Shadow Gallery - Tyranny (1998)

Příští rok tomu bude deset let, co Shadow Gallery nevydali žádné studiové album a tak si myslím, že je nejvyšší čas tuhle často opomíjenou kapelu znovu zviditelnit a připomenout. Pro takovou příležitost jsem si vybral jejich třetí desku nazvanou Tyranny.

Ta je mnohými "odborníky" z progresivní říše označována za vrchol jejich tvorby. Po pro mě absolutně magicky nedostižném debutu a stále ještě pohádkově laděném, i když daleko aktuálnějším Carved in Stone přichází S. G. za další tři roky s koncepční, sedmdesátiminutovou kolekcí čítající čtrnáct skladeb. Do hledáčku kapely tentokrát padla taková jména jako James LaBrie, Laura Jaeger a D. C. Cooper, kteří se postarali o doprovodné vokály, nebo houslista Paul Chou. Ti všichni byli přizvání k nahrávce, aby ji nějakým způsobem obohatili a pomohli dotvořit postavy a koncepční tvar.

Jediná věc, která mi na této desce vždy vadila, je její metalizující odlesk. Jeden dnes už možná dřívější kolega níže píše o "nejdreamovatější" nahrávce Gallery v jejich kariéře, což je tvrzení, se kterým se dá polemizovat. Rozjezd desky prostřednictvím Stiletto In The Sand a War For Sale je enormně kovotepecký a noha držící plyn chce za každou cenu prošlápnout podlahu skrz. Ale už druhá Out Of Nowhere, kterou otevírá nádherně vznešené kytarové sólo, zpomalí a nechá diváka vychutnávat si veškerá zákoutí Mikeova něžného hlasu. To je symfonie smyslnosti a výtrysk emocí, fantastické. Bohužel (pro mě) další Mystery ujíždí znovu po lajně divadélka snů a já si opakovaně kladu otázku: "Proč?" Velkou porci progresivity přináší pomalé písně. Taková Hope For Us? s barokně laděným piánem a klasickou španělkou vám s emocemi zalomcuje tím nejočekávanějším způsobem. Podobně promyšlená je i následující Victims.

Deska rozdělena na dvě části přináší ve své polovině jako opener nejsymfoničtější věc I Believe, takovou esenci dosavadní tvorby S. G. Zde uslyšíme tehdy ještě nezdolného výškaře LaBrie, kanonádu parádních riffů i vznosných melodií. Drama, patos, divadelní motivy, změny rytmů, to všechno a ještě víc jsou Shadow Gallery vzor '98. Subtilně melodická Roads Of Thunder navazuje na svou předchůdkyni, vše duní a otřásá se pod náporem Nevolových bicí a Allmanovy kytary. Překrásné sólo přemostí celou skladbu do akustické polohy a hned v závěsu přispěchá další nástroj kapely, kterým je vokál Mikea Bakera. To on má největší podíl na tom, jak S. G., zní a jak je má člověk v hlavě uložené. Jeho hlasové charisma a opulentní frázovací technika se těžko popisují, to se musí slyšet.

Spoken Words nás opět postaví na divadelní prkna, tentokrát ale ta skutečná, ne z nějakého snu. Baker tu spolu s Laurou Jager sehrají pro naše uši vskutku dojemné představení. Když se přidá ještě Paul Chou na housle, je následující potlesk velmi očekávaný. V jedenácté New World Order je přítomen vokalista Royal Hunt D. C. Cooper. Do písně otiskne výrazný neklid a znatelné napětí (když přitáhne uzdu, zní jako Bruce Dickinson). Druhý nejdelší track alba v sobě spojuje hymnická i pochodová tempa, solidní porci kreativity i smysluplné aranžérské proporce. Právě zde vás napadne, proč je Tyranny mnohými označována za top desku kapely.

Po přebuzené instrumentálce Chased se pokladnice Gallery otevře ještě dvakrát. Nejprve ven vykoukne rozkošná hříčka Ghost Of A Chance, ve které si krom hráčských kvalit vychutnáte i plně dynamický zvuk s krásně odstíněnými nástroji. Vše pak uzavře ("savatageovský") vánoční den Christmas Day. Vzadu něžně šumí klávesy, klavír recituje svoji opakující se melodii, občas okolo vás prohvízdne flétna a pak je tu ten šmakoidní Mike Baker. Nádhera.

Shadow Gallery to nikdy neměli jednoduché. Koncertně takřka mrtvá kapela i díky malému vydavatelství Magna Carta (odborníci na vyhledávání talentů z prog-rockové oblasti) byla vždy až "tou druhou". V devadesátých letech povstali právě po boku nedostižných Dream Theater, kterým po celou dobu hráli druhé housle. Jenže tu nebyli jenom tihle dva kohouti. Část slávy a vavřínů v devadesátých letech stále populárnějšího prog-metalu, si chtěli pro sebe urvat také Queensryche, Fates Warning, Psychotic Waltz nebo vehementně se rozjíždějící bombastici odkazu "queenovského", Savatage. Mezi tak silnou konkurencí a s tak malou firmou v zádech se člověk těžko prosazuje. Naštěstí za Shadow Gallery vždy mluvila hudba a ta v tomto případě vydržela, přežila a dnes získala známku lukrativního zboží. Ze Shadow Gallery se postupně stal kultovní ansámbl. 4,5*

reagovat

john l @ 27.10.2018 11:06:40
Horyno díky za recenzi. SG se tady často nepropagují, hned jsem si je mušel připomenout. Tyranny je jejich vrchol, to je jasný a Bakerův triumf. V kontrastu stojí Legacy jako Škodovka vedle Fordu. Copak Magna Carta, několik jejich rarit mám doma, škoda že tak brzo zbankrotovali.

Mohyla @ 27.10.2018 11:50:15
SG nie je nikdy dosť, len hustejšie, fajn, že si ich pripomenul!

oř @ 27.10.2018 15:13:06
Kamarád Shadow Gallery hodně prožívá, čemuž já tolik nerozumím, asi jsem stará škola. Mně tohle progometalový seskupení k srdci nijak výrazně nepřirostlo. Baker má sice hlas jak zvon, ale kytary jsou přebroušený a to klávesákovo pidlikání,,,,

Carloss87 @ 28.10.2018 05:49:16
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel.Doufám,že se ještě někdy dočkáme nové desky.Díky za připomenutí téhle skvělé desky plné krásných melodií a jako vždy toho co mám na nich nejraději a to jsou ty jejich chytlavé refrény.O Mike Bakerovi aní není třeba něco rozepisovat,to byla prostě jistota za mikrofonem a je ho veliká škoda.

john l @ 28.10.2018 06:10:07
Starší generaci SG neosloví, to je pochopitelné, stejně jako cokoli po roce devadesát. Vidím to na svém otci, jak to nemá tradici, nemá zájem.
A žádný pidlikání se u SG neprovozuje, to si pleteš se Stratovarius haha.

yngwie3 @ 28.10.2018 08:16:09
to john l: Keď som ročník 1961, som staršia generácia ? :o) ... lebo ak som, tak mňa Shadow Gallery oslovili a dosť ...

Mohyla @ 28.10.2018 08:20:29
Tak SG oslovili silne aj ročník 1954! A nie som sám!

northman @ 28.10.2018 08:34:29
Už jsem nějaký ten pátek v důchodu, tak bych měl být starší generace. Poslouchám spoustu kapel, kde hrají muzikanti staří kolem dvaceti let a doba vzniku kapel je po roce 2000. Poslechl jsem si několik ukázek z tvorby skupiny Shadow Gallery, ale tohle bych neposlouchal ani kdyby mi bylo dvacet. Tohle je přesně muzika, která nepřináší nic nového, neobvyklého, pro mě o ničem.

Mayak @ 28.10.2018 08:39:49
Som ročník 1958 a SG ma oslovili a stále oslovujú, ako jedna z úplne najzásadnejších kapiel, ktorá vybudovala subžáner "progmetal" a špeciálne ich koncert v októbri 2010 v Bratislave patrí do absolútneho TOP 10 živých vystúpení, čo som v živote videl a videl som toho skutočne hodne (a iste to potvrdia aj účastníci Mohyla, Pegas a PavolS., ktorí tam taktiež boli prítomní) ...

yngwie3 @ 28.10.2018 09:36:52
Shadow Gallery je skvelá grupa a neexistovať Dream Theater, tak na čele progmetalového hnutia budú práve oni ... tak to cítim ja ...



to northman: Ak je môj predpoklad správny, tak túto vetu pochopíš len ty ...

"Pro náčelníka štábu PVO je tvorba Shadow Gallery logicky o ničem, protože nepřináší nic nového, neobvyklého ..."

Ale aj také veci sa stávajú, lebo je veľa vecí medzi nebom a zemou ...

Pegas @ 28.10.2018 10:08:19
SG by na čele progmetalového žánru pravděpodobně nebyli, protože fungovali v podstatě jako studiový projekt a propagace v podstatě žádná, alespoň v pozdější době. Že vůbec odehráli nějaké turné je pro mě dodnes záhadou. Koncert byl skvělý, i když s horším zvukem, takže jejich hudba nemohla vyniknout naplno. Strašně dlouho jsem od nich neslyšel a měl bych si je připomenout. U mě byla jedničkou vždycky deska Legacy, možná proto, že s tou jsem začínal a na všech mi vždy připadala taková zvláštní produkce, ale mám je rád také. Jenom ten debut trpí zvukově nejvíc, navíc s absencí bubeníka, předčasně vydané demo, ale zatraceně dobré.

Už predošlý album Carved In Stone, od tejto americkej progmetalovej kapely, bol vinikajúci. Veľmi nápaditý a lepší po zvukovej stránke ako debut. Tretí album Tyrany už patrí medzi vrchol od Shadow Gallery. Narozdiel od prvých dvoch albumov, páni ubrali na dĺžke skladieb, avšak na druhej strane pridali na stopáži albumu. Konkrétne tu je 14 kúskov pohybujúcich sa niekde medzi
1 – 9 minútami. Máme tu výborné inštrumentálne pasáže, tvrdé trashové riffy, krásne balady a skvelého Bakera, spolu s ďalšími spevákmi, ktorí boli prizvaní ako hostia. A ono to všetko spolu funguje. Slabé skladby sa na albume vyskytujú len zriedka. Možno Ghost Of A Chance. No a
z tých dobrých skladieb ktorých je podstatne viac, sú pre mňa vrcholy Hope For Us ? a New World Order.

Skvelý, koncepčný album, ktorý v tvorbe SG prekoná len jeho nasledovník Room V. Hodnotenie 4,5.

reagovat

Snake @ 12.12.2016 20:33:30
Nejtvrdší a nejdreamtheaterovatější album v historii Shadow Gallery. A výborné...

Tuto kapelu jsem objevil asi před deseti lety (to mě bylo 13) právě touto deskou a uchvátila mě. Je to precizní koncepční album na mistrovské technické úrovni a nikdy ho nemáte dost. Skvěle zahrané náročné instrumentální pasáže střídají pomalé a melodické skladby a zážitek z toho celého umocňuje příběh alba.Pravda je, že jsem v té době objevil i Dream Theater albem Scenes From A Memory a na nějakou dobu toto album zastínilo, ale pořád je to vyjímečná deska....
reagovat