Threshold - Hypothetical (2001)

Threshold jsou už dlouho zavedeným pojmem na metalové scéně a ve své muzice se zaobírají progresivními elementy. Pochází z Anglie a při životě kapelu udržuje skladatelský tandem, kytarista Karl Groom (též uznávaný a oblíbený producent) a klávesák Richard West. Ve svých řadách zaměstnávají technicky schopného bubeníka Johannea Jamese (jeho první album u Threshold) a jako zpěvák se představuje dnes už zesnulý vokalista, slyšící na jméno Mac.

Desku Hypothetical lze brát jako jeden z pilířů tvorby Threshold. Mezi fanoušky jde o vyhledávaný artikl s osmičkou vyrovnaných a výborných skladeb. Co se daří kapele vystihnout dokonale, je atmosféra díla. Nezvratná zkáza lidstva, neodvratná budoucnost, společenské odcizení a tragika je s nimi napevno spojena. Lehce nabroušené kytary, klávesové stěny, klavírní pochody a apokylyptické vize, to jsou Threshold vrcholné éry. A písně The Ravages Of Time a Narcissus její vrcholné kousky.

V rámci diskografie je to na plný kotel, ovšem konkurenčně se jedná "pouze o progresivní metal", který ostrovní art rock a neoprog originalitou nepřesahuje.
reagovat

horyna @ 24.04.2017 12:13:01
Pro někoho může být i onen (jenom)progresivní metal dokonalou záležitostí. Threshold mám rád, ale poslední roky je už zdaleka neposlouchám tak často, jako dřív. Už dávno je předstihla armáda zajímavějších a méně úderných partiček. Takový Iq, Pendragon, či Mystery by mohli vyprávět. Threshold bohužel žánr metal příliš rámuje a limituje.

Spolu s Dream Theater byli Threshold určitě mezi prvními z progové metalové větve, které se ocitly v mé sbírce, a tak k jejich tvorbě určitě cítím vždy jistou dávku nostalgie, hlavně k podle mě dokonalému následovníku Critical Mass, který byl prvním albem, které jsem od nich měl. Myslím, že tahle zvukově ještě ostřejší deska v podstatě nijak nezaostává...

Light and Space je hned na úvod dokonalou ukázkou vrcholné tvorby britské pětice - po dramaticky industriálním intru přichází dokonale vymyšlený rytmický model - drtivé Jamesovy bicí nesou na hřbetu těžce riffující kytary dua Groom/Midson, které stále jasně odhalují kovovou podstatu jejich hudby. Děj je skvěle narušován atmosférickými mezihrami a zcela na vrcholku vládne se svým emocionálním, plačtivým, ale dokonalým hlasem dnes už bývalý zpěvák Andrew MacDermott. Celou tuto parádu završuje zvukově plnokrevné a dokonale provedené sólo. Také Turn on Tune In začíná monumentálními hradbami těžkých sabatovských riffů, zmutovaných a zčásti chemicky obarvených pro 21. století, máme tu pomalejší, ale drtivé tempo a ospalého Maca, který ale v nebesky klenutém refrénu ukazuje všechny démony ve svém hrdle. Ukázka, jakou hudební parádu lze vytesat z prakticky několika jednoduchých motivů. Desetiminutový opus The Ravages of Time je dalším opojným koktejlem z čarovné kuchyně Threshold. Temné intro, předznamenávající i celkovou náladu, dokonale propojené a navrstvené kytarové spirály, bojující v kovovém uragánu s Macem, který tomuto příboji svým hlasem vzdoruje statečně. Jsou zde i krásně vymalované temné Westovy klávesové mezihry, jakýsi chatrný úkryt v tomto oceánu emocí. Refrén je teatrální a strhující. Určitě jeden z tvůrčích vrcholů kapely. Pro mě zcela zásadní je vypjatá Sheltering Sky - temná, až gotická mantra zmaru a beznaděje. Ocelové chladné kytary, drsné údery Jearyho basy, nakonec přece jen metalové vyznání s nesmírně působivým a skvělým Macem. Rytmicky zvláštní a vyčnívající skladbou je určitě Oceanbound, James řádí za bicími a z úvodní kanonády se vynoří zase poctivé kovové riffování, ale bicí jsou více volné a s basou precizně sešitý strojek se tu a tam blíží až jazzovým názvukům, svádějícími boj s kytarovými přívaly, ve střetu se můžeme zachytit o krásné atmosférické zklidnění z dílen páně Westa. Pestrá a více než náročná skladba. Long Way Home je další krásně vyklenutou šestiminutovou chladnou poctou všem ztraceným duším. Řekli bychom thresholdovská klasika, kde Westovy bohaté klávesové aranže a motivy zápasí s metalovým drtícím prazákladem, hodně dělá zvuk, mnohem více metalový než u následujícího alba. Krásně melancholickou vsuvkou je Keep My Head, přirovnal-li ji někdo kdysi k tvorbě Marillion, nebyl určitě daleko od pravdy. Chladivé klávesy Westa a krásně vklíněné akustiky mi přivolávají i další klasiky, třeba Porcupine Tree. A máme tady jedenáctiminutový závěr v podobě Narcissus, který je, jak je u Threshold zvykem, dramatickým a emocionálním vrcholem. Monumentální příval riffů a parádně vpletenými sóly, tříštivé tóny, poletující ve vzduchu, neveselá nálada, opět kosmický zápas kovu s křehkými hudebními ornamenty, kterých je zde navěšeno neuvěřitelné množství, znovu se tu ukazuje, jak zásadní je mr. West, jehož klapky na mnoho způsobů vedou skladbou různými cestičkami a zákoutími. Mac plynule přechází v podstatě od deklamace až po orgastický refrén, který jen tak z hlavy nevyženete. Atmosférický zlom a sóla za polovinou patří k nejlepším, jaká jsem v rocku vůbec slyšel, tady se zhmotňují všichni kytaroví hrdinové minulosti. Závěr je velmi náročný a zvukově tu a tam vyšponovaný snad až za mez, směřuje k závěrečnému očistci, kde se zopakuje úvodní motiv. Strhující a zcela pohlcující jako činný vulkán až do posledních sekund...


Tahle britská kapela je jedna z těch, které obdivuhodně drží laťku hudební kvality. Mimořádný skladatel Richard West za klapkami, který zásadně tvoří hudební směr Threshold, a skvělé, ale nikoli přehnaně akademické pojetí hudby mi byly vždy maximálně sympatické. Nic přehnaně nevyčnívá, vše slouží dokonale hudebně omamnému celku. Jedna z nejzásadnějších evropských progových kapel...
reagovat

john l @ 14.10.2016 08:18:29
Výborná deska a spolu s následující a předchozí, tvoří vrcholný trojlístek těchto britů. Zvukově působí dokonale apokalyptickým dojmem. To byly časy.

horyna @ 14.10.2016 13:52:08
Tyhle Threshold já můžu, kolekce postrádá slabší kusy, vše je vyvážené a dopilovné do absolutna, věčná škoda Andrewa McDermotta