Gabriel, Peter - Plays Live (1983)

Říká se skoro o každém živém albu, které znám, že JE TO NEJLEPŠÍ ŽIVÁK NA SVĚTĚ :-)

Jak už jsem se mnohokrát přiznal, já koncertní nahrávky zrovna nemusím, to už mnohem raději DVD, kde nejen slyším, ale i vidím, co a jak muzikanti hrají.

Tohle dvojalbum znám od té doby, co vyšlo, to znamená třiadvacet let. Mám ho moc rád, těch důvodů je víc. Je spojeno s krásným obdobím mého života, kdy jsem byl mladý, krásný, zamilovaný, perspektivní a bubeník :-)

Taky s dobou, kdy se k člověku nedostaly tak jednoduše všechny nahrávky, které ve světě vznikaly. A pak samozřejmě s koncertem, který jsem absolvoval v Budapešti v roce 1987 se svou tehdejší dívkou, současnou ženou. Mimochodem, mám moc hezkou historku, jeli jsme domů Žigulíkem mého spolužáka, střídal se v řízení s jedním mým známým z Kladna. Na dálnici mezi Bratislavou a Brnem mě vzbudila jeho věta, kterou jen tak, k sobě, pronesl : „Ty vole, teď jsem normálně chvíli spal.“

Ale stejně si myslím, že hlavní důvod je ten, že prostě tohle dvojalbum je velice povedené, dobře vybraný repertoár (jen dvě skladby – a Ty nejlepší – z nejhoršího alba, co kdy Gabriel natočil, myslím z jedničky), výborné výkony všech muzikantů v čele s Gabrielovým hlasem a hlavně celková rocková podoba celého koncertu, bez těch studiových pazvuků a zhulenin, které mi vadí. Psal jsem o tom už mnohokrát, např. v hodnocení Nursery Cryme (The Return Of The Giant Hogweed) nebo The Lamb lies Down On Broadway (Back In N. Y. C. nebo Lillywhite Lilith), Petera Gabriela mám nejradši v tvrdší, rockové poloze, která mu – podle mého – sedí nejvíc. Je zajímavé, že tahle v téhle poloze se nejvíc shodujeme i se ženou, ale to už je jaksi jiná kapitola.

reagovat

Výborný živák, vzrušující a rozjetý, plný napumpované síly. Některé věci, které mne na řadovkách neodvazují až tolik, zde odkrývají svůj mocný potenciál. Pokud jsem v recenzích možná plně nedocenil třetí a čtvrté album, dotáhnu to hodnocením tohoto koncertu, který opravdu "má dudy". Využiji prostoru jen k malému odbočení. Připadá mi, že se paradoxně pozdní Genesis albem Calling All Station dopracovali přes všechna svá vývojová stadia k obdobné poloze, jakou má Peter v tomto období - jako by se trochu stylově sešli. Možná by se mohli opět dát dohromady, když se po tolika letech opět naladili na podobnou vlnu? Zatímco sólový Phil spěje k soundu typu Prince, Steve stále více tíhne k vážné hudbě a Tony stále hledá mezi klasikou, popem a filmovou hudbou(geniální je jedna skladba na albu Still), Ant (Phillips) jakoby jediný "drží pochodeň" starých Genesis, i když jeho záběr je obrovský. Vedle Gabrielovy PG1 a PG2, třech prvních Hackettů a Banksova Curious Feeling jsou to jeho alba Wise After The Event, Geese And Ghost, Slow Dance nebo Meadows Of Englewood, která patří k nelepšímu ovoci postgenesisovské jabloně.
reagovat

Tenhle živák sice není zvukově tak kvalitní jako Secret world, ale zase jsou tam podle mě lepší písničky. Je to vlastně Peterovo období složeno z alb PGI, PGII, PGIII a PGIV, což byla jeho nejsilnější tvorba období. Tenhle žívák se fakt povedl.
reagovat