Threshold - Clone (1998)

Britské progmetalové komando s titánem za klapkami Richardem Westem je pro mě srdcovkou. Jejich hudební záře plápolala vždy neochvějně do oblak. Premiéru skvěle střihl slavík ´Mac´ McDermott. Jde de facto o přelomový materiál, kde definovali do budoucna kontrast křehka a temna. Varovný prst je zdvižen k problému klonování.

Freaks neváhá a kosí vůkol nezkrotnou okovanou palbou ze všech hlavní s lehkými dozvuky pravěku jejich tvorby. Vichry z rytmických erupcí šestistrunek a Westových lávových poryvů hledí beze studu do budoucna. Smířlivější Angels ukáže vklad drtičů Grooma, Midsona; za rachotu bortících se sól a bubnů stojí West a charisma mr. Maca. Hitové 8minutové žrádlo The Latent Gene je naživo mocně žádáno dodnes. Geniálně nacvičeno, Macova živelná euforie dává riffové mlýnici křídla i prométheovské okovy. Mysteriózní, bravurně ´sólující´ je Lovelorn, Jakýs předobraz Goliášů Turn On TUne In nebo Critical Mass... Change určují poctivé strunné pulsy, stezkou ale bezpečně vedou Mac s vrchním architektem Westem. A kdo dychtí po stadionovém houpání, zavalí ho třaskavina Life's Too Good. Že nepovolaní klonovači udělají s planetou věci nepěkné, nejen názvem pečetí Goodbye Mother Earth. Maniakální bušení, jako byste navštívili spíš kuchyni Meshuggah, či Devinových SYL. Sunrise On Mars je symbolickou i hudební tečkou. Modelově gradující balada, vkusná, a přec nepřeplácaná. Na dno tu dosáhl celý band, ale Mac tu předvedl vsuvku vpravdě památnou. Tak Threshold milujeme dodnes. Jako by zásah shora od bytostí, na jejichž schopnosti jsme zatím krátcí.

Solidní bodovací trable. Vane nejen silný vánek nostalgie, ovšem i jasný fakt, že už je tu plno silně vyvedených hitů. S těmi kontrastují progové laskominy, vrcholící vypjatým baladickým finále. Co by za to dali Westovci dnes... A tedy rád za 5.

reagovat

horyna @ 07.06.2020 07:40:26
Čau Easy: mám shodou náhod zrovna Threshold období. V plánu bylo jen Subsurface a možná Dead R. První na pohodu, druhé už výrazně horší. Ale T-é vlna mě chytla a tak šlo dál na řadu For the Journey (které mne velmi mile překvapilo) a včera jsem dal hned celou trojku pro mne nejlepších Threshold. March, Hypo. a Critical. To bylo bájo. I na základě tvé recky pokračuji dál. Clone a Psyched. padnou dnes. Díky.
A přesně, co by za to dali Westovci dnes. Znovu jsem z YT testnul kdysi odkopnuté Legends a stejná slabota co před třemi roky. Totální recyklace vatových tyčinek :-)

EasyRocker @ 07.06.2020 08:26:08
Zdár, no ty ses do těch Threshold pustil s pravou progovou vervou. Já kromě Klonů už nic dlouho neochutnal, ale inspiroval jsi mě a Hypothetical a Kritická hmota dnes asi taky zalezou do drážek :-)

Album Clone je pro mě významné hned z několika faktorů:

a) je první, na kterém se představil nový, dlouholetý zpěvák Andrew McDermott
b) kapela značně přeroubovala svůj styl, pozměnila ladacos, oproti první trojici nahrávek, jsou tohle úplně nový a mnohem zajímavější Threshold
c) na podobné hudební formuli pracuje kapela dodnes (nejvýrazněj právě s Macem)
d) pánové zapojili do své tvorby atmosféru, ta nebyla dosud u Threshold takřka vůbec přítomna
e) a je to především tíživá, mnohdy trudná a temná atmosféra, která povyšuje tvorbu kapely nad běžný, prog metalový rámec
f) hudební plochy propojují tisíce různých odstínů a variací na akustické mezihry, stejně i dlouhé vybrnkávací části, prezentované právě Karlovou bez-elektrickou kytaru


Léta jsem měl tuto desku za nejoblíbenější, možná až do dob March of Progress, to je klidně deset, čtrnáct let. Dnes se na ni dívám už jiným pohledem a sentiment přenechal pozici objektivitě. Z desek z Macem ji určitě překonává velkolepá Hypothetical, nebo monster progresivní Critical Mass.

Proč vlastně?:
Clone totiž obsahuje i nějakéto prach-obyčejné "hoblující" kytarové vakuum. První dvojice Freaks a Angels, jdou po první signální, ale občas zní fádně a na vině je právě zmiňovaná, kytarová nuda. Stejně tak v Lovelorn.

The Latent Gene jsem vždycky obdivoval, je to předobraz velkých, hymnických osmiminutovek, které kapela píše dodnes. Tady je všechno podstatné. Atmosféra, prázdná, odstrašující tma a o Richardovu klávesovou výmalbu se tříští překrásné, nonšalantně akustické ozvěny. Refrén je velice, velice melodický a okamžitě zapamatovatelný. Ve třetí minutě nás pohoupe delikatesní Karlovo sólo na pozadí, ne akustických, ale tentoktár klasickýck kytar. A Mac, to je prostě borec, který dovede náramně pohladit po duši.

Change je sugestivě podaná balada. Podle podobného mustru, bude kapela zpracovávat i další písně na svá příští alba.

V Life's Too Good spolu svádí boj Richardovi šeptající klávesové tóny a vyvážená akustika mistra Grooma.

Nejsilnější zbraň vytáhne naše parta do závěrečné trojice, zde se nechala inspirovat vesmírným programem.
Goodbye Mother Earth, Voyager II a Sunrise On Mars(zřejmě nejcitlivější položka skupiny do dnešních dnů). Tu krásu nedokážu přesně popsat, ale je to úžasná muzika, vždycky to poslouchám se zatajeným dechem, v jakési úzkosti a očekávání, jestli mě ty písně zpracují se stejnou intenzitou jako minule. Hurá, zase klaplo na sto perco.


Threshold jsou kapelou, která velice dbá i na vizuální stránku svých nahrávek. Clone, společně s Hypothetical, Subsurface a určitě i Dead Reckoning zdobí v pravdě fantastický motiv.


Sentiment mě velí bodovat do plných, ale logika věci připouští určitou pochybnost. 4-4,5 hvězd a klonů


Trochu se divím, že tu první nahrávky Threshold nemají ani sebekraťučkou recenzici. Zřejmě budou Wilsonovi práce(oproti těm Mackovým)v určité oblíbenecké defenzivě.


reagovat

horyna @ 31.05.2017 10:06:59
Johne bereš Threshold z gruntu, to se mi líbí. Budou ještě další? R. na Clone se ti povedla, dobrá práce. Vesměs souhlasím. Pasáže, o kterých se zmiňuješ tzv. hoblující, používá kapela často i na dalších albech, jen v malinko menší míře.

Myslím si, že na Progboardu je Wilson spojován s Threshold především díky posledním pracem a na ty první se zapomíná. Pro řadu lidí, je ale právě album Wounded Land kultovní záležitostí.

EasyRocker @ 31.05.2017 10:35:25
Parádní deska, ještě hodně metalová, ale skvělá a plná nápadů. Za poslední tutovku Sunrise on Mars jsem ochoten položit život...

john l @ 31.05.2017 15:52:13
Anabáze Threshold bude končit, vyčerpal jsem většinu možností, připravím ještě Subsurface a... Dvě starší recky jsem dodal před časem. Spojení Wounded Land/kultovní záležitost- se váže jen k úzkému profilu Anglických věrných. U nás nemá deska takové kořeny.
Tak, tak, Sunrise on Mars je nesmrtelná.

Snake @ 31.05.2017 18:38:49
Bytelný metalový základ, hutné kytary a vzdušné, melodické refrény. Myslím, že právě tady Threshold definovali svůj styl na hodně dlouho dopředu. Chtělo by se mi napsat do současnosti, ale ta poslední alba - bohužel - neznám...

Je to už pár let - kolega z práce se rozhodl "zeštíhlit" sbírku a tak jsem si od něj pár nosičů koupil. Mimo jiné i Clone a nikdy jsem nelitoval. Za čtyři. A díky za recku.

Sajgon3 @ 01.06.2017 17:58:52
Keby táto doska obsahovala iba SUNRISE ON MARS - bohate by to stačilo - je to absolútne nesmrtelná záležitosť a ako to už bolo spomenuté - CD " Critical Mass " ja famózne a neuveriteľne kompaktné, ktoré podľa mňa kapela pred a po tomto CD už nikdy neprekonala, aj keď produkuje stále kvalitný materiál. Ale aby mohla byť táto placka nesmrtelná - musela by obsahovať SUNRISE ON MARS !!! -))