Alan Parsons Band - The Time Machine (1999)
01. Time Machine, The (Part 1) – Elliott – instrumental (4:54)
02. Temporalia – Parsons – instrumental (1:01)
03. Out Of The Blue – Bairnson – vocal: Tony Hadley (4:55)
04. Call Up – Bairnson – vocal: Neil Lockwood (5:14)
05. Ignorance Is Bliss – Bairnson – vocal: Colin Blunstone (6:46)
06. Rubber Universe – Bairnson – instrumental (3:52)
07. Call Of The Wild – Bairnson – vocal: Maire Brennan (5:23)
08. No Future In The Past – Elliott – vocal: Neil Lockwood (4:46)
09. Press Rewind – Elliott – vocal: Graham Dye (4:21)
10. The Very Last Time – Bairnson – vocal: Beverley Craven (3:42)
11. Far Ago And Long Away – Bairnson – instrumental (5:15)
12. Time Machine, The (Part 2) – Elliott – instrumental (1:47)
Bonus:
13. Dr. Evil Edit – Elliott – voice: Mike Myers (from Austin Powers) 3:23
Total time: 55:21
Poznámka: na některých CD jsou sklaby označeny:
01. jako H.G. Force Part 1
12. jako H.G. Force Part 2
Obsazení:
Stuart Elliott Keyboards, Drums, Drum Programming, Orchestral arrangement
Richard Cottle: Additional Keyboards
Ian Bairnson: Guitars, Keyboards, Bass, Saxophone, Mandolin
Alan Parsons: Keyboards, Narration
Professor Frank Close: Narration (2)
Andrew Powell: Orchestral arrangement
The Time Machine (Part 1) - vzhledem k době vzniku alba jsem nic překvapivého neočekávala, spíš jsem se obávala, že to bude nuda, ale naštěstí není. Úvodní instrumentálka se mi líbí, vlastně všechny její tři verze. Tahle první místy připomíná hudbu z Akt X, v té druhé je výraznější orchestr (nenápadná připomínka 1. projektovského alba), a ta „třetí“, i když pojmenovaná jinak, to je takový „dance mix“. Na některých albech se tyto skladby jmenují „H.G. Force“(1,2), myslím, že tam pak ale není ten závěrečný remix.
Na albu se objevili noví zpěváci – např. Ton Hadley, který kdysi dávno zpíval se Spandau Ballet, Out Of The Blue v jeho podání patří k těm nejlepším písním. V No Future In The Past zpívá N. Lockwood, který se objevil na albu OA, tuhle píseň mám z alba asi nejraději. „…je to ten stejný starý příběh / vrací se znovu / co skončilo, skončilo / víš, že nemůžeš zadržet déšť // není budoucnost pro minulost / tak jdi na to pomalu - ničeho nedosáhneš rychle / mohl bys teď zachránit situaci / raději bys měl utíkat jak ďas, dokud ještě víš, jak…“ Moc povedená je i instrumentálka Rubber Universe s Bairnsonovou mandolínou.
A teď ta slabší místa: The Call Of The Wild - skupina Clannad mě kapku minula. Maire Brennan zpívá skoro stejně (nudně) jako její sestra Enya. Na tuhle hudbu musím mít náladu. Normálně to neposlouchám a přeskakuju na další skladbu. Press Rewind - tady mě vyzývají, abych se vrátila zpět, tak s tím souhlasím. Předchozí skladba (No Future In The Past) je opravdu výraznější a zajímavější, než tahle, tak to občas i udělám… A pak The Very Last Time - ach jo. Nudná klavíristka Beverley. Už její hit Promise me jsem nesnášela, a to byl o moc zajímavější než tohle (jak jsem se už zmínila, projekt neměl s písněmi pro zpěvačky moc šťastnou ruku a tohle to jen potvrzuje). Přiznám se, že pokud nejsem někde daleko od ovladače, tak tuhle ukolébavku přeskakuju. Tohle se mělo jmenovat Press Forvard, aby to bylo stylové…
Ještě že jsou ty instrumentálky The Time Machine (Part II) a Dr. Evil Edit tak výrazné. Je to budíček pro ty, které skladby 9-11 uspaly. Hlavně ten závěrečný remix, ten vás zajisté probere.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x