné vydavatelstvím Magna Carta v roce 1992 obsahuje sedm kompozic a trvá rovných šedesát minut. Charakterizoval bych jej jako měkčí, velmi emotivní progresivní metal s dominantními klávesami, velmi dobrými instrumentálními výkony, vyjímečnými vokály a žel bohu poměrně slabou a nevyváženou produkcí. Baskytara není až na vyjímky téměř slyšet, také bicí jsou velmi utopené, navíc docela jednoduché a s největší pravděpodobností má je na triku automat. Nejspíš jedná se o nijak upravované původní demo. Koneckonců debut spřízněných Dream Theater po zvukové stránce také nebyl nic moc.

Úvodní šlupka "The Dance of Fools" mi vždycky naprosto spolehlivě zvýší tep, neboť patří k tomu nejlepšímu, co je na desce ke slyšení. Energické pasáže střídají se s těmi emocionálnějšími, je tu také pár kouzelných instrumentálních meziher a od prvního okamžiku kolem prstu si mě omotává andělsky vysoký vokál Mika Barkera. Klávesy jsou naprosto všude, teprve pod nimi krčí se a schovává virtuozní kytara Brendta Allmana.

Následuje pompézní introdukce členitého kousku "Darktown", vzápětí krátkým sólem na flétnu dá o sobě vědět i basista Carl Cadden - James. Opět nenuceně snoubí se tu tvrdost s jemností a velmi dobře působí zhurta odehraná instrumentální masáž v druhé polovině skladby. Zvuk je nicméně poněkud nevyvážený a v tvrdších pasážích zní kapela krapet sterilně.

Jedním z vrcholů desky je pro mne bezesporu v pořadí třetí skladba "Mystified". Již mohutná klasicizující klávesová předehra dává tušit věci nevídané a skutečně jde o neobyčejně působivou baladu s prvotřídním sólovým zpěvem a fantastickými sbory. Emoce z ní doslova prýští proudem a vůbec nedivím se tomu, že někteří fanoušci Shadow Gallery přirovnávají, a nejspíš právě s ohledem na sborový zpěv, i s v tomto směru nedostižitelnými Queen.

Za nejtvrdší flák dala by se označit "Questions at Hand". Rázný začátek, kopákové ataky, melodické intermezzo a pěkně odvázaný konec. Tohle se mi ale nikdy zvlášť nezamlouvalo a mám neodbytný pocit, že na debutovém albu tahle tvrdá poloha Shadow Gallery tak úplně nesedí.

Rozpaky z "Questions at Hand" ovšem napadrť rozmetá následující dvojka - "The Final Hour" a neméně skvělá "Say Goodbye to the Morning". Obě doslova prošpikované nápady, neoklasickými klávesovými i kytarovými sóly a nadpozemskými vokály, dosahujícími neuvěřitelných výšek. Bombastický nástup "Say Goodbye to the Morning" rozbuší srdéčko a fantastický refrén nejspíš každý fanoušek Shadow Gallery zplna hrdla zpívá spolu s kapelou.

Je tu závěr a s ním dlouhatánská, epická pohádka na dobrou noc, "The Queen of the City of Ice". Je to hlavně o akustických kytarách a krásných vokálních melodiích, trpělivý posluchač dočká se i poměrně okázalého vyvrcholení,ale mnohým z nich bude téměř osmnáctiminutová porce nejspíš trochu dlouhá...

Mám za to, že debutové album i přes některé nedostatky nabízí vynikající muziku. Shadow Gallery dokázali, že v nich dříme opravdu silný potenciál a musí se s nimi do budoucna počítat. Mám tuhle desku opravdu rád a ty objektivní tři a půl s radostí zaokrouhlím nahoru.
reagovat

pito63 @ 28.11.2013 08:25:57
No, priznám sa, že túto hudbu a kapelu už takmer nesledujem, doma mám iba album "Room V", ale napísal si to veľmi pekne.
Snake, vďaka!

martin69 @ 28.11.2013 08:33:07
Prima čtení! Digital Ghost, tě určitě nezklame.

Mohyla @ 28.11.2013 08:54:44
Snake zdravím! Ja sa vytešujem! Z recenzie, aj nového priaznivca tejto neprávom opomínanenej skupiny! Sú to moje progrockové koníky, diskografiu mám komplet!

Snake @ 28.11.2013 09:22:34
Děkuji za ohlasy, vám všem.Jsem fakt rád,že se to moje povídání ujalo.Beru to i jako takové malé povzbuzení pro příště.Ani nedokážu takhle od boku vypálit,jakou že to desku SG mám nejraději,ony jsou skvělé všechny.Na Digital Ghosts se těším,schválně jsem si nepouštěl ani žádné ukázky,abych se nepřipravil o moment překvapení.Četl jsem si jen nějaké recenze a ty byly většinou příznivé.

b.wolf @ 28.11.2013 17:55:18
Shadow Gallery a Symphony X jsou absolutní špička progmetalu. Mám všechny jejich fošny a je skutečně nesmírně těžké říct, která je nejlepší, protože jsou vynikající všechny. Pěkná recenze :)

alienshore @ 28.11.2013 18:01:11
pekná práca Snake! produkcia je nevyvážená to je pravda, ale je to celkom autentický záznam progresívneho metalu zo začiatku 90-tých rokov, hudobne je to podarené dielo myslím že si to vystihol presne, teší ma že Shadow Gallery tu má svojich fandov a aj to že na každý album je tu napísaná recenzia ...

28.12.2010 Mohyla | #

Za poznanie Shadow Gallery vďačím majiteľovi CD obchodu, ktorý mi niekedy v roku 1994 ku zakúpeným CD ponúkol tento album s tým, že sa budem zalizovať. Mal pravdu, zalizujem sa, a postupne so všetkými ich albumami až doteraz. Pomohol mi objaviť skupinu s neskutočnou hudbou. Platňa ma chytila už pri prvom počutí a je na nej čo vychutnávať stále. Je vynikajúca na počúvanie, ťažšia na recenzovanie, asi by si zaslúžila básnika kríženého s hudobným teoretikom. To ja nie som, tak len napíšem to, čo cítim tak, ako mi zobák narástol. Štýlovo by som zaradil album k jemnejšiemu progmetalu. Vyniká nádhernými melódiami, skvelými, nápaditými aranžmánmi, nečakanými zmenami rytmu a nálad, vynikajúcimi inštrumentálnymi výkonmi. Skvelé sú prepracované vokály skupiny, ktorým kraľuje nádherný, citlivý spev Mika Bakera. Je úžasné, ako v jednotlivých skladbách dokážu muzikanti navrstviť rôzne druhy kláves a poprepletať ich gitarami a spevom. Z albumu sa mi najviac páči úvodná melodická The Dance Of Fools, podobná, sólom na flautu ozdobená Darktown a záverečný 17 minútový epos The Queen Of The City Of Ice. Nádherná nahrávka, dávam päť hviezd. Shadow Gallery i svojou nasledujúcou tvorbou potvrdili postavenie jedničky na mojom progmetalovom rebríčku.
reagovat

martin69 @ 28.12.2010 16:14:44
K Shadow Gallery jsem dostal přibližně před rokem.Souhlasím s Mohylou že je to výborná hudba.Každá z desek téhle kapely má něco do sebe.A ani jedna z nich mě nezklamala.I pro mě je to jasná jednička v progmetalu.

proglord @ 27.10.2022 20:58:47
Shadow Gallery - pre mňa jednička nielen v prog metale, ale v rámci hudby ako takej.