Threshold - Psychedelicatessen (1994)

Přesto, že jsem první etapu kapely (desky 93-97) stavěl vždy až za období se zpěvákem Andrew McDermottem, dnes se k nim začínám zase vracet a dokonce v nich nacházet velké zalíbení.
Psychedelicatessen znám krátce po tom co vyšla, a i když mě tehdy ve srovnání s Woundedd Land mírně zklamala, dnes tak kritický zdaleka nejsem a poslechnu si ji daleko radši než některé poslední nemastné výtvory Threshold. Dokonce i zpěv Glynna Morgana nevidím tak kriticky a na rozdíl od Jiřího mě daleko více imponuje jeho mladická vitalita a nevyzpívanost, než jeho dnešní tvrdší, lehce zaměnitelná poloha.

Threshold mírně uhnuli z té své progresivní koleje a přidali trošičku hutnosti, drsnější spodek, tvrdší riffy a nabroušenou razanci. Jejich pojetí progresivního metalu je pořád dost individuální a silné. Je to takový krok, nebo řekněme přerod k Threshold, jaké máme zafixované z desek Clone – Dead Reckoning.

Na albu se dá lehce vystopovat několik dvojic, které tvoří skoro dokonalý pár:
Progresivně velkolepě prokomponované a hravé perly Into The Light versus Devoted. Baladické krásky Under The Sun versus Innocent, výpravné a hutné čísla Sunseeker a A Tension Of Souls, nebo intenzivní Will To Give spolu s Babylon Rising tvoří velice silné dvoj-uskupení kráčející touto nahrávkou se vztyčenou hlavou.
I zde není autorství skladeb (jak tomu bude v časech příštích) pouze na dvojici Groom/West, ale zapojení kytaristy Nicka Midsona a basáka Jona Jearyho skýtá příjemná kompoziční osvěžení.

Psychedelicatessen dýchají čerstvějším a ostře syrovějším zvukem, než na který jsme u Threshold zvyklí. Znovu se opakuji, ale při srovnání kvality a kreativity tohoto a posledního díla kapely, je alespoň pro mne vzájemný rozdíl obrovsky propastný.




reagovat

john l @ 29.08.2019 10:27:28
Zdravím horyno: Threshold patří k mým oblíbencům, to jistě víš. Nejvíc mě baví Macovi desky, na nich se jejich styl vybrousil k dokonalosti. Někdy se vracím i k těm starším, ale tady cítím, že to ještě není ono.

Druhý počin Threshold přinesl několik změn v sestavě, ve zvuku i v hudebním směrování kapely. Ale vezměme to popořádku.

Z kapely odešel bubeník Tony Grinham a byl nahrazen Nickem Harradencem ze Shadowland. Pravděpodobně z důvodu trochu jiného hudebního směřování vybral Karl Gromm zpěváka Glynna Morgana místo Damiana Wilsona. Ten nebyl vyhozen, ani sám neodešel a to z jednoho prostého důvodu. Nebyl angažován na stálo, ale jen pro nazpívání debutní desky. Jen mu prostě nebyla nabídnuta další spolupráce.

Hudební kormidlo bylo totiž pootočeno směrem do thrashových zátok. Stylově nasekané ostré kytarové party dvou kytar se proplétají celým albem, níže posazený Morganův hlas k nim lépe sedne. Jeho hlas je však na této nahrávce pro mne málo výrazný a lehce zaměnitelný s desítkami pěvců z mnoha dalších metalových part. Nastoupit po fenomenálním a charismatickém Wilsonovi je těžké.

V písních samotných už jemně prosvítá rodící se se šablona stylu Threshold skladatele Grooma. Tento mix heavy metalu s následným melodickým refrénem obohaceným thrash riffy a kořením z prog rockových hájů je slyšet zejména v první skladbě Sunseeker. Nejdelší, desetiminutová Into the Lights je zároveň nejlepším a již vybroušeným výrobkem. Zajímavá je i Babylon Rising, vycházející z hutného hardrockového základu.

Na této desce však zatím Karl Groom tvoří skladatelský tandem většinou s basistou Jonem Jearym. Dokonce i Morgan přispěl dvěma songy – průměrnou Will to Give a solidní baladou Innocent.

Jinak celkově shrnuto je tu oproti první a třetí desce slyšet méně hudebních nápadů, Glynn tu také nijak nezáří (porovnejte jeho výkon zde a na poslední desce Legend of the Shires – to jsou dva různí zpěváci) a hlavně, ačkoliv za mastering byl odpovědný dnes již zesnulý Chris Blair v Abbey Road studiu, výsledek zní oproti ostatním nahrávkám plechově a bez dynamiky.

Threshold vydali za svou kariéru mnoho řemeslně solidně odvedených nahrávek, mezi nimi nalezneme však jen pár naprostých skvostů. Mezi tyto klenoty album Psychedelicatessen zařadit nelze.

reagovat

horyna @ 29.09.2017 09:40:17
Zdravím Jiří: že zní album thrashově mě nikdy nenapadlo, i když jeho řezavý zvuk mě vždy vadil. Skladby nejsou vyloženě špatné, ale po letech jsem začal dávat průchod jejich pozdější produkci a tam jsem jako ryba ve vodě. K začátkům Threshold se už vracet nechci, přesto díky za recenzi.

Pegas @ 29.09.2017 14:41:32
Já si pod trashem představuji něco jiného. Zrovna včera jsem četl o tom, že tahle deska není zvukově nejlepší a pozdější reedice obsahuje remix. Nezkoušeli jste to porovnat? Já mám jenom to novější vydání s bonusem Livedelica a ani jsem nevěděl, že to je jiný mix.

jirka 7200 @ 29.09.2017 15:40:02
to Pegas : Nuclear Blast vydal 2 CD a 3 LP verzi v roce 2012 remastered, takže jenom víc nahlas - ale osobně jsem ji neslyšel, poslouchal jsem jen original vydání.

Jak píšu v recenzi "mix heavy metalu s následným melodickým refrénem obohaceným thrash riffy a kořením z prog rockových hájů" - tedy ne čistý thrash typu Slayer ap.

Snake @ 01.10.2017 10:12:22
Tak pozor, tohle bylo to jedno z mých prvních CD vůbec a můj vztah k němu je (logicky) trochu osobnější. Mám ho za takovou "svatou" relikvii :)

S recenzí víceméně souhlasím. I já tady cítím základy šablony, která se pevně prosadila někde od alba "Clone" - myslím tím hutné, takřka thrash metalové sloky střídané vytříbeně melodickými refrény. Takovým typickým příkladem může být hned úvodní - a výborná ! - "Sunseeker". Moc se mi líbí krásný chorus v čase 4:34, včetně následujícího ekvilibristického (byť velmi krátkého) kytarového sóla. A podobným způsobem jsou složené třeba "Babylon Rising", "He Is I Am", nebo hitová "Innocent".

Na druhou stranu jsou tady i skladby s velmi propracovanou stavbou. Rytmické zvraty v "A Tension Of Souls" mi aj po letech neskutečně šmakujou a z nemlich stejného ranku je i na albu nejdelší - a moje nejoblíbenější - pecka "Into The Light", s tématicky navazující závěrečnou palbou "Devoted".

Zvuk opravdu není z nejlepších. Jsou to takové "středovýšky" a ty docela řežou. Chybí tomu basy, ale dá se to dohnat korekcemi. Vyloženej průšvih to zas není. Album se od zbytku produkce Threshold docela vymyká a to je další z důvodů, proč si ho tak cením. Dávám čtyřku. A děkuji za jeho (vůbec první !) recenzi.

Pegas @ 01.10.2017 10:41:34
Typická reakce, neslyšel jsem, ale bude to špatné... pravděpodobně máš pravdu, ale takhle se to přece hodnotit nedá. Nicméně já nemyslím to vydání u Nuclear Blast, ale ještě dřív u Insideout (2001). Měl by to být remix, vlastně i ta pozdější verze u NB, jestli jsou jinak upravené nebo jsou totožné, to netuším. Ale četl jsem připomínky fanoušků ke špatnému zvuku původní verze, tak třeba je ta novější lepší. Mám tu reedici od Insideout, ale neslyšel jsem to hodně dlouho, takže si to z hlavy nevybuji, ale snad to na mě nepůsobilo tak tragicky, jak jsem různě četl.

jirka 7200 @ 01.10.2017 21:42:13
to Pegas : nepsal jsem nikde, že jsem nahrávku neslyšel, ale přesto si myslím, že je špatná. Uvedl jsem jen, že verze z roku 2012 remastered je jen více nahlas.

To mohu posoudit podle toho, že jsem slyšel original verze prvního, třetího a čtvrtého alba Threshold a rovněž i ty samé verze z edice 2012 remastered. Na nich k ničemu zásadnímu, krom zvýšení hlasitosti nedošlo. Z toho se dá jednoduše vyvodit, že tomu bude tak i u druhého alba.

Nikde jsem se nedočetl, že by byl proveden remix druhého alba. Vyšly jen remastered verze u Inside Out a Nuclear Blast.

Pegas @ 02.10.2017 16:51:55
jirka 7200: Našel jsem to CD a o remixu se píše přímo v bookletu.

Pegas @ 08.10.2017 10:02:24
Omlouvám se, s těmi thrashovými riffy je to pravda. Já to fakt dlouho neslyšel a z hlavy jsem si vybavoval jenom Innocent, zbytek jsem měl pomíchaný s deskou Clone, kterou jsem také dlouho neposlouchal. Teď jsem si dal Psychedelicatessen celé a pokud jde o zvuk (mluvím o tom remixu 2001) vadí mi tam především poněkud elektronický zvuk kytar, jakýsi osmdesátkový opar a echo, nevím, jak to přesně pojmenovat. Ale jinak v pohodě, i když raději mám pozdější alba.