Jazz Q - Symbiosis (1974)

Album Symbiosis je pro mě majákem v potemnělém období husákovské normalizace, které mě dodalo nejejn bluesovou transfúzi, ale přiblížilo mě k českému jazzu, třebaže jsem poslouchal už předtím Novou syntézu… Je jiné, než první album Pozorovatelna, ale je stejně kvalitní, propracované a v našich poměrech průkopnické. Pro nás tehdy osmnáctileté rockery bylo variantou „bigbítu“ v době, kdy tenhle žánr byl u nás téměř na indexu a suploval pro nás klasickou rockovou formu. Bigbít potažmo rock byl u nás umlčován a v rádiu a v televizi neexistoval. Snad jenom Modrý Efekt a Collegium Musicum dokázali uhájit svoje pozice… Byla to doba Plavců, Petra Spáleného, Neckáře a hodně normalizovaného Olympiku a uvědomuji si, že jsem tehdy neměl na tehdejší scéně co poslouchat a tak byl můj odklon od domácí dění celkem logický. Byli to ale Jazz Q, kteří mě vrátili do domácích souvislostí… Fusion music zde vnímám, ale prozatím ještě v takových ještě méně výrazných konturách a pokud bych měl za každou cenu pro album vymyslet nějakou škatulku, bylo by to elektrické blues s pořádnou příchutí jazzu. Dodnes se k albu rád vracím a znovu vnímám jeho místy mysteriózní atmosféru….
Možná bych mohl přidat osobní vzpomínku. Do těchto časů zapadá i moje návštěva koncertu Jazz Q. Vzpomínám si, že zahajovali koncert skladbou Watermelon Man od Herbieho Hancocka, kterou interpretovali tak, že výtečná Joan Dugganová držela u rtů prázdnou láhev coca-coly, stejně tak i Martin Kratochvíl, Vláďa Padrůněk a František Francl a všichni na ni v daném rytmickém metru foukali ten přírodní zvuk připomínající etnické zvuky někde z pralesa. Bylo to velmi originální. Pouze bubeník Libor Laun hrál drolivý rytmus na bicí a po nějakých deseti minutách zvolna ostatní přestávali řetězovitě hrát stejné téma a chápali se svých nástrojů, až skončilo foukavé hvízdání u Joan Dugganové. Bylo to famózní a mě to zprostředkovalo jedinečný zážitek…. Tenhle postřeh jsem zaslal Martinu Kratochvílovi v mé recenzi na jejich album a potěšilo mě, že se mu natolik zalíbila, že ji zavěsil na jejich webové stránky. Měl jsem příležitost se s Martinem Kratochvílem seznámit osobně. Příjemný a bezprostřední člověk s velkým backgroundem a intelektuálním zázemím, ale se smyslem pro humor, což mě velmi potěšilo…

FROM DARK TO LIGHT – melancholický kytarový úvod, jako nějaká etuda nebo studijní materiál… Pak ale slyšíme perlivé tóny elektrického piana Fender-Rhodes, které s přeznívajícím phaser dodávají kosmicky tříštivý tón. A to už se do potemnělého tématu vkládá zastřený, přesto jasný a vibrační hlas Angličanky Joan Dugganové. Zvolna, ale s robustním tónem vstupuje do tématu baskytara Vladimíra Padrůňka. Bicí Michala Vrbovce dávají o sobě vědět, ale nijak razantně neexhibují, jako v úvodním entrée na předešlém albu. Do instrumentace vstupují housle, které rozšiřují harmonický celek. Není v této skladbě nějak bohatý, ale zato se zde pracuje s atmosférou a výrazem a to na vysoké úrovni

LOST SOUL – Franclova elektrické kytara je nahrána playbackem a navíc je podporovaná v unisonu Padrůňkovou baskytarou. Kytarový riff (pokud se dobře pamatuji) se líbil i milovníkům Black Sabbath, kteří v něm hledali Iommiho vliv, což se mě zase tak zásadně nezdá. Skladbu napsal Padrůněk a je z níá cítit, že ji napsal baskytarista. Jeho drsné tóny a způsob vedení hudební linky je dost čitelný. Kratochvíl se zde omezuje na občasné klavírní akordy a dlouhé akordy elektrického piana, ale hlavní prostor zde dostávají Dugganová a Francl se svou sólující kytarou. Jeho výraz a pojetí je hodně identické a už ho nezapomenete. Dugganová má cit pro bluesovou formuli i barvu hlasu a výraz, což v tomhle žánru je nezbytností. Mít v kapele v době normalizace anglickou zpěvačku bylo velké terno. Kapela pak neřešila otázku zpívané češtiny a českých textů – skladby byly zpívany v její mateřštině a to tehdy bylo cenou devízou. Kratochvíl vystřelí nedlouhé sólo na elektrické piano a dodá skladbě jazzový sound. Mistrovský kousek!

STARBIRD – barevné kouzlení elektrického piana přináší další skladbu. Dugganová dostává další zajímavou pěveckou příležitost více posouvanou k jazzovým harmoniím. Jiři Tomek hrou na congo dodává mírně latinizující atmosféru a Vrbovcovy bicí nástroje dodají rytmickou barevnost. Ovšem větší kouzlení s barevným spektrem tónů dodá Kratochvílův Fender-Rhodes s přeznívajícími tóny a dynamickým odstíněním. Náladotvorné pocity ze skladby prýští v asociacích na imaginárního hvězdného ptáka v osamělostí nekonečného prostoru. Usnout ale nemůžeme, agresivní basy Padrůňkova Jazz Bass Fendera a kreativní kytarové sólo Francla v něčem připomínajícím Carlose Santanu odkryjí prostor pro Kratochvílovo sólo na elektrické piano. Velmi kreativní, dynamické a úderně naléhavé pojetí hudby, která ve vypjatých okamžicích vystřelovala do prostoru snopy tónových jisker jako barevný oheň. V závěru se nám latinskoamerické atmosféra ještě více prokreslí a připomene nám rané Return To Forever ještě s vynikající Florou Purimovou, kterou sice Dugganová nepředstihne, ale hodně ji připomene. Další zajímavý příspěvek.

THE WIZARD – v téhle skladbě v úvodní části jako bychom nakoukli do nějaké šamanské nebo čarodějné kuchyně. Kouzlení na Fender-Rhodes je jedinečné. Kratochvíl míchá jedinečné tónové lektvary s řadou další příměsí…. Pak je tu ale výtazný basový riff výtečně interpretovaný Padrůňkem, který je známkou napětí a vnitřního neklidu, do kterého vstupuje dobře vypreparovaný kytarový riff od Francla a s velkou emocí se hlásí Joan Dugganová za přesně odvíjejících se bubenických doprovodu Vrbovce a percussion Jiřího Tomka. Odvíjejí se zde dvě melodické linky, které se vzájemně velmi dobře propojují. Tu druhou představuje Kratochvílovo sólo na elektrické piano s výtečným úhozem a kreativními akordickými obraty. Jestliže chceme hovořit o skutečné symbióze jazzu a rocku, tak tady ji máme naservírovanou přímo na zlatém podnose… Pamatuji si skladbu z koncertních provedení Jazz Q a vím, že šestnáctiminutovou stopáž dokázali protáhnout dobře přes dvacet – možná pětadvacet minut a my jsme na to zírali s otevřenými ústy. Francl vypálí další kytarové sólo – sice nedlouhé – ale působivé – a to už jsme zase v meditativní části skladby. Padrůněk zde moduluje na svou dobu velmi agresivní a důrazné basy, které vám prorezonují až do morku kostí. Intuitivní baskytarista s mimořádným citem pro formu, který baskytarovou linku dokázal pozvednout na úroveň kytarové linky v melodickým proměnách. Takhle se v dané době u nás nehrálo (Fedor Frešo hrál svoje ostináta v jiných strukturách). Francl zaostří zvuk do agresivních kytarových obrazců a zemité Vrbovcovy bicí nástroje se výtečně spojují s Padrůňkovými basovými attacky… Joan Dugganová vkládá do interpretace ještě více ryzosti a opravdovosti a já znovu cítím, jak mi běhá mráz po těle. Francl předvede kytarové sólo – má osobitě vedenou linku. Hraje jinak než Andršt a přesto stejně přesvědčivě. Ve sborech se představí silná opora Dugganové – je zde zastoupen Vladimír Mišík, Lešek Semelka, Pavel Dydovič a Jiří Rotter a skladba vrcholí v mohutném závěru s mírně psychedelickými dozvuky, což nám i se závěrečným akcentem připomene beatlesovskou skladba A Day In The Life……

EPILOG – instrumentální závěr přináší opět bloudivé tóny elektrického piana, ale i hostující dechovou sekci s bublavými basy a percussion. Krásné téma pro nějaké science-fiction, nebo pohádkovou vizi proměny ošklivé babice v čistou krásnou pannu. Jistý patos, který zde cítíme je zcela adresný a monumentálně sošný. Impresivní náladotvorná kompozice s přeznívajícími tóny vyvolá pocit vznešenosti a tiché krásy…

Album Symbiosis je výtečné. V Melodii jsem četl (už nevím, který to byl odborný kritik), že na albu měly být nahrány kytarové party Lubošem Andrštem. Při vší úctě k němu si nemyslím, že by to bylo namístě. Hraje jinak, méně zemitěji a méně agresivněji a tomuhle albu naopak prospělo, že zde Francl zanechal otisk své hudební osobnosti.
Škoda, že sestava těchto Jazz Q už se nikdy nesejde. Francl utrpěl vážný úraz ruky při manuálním práci (sám si vyráběl kytary) a Padrůněk předčasně bohužel opustil tento svět…
Možná to každý neví, ale Joan Duggan a František Francl byli manželé, což Franclovi umožnilo těsně poté co oba odešli z Flamenga odcestovat legálně (následovat manželku) do Anglie. V polovině sedmdesátých let se ale normalizační poměry svobodomyslné Dugganové-Franclové začaly zajídat a tak se s Franclem rozvedla (nechtěl opustit zemi) a odcestovala někam do Indie, kde se věnovala meditacím a stopy po ní se ztratily…
Jak mi Martin Kratochvíl v lednu na koncertě Jazz Q řekl, ještě letos by se měla objevit Joan Dugganová zase v Česku a společně s Jazz Q plánovali sérii koncertů a možná i album (!)…
Energetický potenciál na albu a muzikantské jiskření mě hodně nabuzuje a já stále vnímám ty spodní proudy, které se do mě vlévají. Je proto pro mě zcela nepochybně jasné, že pět hvězdiček je jasnou věcí.


reagovat

V roce 1973 dokončili JAZZ Q hned 2 LP desky - na tehdejší poměry něco neslýchaného.Zatímco Pozorovatelna pořád zůstáva jedničkou fusion music
natočené v Československu/ikdyž ji na záda dýchá Energit se svým 1.albem/,Symbiosis to je úplně jiná
muzika.Příchod Joan Duggan/voc/s Františkem Franclem/gt/ znamená příklon spíše k rockovější podobě s bluesovým feelingem.Martin Kratochvíl zde obdivuhodně dokresluje atmosféru svým Fender pianem a celé muzice tak dává charakeristcký zvuk. Neznám žádnou jinou formaci s podobným výrazem.Vrcholem celé desky je asi skladba The Wizard a hned následný Epilog jaksi uklidňující celou desku.Vynikající je
také trubka Radka Pobořila citlivě obohacující nahrávku.Symbiosis jsem dlouho neposlouchal neboť špatná kvalita vinylového výlisku bránila soustředěnému poslechu.A protože CD tyhle chyby nemá mohu znovu objevovat a chválit.Tohle je opravdu dobrá muzika i po těch letech.Škoda jen,že Duggan,Francl a Padrůněk už nehrají.........
reagovat

MEK @ 13.01.2008 14:19:28
Vidím to taky tak, Symbiosis a Pozorovatelna jsou skvělé desky. Pro mne i nejzajímavější z celé éry Jazz Q. Padrůněk dával zvuku kapely víc, než kdokoliv jiný.. Mimochodem verze na cd je výborná i zařazeným bonusem a má lepší zvuk. Pokud by se vám zdála gramodeska už moc ohraná a zabírala doma zbytečné místo, rád ji od vás odkoupím, je to jediné album od této kapely, které mi na tomto formátu chybí..

Olaf @ 21.11.2009 16:33:58
Ano, vynikající Jazz Q. Taky jsem je viděl osobně (tehdy i s Andrštem) - skvělé.
Ovšem Andršt má jednu ze svých skvělých skupin i dnes (květen 2009 Parník Ostrava)sebou. Hraje stejně dobře jako nejlepší světoví kytaristi.
Kratochvíl je myslím už mimo.

Mohyla @ 28.11.2010 10:16:01
Asi sa jedná o Zdenkovu srdcovku(myslím Jazz Q),zrejme ich má v malíčku, opäť vystihnuté. Maličká výhrada, mne sa tam spomínaný príklon k rocku javí vo výsledku tak, že by som navrhoval 5 hviezd.

Filozof @ 28.11.2010 20:09:07
Připojuji se,
pro mne vynikající deska. Nádherná atmosféra i zvuk - tajemno i krása, neznám podobnou. Od Jazz Q je podobně vynikající (i když jiná) jen Live 74/75.