Gabriel, Peter - Peter Gabriel 4 (1982)

K napsání recenze na tuto desku jsem se dostal docela velkou oklikou. Již dlouhou dobu jsem měl totiž rozpracovanou recenzi na skvělou desku Laurie Anderson – Mister Heartbreak. Ozvláštněním tohoto alba je mimo jiné i vokální linka Petera Gabriela ve dvou skladbách, další s názvem Excellent Birds dokonce natočil a vyprodukoval. Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem Gabrielovy tvorby, znám jen první čtyři desky, ale neměl jsem je nijak důkladně naposlouchané. To se však nyní při přípravě recenze elpíčka Laurie zlomilo, ohníček zájmu byl rozdmýchán a to mě přimělo již poněkolikáté se ke Gabrielovým čtyřem bezejmenným deskám vrátit a zpříjemnit si s nimi chvíle odpočinku a zaslouženého relaxu.

Přehrával jsem si je chronologicky za sebou a při postupném poslechu jsem jako mnozí jiní sledoval, jak si Peter postupně buduje svůj specifický styl i zvuk. Nejvíce mne zaujalo ono čtvrté, bezejmenné album podivně přezdívané „Security“. Peter tu umocnil prvky, které jsou mi celkově v muzice sympatické - komplikované rytmy různých perkusí ve stylu world music a rockovým způsobem použité zvuky syntenzátorů (někdy i vzdáleně připomínají novoromantiky). Na těchto základech vyrostlo několik velmi zajímavých a temnějších skladeb.

Slyšet je tu i Gabrielův perfekcionismus (skladby jsou natočeny v několika verzích a dokonce i komplet v němčině) v hledání nových zvuků a v použití různých industriálních ruchů, jako třeba zvuky tříštěného skla či tajemného probublávání odpadu. Proto album není progresivní jen hudebně, ale i zvukově díky nezměrnému hledačství Petera , který si jako první v Anglii pořídil tehdy naprostý technologický Hi-tech zázrak - syntenzátor a sampler Fairlight CMI. Co by to však bylo za kreativního muzikanta, který by se spokojil s připravenou databází zvuků? Peter tedy vše vymazal a nahrál si s pomocí zvukového inženýra Davida Lorda zvuky vlastní. Asi i díky této vášni pro barvy zvuků zní album dodnes naprosto osobitě a současně.

Desku otevírá hodně temná The Rhytm Of The Heat. V struktuře písně se objevuje více elektroniky, více alternativního pojetí a více prvků world music v podobě laviny perkusí. I druhá, pomalejší San Jacinto s (možná?) japonským motivem je skvělá. I Have the Touch moc nevyhledávám, je pro mě příliš soft rocková a určena k zviditelnění u běžného posluchače. Náladu mi však hned zvedá následující The Family and the Fishing Net s pozpátku nasamplovanou smyčkou bicího automatu, nad kterou se Peter zalyká etnickými prvky ovlivněnou melodií.

Navazující Shock the Monkey je energická taneční záležitost, která se prodírala do tehdejší TOP 40, mě nijak blíže neoslovuje a vůbec by na albu nemusela být. Pomalá, v elektronickém hávu skrytá s důrazem na rytmickou spleť dvou bubeníků v závěru - to je krásná Lay Your Hands on Me. V úvodu Peter doplňuje melodii mluvou na způsob Laurie Anderson. Zajímavě působí nasamplovaný zvuk nasnímané odtokové trubky. Náladu klidní pomalá (ne však patetická) balada Wallflower – opět velmi působivé. Výrazně rytmická Kiss of Life se rovněž hodně přibližuje tvorbě Laurie Anderson, s kterou Peter v tomto období spolupracoval, ta zvonivá kytara jakoby však odkazovala na tehdy módní Police a album i uzavírá.

O předchozích třech deskách, které mě až tak nezaujaly, se krátce zmíním někdy v následujících dnech. Novější alba jsou již určena pro jiné posluchače než jsem já. To mi ale nebrání si tuto konkrétní desku pořádně užít, neboť i po technické stránce je to neskutečně povedená záležitost.

P.S.: Nedalo mi to a poslechl jsem si i tu německy zpívanou verzi, kde jsou skladby uvedeny v trochu jiném pořadí. Ten německý Gabrielův zpěv je hodně zvláštní a barvou mi připomíná Blixu Bargelda z Einstuerzende Neubauten. Nakonec to i částečně koreluje s tvorbou, kterou onen německý umělec vypouští do světa o 25 let později. Ta germánština mě trochu rozhodila, raději zůstávám u originálu.

Tak, tato recenze je dopsána, na rozdíl od té na album Laurie Anderson, která stále leží v šuplíku nedokončena.
reagovat

Tvorba prvního frontmana Genesis mě obklopila jako širý oceán už záhy poté, co jsem prozkoumal křehká i divoká zákoutí jeho domovské kapely. Můj vztah k jeho vždy vypjaté a emocionálně do posledního tónu vypracované hudbě, prosáklé skrz na skrz sugestivní atmosférou, se stal (z mého pohledu) téměř synovským. Peter Gabriel patří mezi sortu lidí, která mi byla vždy sympatická - tvořil hudbu, kterou sám cítil do morku kostí, a na nějaké reakce se moc neohlížel. Politická agitace už mi byla cizí, to je ale zase jen můj problém.

Už jiskrně žhavý úvod alba, jeden z nejfamóznějších nástupů v rockových dějinách vytesaný coby Rhythm of the Heat, inspirované pohledem na súdánské bubeníky naznačuje, že se Peter zase vydal na vlnu experimentů. Tentokrát se nechal až po pás vymáchat v africké domorodé hudbě, ale rovněž v elektronice. Osmdesátky se vylouply v plném náběhu, Naštěstí Peter nevyráběl ve studiu laciné synthi pazvuky, ale soustředil se plně na to, čím vždy ohromil - na přímý, hmatatelný kontakt s pocity posluchače. Na stupňované dusivé napětí, protiklad studené elektroniky a vřelého, lidského vokálu. Jako nástroj gradace je užita i lyrika, poutající se k rytmu, máme zde rytmy na sto způsobů. Peterova duše je do nich chycena, vládne dusno. Bouře ghanských bubnů, pralesní řevy a bouře písku mi spaluje kůži. Neznám snad skladbu, která by dokonaleji evokovala emoce autora hned zpočátku.

To, jak se ji Peterovi podařilo napojit na dvojku San Jacinto, naprosto zásadní skladbu jeho repertoáru, mi bere dech celých patnáct let až dodnes a já jsem stále a znovu zamražen dva metry pod podlahu. Slyšet to naživo v roce 2004 v Praze byl zážitek na celý život. Decentní elektronická rytmika a Peterův hlas, vyprávějící pouštní příběh o boji s moderním světem. Refrénová hlasová exploze je památná, Peter jako by si vystřelil do nebes jako kazatel, který si vás omotá všemi prsty. Závěr je opět decentní ale i obskurní.

I Have the Touch využívá plně dobových elektronických možností a Peter se tu představuje jako moderní skladatel, reagující svou typicky uzavřenou duší na mezilidské kontakty. Přímo o tom si v závěru i zakřičí a opět je mu věřit každé slovo. Kostrbaté rytmy a jeho typické melodické oblouky ale nechybí...

Přichází znepokujující běs The Family and the Fishing Net - temná elektronika se za pomoci hostujícího zmutovaného saxu prodírá dál a dál, Peter vládne jako temný alchymista nad pulty, rytmy a sekvencery. Bezvýchodná hudba rezonuje s textem o rybářské rodině, dotýká se ale obecně ekologické problematiky a je jasné, že nejde o nic veselého.

Gabriel byl maniak nejen do techniky hudební, ale zajímal se o reakce zvířat, hlavně opů, na různé podněty, např. elektronické, zkoušel jejich hudební vibrace. Text notoricky známého singlového hitu Shock the Monkey (byl opatřen i klipem) se sice může zdát znovu drsný, přirovnání je použito k vylíčení osobních úzkostí. Od začátku do konce jasný hit, využívající moogové syntíky a drtivě rezonující bicí.

Lay Your Hands on Me využívá lehké, decentní elektronické postupy, ve kterých nádherně plave Peterův hlas, zpívající tentokrát o léčení důvěrou. Krásně gradovaný song, odhalující Peterovy emoce až na holou dřeň. Dominuje opět propracovaná rytmika včetně timbalů. Tohle je krásné osobní vyznání, známé i z dalších desek.

Wallflower nese zpěv, bourající stěny, pomyslně zmíněné i textem, zabývajícím se politickými vězni v Latinské Americe. Nádherná píseň, bojující o naději, po gabrielovsku gradovaná až do nebeských sfér, nemůže nepřipomenout slavnou Biko z předchozí desky, mně se ale "květina" líbí o dost více než provařený předchůdce. Klasická ukázka, co lze vyždímat z vlastně prostého motivu.

Kiss of Life je poněkud světským a optimistickým zakončením desky. Spirálovitý rytmus a uvolněný Peter se částečně vrací k hitovosti třeba takové Shock the Monkey a loučí se skutečně v divokém, obskurním tanci. I zde je užito několik druhů bicích včetně surda (Jerry Marotta).

Snad jsem opomenul dva zásadní členy Peterova bandu. Tonyho Levina nepřeslechnete, i když jeho údery zanikají v mimořádně dominantní rytmické bouři, kytary Davida Rhodese jsou ale potlačeny, i když v klidnějších skladbách se mu prostoru dostane.

Geniální dílo, které rozmělnilo rock, world music, art rock, elektroniku a industriální názvuky, aby vzniklo něco zcela svébytného. Jedno z děl, které těžko bodovat...

Tohle album (společně se trojkou) u mě dlouho stálo v jeho tvorbě jako nedostižný maják. Dnes si ale uvědomuju, že to bylo spíš tím, že jsem některá jeho další díla nedocenil, nebo jsem pro sebe objevil jejich krásu až o něco později (I, II, So či dnes pro mě soukromé a nesmírně citlivé Up). Vychutnávám se zatajeným dechem i jeho práci na projektu Ovo, kde si vyzkoušel zase nové postupy od hip hopu až po industriál, zůstal ale gabrielovsky nepolapitelný a geniální. Tahle deska (stejně jako trojka) to měla jednodušší - lapila mě hned, okamžitě, už tím exotickým obalem. Zbytek je historie.
reagovat

exte @ 22.03.2017 15:57:56
Spickovy experimentalni alba PG III. a IV. (+Plays Live) pro mne osobne jsou a odjakziva budou nej alba PG.. a na tom se nikdy nic nezmeni. Stejne jako v ty samy dobe prvni strana A Black Box, Sitting Targets nebo Enter K od Petera Hammilla; Red, Beat a Three.. od KC, prvni desky Talking Heads, Pere Ubu atd..
Prvni dve desky PG pro mne byly vzdycky prilis nudny (moc pisnickovy/tuctovy) a So v dobe vydani naprostym (komercnim) zklamanim.. jeho pozdejsi alba mne taky uz nikdy tak neoslovily a nevzaly, tak jako ve svy dobe legendarni 3 a 4.

Na svém čtvrtém albu se Peter Gabriel konečně dopracoval k vlastnímu nezaměnitelnému hudebnímu výrazu- to, co se mu podařilo v první polovině PG III zde dovedl k dokonalosti, rovnoměrně rozprostřené po celé ploše alba. Zároveň se zde, ze všech jeho projektů nejvýrazněji, projevuje vliv původní africké hudby- nejen v podkladových polyrytmických strukturách, ale místy i ve sborových refrénech. (Nelze se ubránit srovnání s vynikajícím albem „Remains In Light“ od Talking Heads, které vyšlo o dva roky dříve.)
„The Rhythm Of The Heat“- jakoby z dálky se k nám blíží zlověstný, monotónní rytmus bubnů, občas přerušen nekompromisními basovými údery hromů- krutou, skličující atmosféru umocní text o zemi, která je cítit krví a žárem. Postupná gradace přechází v potměšilý šepot, vyzývající ku zpřetrhání všech svazků s moderní civilizací. Až zoufalý výkřik , kdy si vypravěč uvědomuje, že „Rytmus žáru“ se zmocnil jeho duše a následná smršť afrických bubínků ukončí celé to utrpení. I když nepatří mezi mé nejoblíbenější, musím na téhle, v podstatě velice minimalistické kompozici, obdivovat její sugestivnost a přesvědčivost. Na dovolenou do Afriky bych asi nejel…
Následující „San Jacinto“ přináší- alespoň po stránce hudební- úlevné vysvobození. Jemné předivo zvonivých kláves podbarvuje příběh starého Indiána, který se nechává obřadně uštknout chřestýšem a umírajíc, naposledy pozoruje krajinu, znásilněnou bělochy. Nádherné vyvrcholení nastává v refrénu, kdy se náhle všude kolem rozprostřou pastelové akordy kláves:
„I hold the line, I hold the line, San Jacinto, yellow eagle flies down from the sun…“
Snad nejlepší a nejsilnější píseň o genocidě původních obyvatel Ameriky.
„I Have The Touch“ je už konečně trochu odlehčená, téměř diskotékové bicí podkreslené jednoduchým kytarovým ornamentem doprovázejí opět skvělý text o touze po lidském doteku, ironicky však posunutý do roviny, kdy už jsme na vážkách, zda se nejedná o úchylku.
„The Family And The Fishing Net“ nás opět uvrhne do atmosféry hrůzy, strachu a teroru. Už úvodní tóny ve mně vyvolávají představu průvodu pološílených, zfetovaných dětí hrajících na flétničky a pochodujících kamsi do neznáma. Pozadu nezůstává ani opět (jak jinak) vynikající textová složka- značně ponurý popis svatebního obřadu a dění kolem. „…konverzace mrzne na čerstvém, ještě teplém koláči……touhy stvořené v lstivém šepotu stahují svaly v odmítavé gesto…“. Krátká vsuvka, plná úzkosti, o vzpomínkách, vracejících se v neúnavných vlnách- a je tu refrén, v němž se kolotoč šílenství roztáčí na plné obrátky, oslavujíce uvíznutí další rybky v síti.
„Shock The Monkey“- jeden z největších Gabrielových raných hitů, postavený na velice vtipné basové figuře. Vždycky jsem si myslel, že text je o pokusech na zvířatech, ale asi není.
Co napsat o mé nejoblíbenější ze čtyřky, „Lay Your Hands On Me“? Opět minimálka, zajímavě rozdělená do tří opakovaných částí- v první se jenom deklamuje za velice střídmého hudebního doprovodu ( tedy pokud tak lze nazvat sem-tam nějaké to bouchnutí nebo pípnutí na klávesy a jakési cvrlikání cikád ), ve druhé se pozvolna rozprostře nádherný, pestrý koberec plnokrevných syntezátorových akordů v podmanivé melodii, třetí část je prostě africké etno. Ale všechno to kupodivu drží pohromadě a vytváří velice působivý celek.
„Wallflower“- opět nádherné zklidnění, pozoruhodně vkusně zvolené klávesové rejstříky, precizně vystavěná gradace až po vyvrcholení provázené patetickými úhozy na klavír- to vše dělá z této skladby klenot. Hluboce lidský text o nikdy nehasnoucí naději v boji proti všem, kteří chtějí ovládnout naše myšlení a city.
Závěrečná „Kiss Of Life“ je, stejně jako úvodní „The Rhythm…“, velice „africká“, včetně textu popisujícího jakýsi rituál- a svým způsobem na ni i navazuje- tentokrát ale vše probíhá v mnohem přívětivějším ovzduší. Jako by se po počáteční nedůvěře a obavách při setkání dvou rozdílných světů a kultur prolomily ledy a vše vyústilo v souznění.

Vynikající album, které nemá slabé místo. A chválit Gabrielův pěvecký výraz snad ani nemusím.

reagovat

Týmto albumom sa pre mňa končí vrcholné obdobie Petera Gabriela. Tým samozrejme nemyslím, že ďalšie bolo zlé, naopak, bolo veľmi kvalitné, ale nie najlepšie. Osobne si myslím, že Peter Gabriel ani nevie spraviť zlý album. A čo sa týka tohto, ten je neuveriteľný. Neviem si ho totiž vôbec štýlovo zaradiť, naozaj sú tu také vplyvy hudobné, že je nezaraditeľný, tak som ho zaradil len do kategórie kvalitná hudba. Opäť je celý album od prvej do poslednej pesničky vydarení a unáša ma do krajiny plnej emócií a pohody. Za najväčšie skvosty považujem skočnú Shock the monkey a zadumanú africkú Lay your hands on me. Tie pre mňa vyčnievajú, ale zvyšok to nijako neponižuje. Toto je úžasná hudba, ale myslím, že štýlovo nesadne každému. No, však vyskúšajte.
reagovat

luk63 @ 15.05.2011 15:15:33
Mám rád především první tři alba PG. Toto jsem si taky koupil, a i když mě oslovuje už trochu míň, vnímám to stejně jak jsi napsal v úvodu.

Osobne dle meho nazoru povazuju toto album za nejhorsi a nejakym zvlastnim stylem prilis necitelne a ponure. Album na me nezanechalo ani kousek atmosfery ci nejakeho naznaku mi neco rici.
Ovsem hodnotim jak hodnotim dle toho ze oproti konkurenci a kolegum je to hold Gabriel
a me pripominky smeruji spise k jeho tvorbe nez k
hudbe vseobecne. Naopak pro sberatele je toto album nutnost protoze je hodne "jine" az originalni.
reagovat

Lothian @ 30.08.2007 07:47:06
Podle mého názoru je čtyřka absolutní vrchol PG, jeho nejlepší studiovka. Také koncert Plays live vydaný právě po tomto albu je podle mne nejlepším koncertním záznamem PG

catcher @ 18.04.2009 14:26:09
Nechápu lidi, kteří si vyberou tak skvělou desku, aby ji takhle setřeli. To není o stylové vyhraněnosti posluchače, tahle ryzí hudba je mimo jakákoli měřítka. Jamesi, když tohle píšeš, asi bys dokázal tvrdit, že Mona Lisa je mazanice. Gabrielova trojka je pro mě skvělá věc za pět, ale téhle desce dávám šest !

Řečeno velice stručně – čtyřku mám hodně rád, po nemastném, neslaném debutu a velice slušné dvojce, se mi zdá, jakoby se Gabriel třetím a čtvrtým albem pomalu, ale jistě připravoval ke svému vrcholu – albu SO. Nepopírám, že i tady hraje roli fakt, že asi polovinu skladeb jsem viděl na nezapomenutelném koncertě v roce 1987 v Budapešti a znám je notoricky z živého dvojalba Plays Live, které jsem svého času hrál velice, ale opravdu velice často. Celkově se mi zdá, že album pokračuje ve velmi podobném duchu, jako předchozí. Ovšem, jak už jsem jistě psal, mnohem víc mě baví živé verze skladeb, vadí mi některé studiové pazvuky, místy chemický zvuk bicích (např. v The Family And The Fishing Net). Živě mi přijde kapela mnohem, abych tak řekl přirozeně rocková, tvrdší, přístupnější, normálnější, jestli mi tedy někdo rozumíte, mluvím o nahrávkách z Plays Live. Jinými slovy, je to na mě až moc avantgardní :-)

Fakt je asi ale ten, že Gabriel byl pravděpodobně po odchodu z Genesis velkým experimentátorem, hlavně ve studiu, takže i když se mi to moc nelíbí, měl bych mu za to udělit několik plusových bodů.

Nejsilnějším momentem na albu pro mě je skladba San Jacinto, kterou považuji za jednu z nejlepších, kterou kdy Peter Gabriel složil. Do jaké míry jsem ovlivněn téměř dvacet let starým zážitkem, kdy touto skladbou zahajoval koncert s paprskem, který mu svítil do dlaně a mě, starému (v té době mladému) rockerovi, ukanula nejedna slza štěstí, nechám na Vašem milostivém posouzení.

Druhým silným momentem je pak úvod alba. V té době jsme uvažovali se Zdeňkem Konopáskem, bubeníkem skupiny Dvouletá fáma o založení kapely se dvěmi bicími soupravami a v tomto duchu jsme chtěli zahajovat koncerty. Strašně se nám to oběma líbilo. Ke spolupráci nikdy nedošlo, ani nevím proč.
reagovat

Proslulá a jistě geniální čtyřka, ale nemohu si pomoci, radši instinktivně sáhnu po starších albech. Když už čtyřka hraje, vychutnám si její zemitou náladu a rudočerně hutnou přehlídku rytmické magie s radostí, ale nemohu se zbavit dojmu, že se Peter ve svém novém, bez diskuse originálním a jedinečném soundu trochu rozplývá do nezvladatelných hranic. Vzrušující hudba plyne, ale přistihnu se, že vždy nejvíce očekávám nádherně baladickou Wallflower s deštivě teskným piánem, osudově klenutým zpěvem, který vyjadřuje snad všechen smutek světa s perličkou naděje na dně poháru. Kvůli tomuto hudebnímu zázraku (který by se ovšem klidně dobře vyjímal na jedničce či dvojce), musím dát pět hvězdiček, ale bohužel co se písňových řadovek týče, už naposledy.
reagovat

další mistrovský dílo PG. Peter se inspiroval hudbou asijskou, africkou apod. Tohle rozhodně neni pop jak si někdo myslí, ale úplně novej směr. Podle mě jedno z nejlepších alb spolu s PGIII a Up. San Jacinto je naprosto geniální písnička a živě v Praze mě úplně dostala, nejlepší písnička na koncertě, ne-li možná úplně....
reagovat