Evergrey - In Search of Truth (2001)

Absolutní souhlas s kolegou Petruccim. Pro mě jedno z největších překvapení roku 2001 (jednoznačně nejlepší album tohoto roku)... dokonalé skloubení metalové agresivity a temných, progresivních zákoutí. Hudba Evergrey nikdy nebyla příliš pozitivistická, což může dost posluchačů už apriori odradit, ale v tomto případě by šlápli pořádně vedle. Kapela kouzlí neuvěřitelně temné melodie a vše korunuje zpěvák Tom S. Englund, kterého řada mých známých nemusí, ale pro mě je to pěvec s velkým P. Jeho emocemi doslova nabitý vokál dává skladbám další rozměr a neumím si bez něj hudbu Evergrey vůbec představit. A skladby? To je jako nošení dříví do lesa... vypíchnu jen vrcholy. Řízná odpichovka The Masterplan, famózním refrénem opatřená temná dvojka Rulers of the Mind, procítěná State of Paralysis s klavírním doprovodem, zcela geniální Dark Waters s neočekávanými změnami rytmu a potemnělá tryzna Different Worlds. Což ovšem neznamená, že by zbytek alba snad byl slabší. Tenhle skvost doporučuji každému posluchači tvrdé hudby s otevřenou duší, nejen příznivcům power/prog metalu. Navíc Evergrey od té doby už mockrát svou výjimečnost potvrdili. Tohle album je však u mě stále nejlepší a řadím ho i do svého soukromého Top 5.
reagovat

Švédsko, jedna z hlavních zemí, jejíž vyslanci v současné době určují vývoj tvrdé kytarové hudby. Kapely jako Pain of Salvation, Opeth, Katatonia, In Flames, Soilwork, Meshuggah jsou na vrcholu, vydávají svá nejlepší alba a ve svých žánrech "tvrdí muziku", ať se Vám to líbí nebo ne. A k těmto kapelám bezesporu patří také Evergrey. Stylově se kapela pohybuje v power metalových vodách, v jejich hudbě slyšíme také spoustu "progresivních"(raději dám do uvozovek) prvků, lahůdkové přestřelky mezi klávesami a kytarami. Nad tím vším ční neuvěřitelný hlas Toma S. Englunda. Co tenhle člověk dokáže se svými hlasivkami, je opravdu neskutečné, nutno slyšet.
Album má tři vrcholy, alepsoň pro mě. První je právě úvodní písnička, jeden z nejlepších otvíráků v historii kapely, a sice hitovka "Masterplan". Naprostá koncertní tutovka a jeden ze stavebních kamenů živých vystoupení Evergrey.
Druhý vrchol příchází téměř vzápětí se skladbou "Watching The Skies", kterou mám z celého alba nejraději. Tenhle kousek je hodně cítit neo-progem ala Dream Theater a není to vůbec na škodu. Písnička začíná tradičním soubojem kytar/kláves, ke kterým se záhy přidávají bicí a zpěv. A pak to přijde.... NAPROSTO NEUVĚŘITELNÝ REFRÉN, při kterém mi běhá mráz po zádech a to doslova!!! NÁHDERA.
A to třetí vyvrcholení alba přichází se skladbou "Different Worlds"... V této písni se ukrývá tolik bolesti, smutku, zoufalství. Ten zlomený, naříkající hlas, podbarvený klavírem... Kdo neslyšel, tak si tu tryznu NEUMÍ představit.
A zbytek CD? O nic slabší, na tomto albu není slabá byť jediná vteřina, všechno je promyšleno a vypilováno do sebemenšího detailu.
Pokud Vám můžu radit, berte, berte všemi deseti, bez jakéhokoli rozmýšlení se. Za to, že se Vám bude tahle deska líbit ručím, třeba vlastní hlavou.
reagovat