Jadis - Photoplay (2006)

K jemné obrodě britských Jadis tu na Progboardě napomohli v posledních dnech dvě recenze z per mých kolegů. Velice rád se k nim přidám a urobím Jadis další reklamu potřebnou k tomu, aby se tato stále dost nedoceněná parta dostala do co možného nejširšího podvědomí. A to jak do podvědomí u posluchačů, kteří je znají jen matně většinou prostřednictvím jednoho jediného alba (čímž mám samozřejmě na mysli jejich famózní debut), tak stejně u ostatních fanoušků progresivní muziky, kterým Jadis z nějakého důvodu stále protékají mezi prsty.

Proč tomu tak je, tak na tuhle otázku mám jednoduchou odpověď. Jadis totiž hrají nesmírně sofistikovanou muziku, jejíž kouzlo ovšem účinkuje až po strašně dlouhatánské době. Vzájemně podobnou paralelu cítím velmi silně také u několik tisíc mil vzdálených Enchant. Člověk většinou potřebuje řádově několik desítek (ano čtete správně) nikoli jednotek poslechů, aby pochopil, aby poznal, aby docenil a aby i "správně" ohodnotil jejich umění a jejich muziku v globálním aspektu. Tolik časoprostoru však většina jedinců v dnešní době nemá a i proto jsou Jadis tak nedoceněni, jakkoli kvalitní muziku předvádí. Já chápu, že jen málokdo má ty prostředky a sílu, aby se té které nahrávce dokázal věnovat s tak velkou pílí a entusiasmem.

Když mám mluvit za sebe tak bych soudil, že se Jadis zabývám téměř polovinu jejich kariéry. Prvním objevem byl pochopitelně debut Moore Than Meets the Eye. Tolik chválený, opěvovaný a srovnávaný s těmi nej opusy už tehdy dávno na scéně účinkujících a vyhraných kolegů jako IQ, nebo Pendragon. Jenže další alba ke mně přicházela v nepravidelných periodách a stmelovala se velice pomalu. Dovolím si tvrdit, že až renesance Jadis posledních týdnů, tedy po skoro patnácti letech dokázala přinést svoje nejsladší polody. Začal jsem je poslouchat systematicky, pečlivě, dopodrobna a opakovaně. V jejich nahrávkách jsem nalezl kvanta dalších, dříve ukrytých nuancí, jež mně léta unikali, nebo jsem je postřehl jen okrajově a nedocenil v rozměru jaký si zasluhují. Na popud této euforie jsem si objednal i desky chybějící a zcela přehodnotil celkový názor na kapelu a její dílo, tak i postoj mezi jejich vrstevníky, či učiteli.

Ještě před měsíce bych na otázku které album od Jadis by sis horyno vzal na pustý ostrov, jednoznačně odpověděl že More Than Meets the Eye. Dnes už by odpověď tak jednoznačná nebyla a s velkou pravděpodobností bych zvolil tuto, malinko jinou desku Photoplay. A proč vlastně? Odpověď je více než prozaická. Protože právě tady dle mého Jadis zaznamenávají svůj největší progres v přístupu k jednotlivým kompozicím z pohledu inovačně skladatelského. Jadis se zde nejen že povedlo napsat velkolepé, velice sugestivní songy, jejíž melodie patří k těm nejdotaženějším, nejpromakanějším a v mozku posluchače nejlépe zapamatovatelným (nejpřístupnějším/nejpřívětivějším), ale dokázali do svého arzenálu zahrnout bohatší a hlavně modernější výrazové prostředky dneška jako programing, či decentní využití samplů. S jejich pomocí tak dokázali dotvořit bohatou paletu nezvykle pospojovaných harmonií, které v kooperaci s výše popsanými, léty vypěstovanými nejsilnějšími zbraněmi kapely, odlišují a hlavně povyšují tyhle Jadis nad svou další produkci. Nahrávka je charismatická ještě v jednom aspektu a tím je atmosféra. Atmosféra nezvykle silná a magneticky neprodyšná. Jadis vás s její pomocí obepnou obrovským pevným pásem a dokonce nepovolí, ani kdyby vás to mělo uškrtit.

Doteď jsem měl Jadis zafixovány jako ty menší (chudší) příbuzné velikánů IQ, Arena, Pendragon, nebo Pallas. Ale tímto i ostatními díly jsou stanovena nová vnitřní pravidla v náhledu do jejich tvorby, která je křehká jako skořápka vajíčka, ale její prolomení dá divákovi neskutečně zabrat. I Love You Jadis!
reagovat

john l @ 10.02.2020 06:59:17
Jadis patří k nedoceněnému zboží, to je jasná věc. Ale smekám před tvou výdrží horyno, patnáct let přicházet něčemu na zub to už bych dávno vzdal.

horyna @ 10.02.2020 07:11:33
Kluci díky za vzkazy. Co se týče výdrže, tak tady je jasně vidět, že se mi to oplatilo dvojnásobně. Není to tak, že bych ty desky necítil silně, ale šlo to ztuha a strašně pomalu.
Koncert Arena na Slovensku bude jistě velkou událostí. Kouknul jsem na jejich stránky a kapela chystá i novou desku. Jen ten koncert není na jaře, ale až v Octoberu, což je myslím říjen.

EasyRocker @ 10.02.2020 07:26:41
Krása, jako skoro vše od Jadis....

muf @ 10.02.2020 12:21:36
Kluci, nabývám silné nutkání začít se touto, zatím pro mě zcela neznámou kapelou, zabývat. Trochu se toho bojím, protože už dneska nemám moc času poslouchat všechny mé oblíbence. Ale zvědavost asi zvítězí a dám tomu šanci. Co vy na to?

horyna @ 10.02.2020 13:07:34
Mufe máš naše požehnání :-)
Začni jedničkou More Than Meets the Eye, ta je na vstřebání asi "nejsnazší" a nesplývá tolik, jako třeba Across, nebo Fanatic.

bullb @ 10.02.2020 17:50:49
Príjemné prekvapenie, hoci nič svetoborné nehrajú. Rozmýšľam a musím si vypočuť a zároveň porovnať M. Efekt - Svitanie. Verím, že by obstálo.
Ďakujem za ďalší "objav".

horyna @ 11.02.2020 06:14:37
Obrovské děkuji Pantátovi za jeho příspěvek, ve kterém se zmínil o koncertu milovaných Arena na podzim v Novém Mestě nad Váhom. Těžko říct, kdy by se tady ona pozvánka jinak objevila. Tohle je povinnost pro každého pravověrného rockera, tak doufám, že se tam sejde alespoň polovina zdejších prog nadšenců. Ako sa tohle vám braťa podarilo, že jste do malého města dotáhli takovou star? Gratuluji.

Tvorba sdružení kolem Garyho Chandlera mi byla v podstatě neznámá - zaslechl jsem proslulé More Than Meets the Eye, ale ve sbírce jsem neměl nic. Až pozitivní recenze na tvorbu Jadis zde mě donutily zapátrat na amazonu, a tak jednoho dne přistála ve schránce dlouho očekávaná zásilka s touto deskou.

Hitovou peckou There´s a Light. Jemná spodní melodická genesisovsko-camelovská síť, z nichž prýští síla jako ze studánky, zesílené skvělým Chandlerovým hrdlem. Úvod za 1+. What Goes Around je neuvěřitelně vířící taneční moderní peckou, která se hodí do progové čítanky, ale i do klubu - tohle střídání jemna a naléhavosti dovede jen Gary. Asleep in My Hands je další ohromnou hitovkou s vynikajícím hrdlem Gary Chandlera. Nechápu, jak to, že tohle nelomcuje arénami. Do sluchátek nevkládejte - v zápalu boje někoho zbušíte!

Co pak napsat k Standing Still? Plasticky vedený rytmus s báječnými slapy Johna Jowitta (IQ, Arena aj.), stop time je zde zapovězen. Skvěle dynamicky vedená skladba s rytmickými hody nejvyšší třídy. Mňam! I Hear Your Voice startují nadýchané Orfordovy klávesy. I sem ale nádherně vystoupí Jowitt - tomu se říká práce ve prospěch celku. Celá skladba hodně dýchá stařičkou patinou Genesis, i Chandler dýchá po collinsovsku. Make Me Move se po odpíchnutém začátku přelije do skvělých, hackettovsky křehkých nálad dávno zapomenutých pohádkových krajin. Akustiky jsou pohádkové, stejně jako přechody do rockových poloh.

Křehké klávesové a kytarové koberce a Chandler v pokorné poloze přinášejí na fantaskně se vznášejících, harmonizujících kobercích Who I Am. Tahle šestiminutovka, i lehounce jazzově dochucena, je magický elixír. Need to Breathe po temně ambientní introdukci, která pak prostupuje celou skladbu, přivane prudký riffový závan - tady se Jadis nejvíce přiblížili metalu a trochu mi evokují fenomén Fates Warning v jejich pozdní éře. Jemné tóny uvozují Please Open Your Eyes, i ta se ale rozjede do pestře vystavěné pecky s klasickou jadisovskou nezastavitelností. Zlom do baladické části s nebesky srdečným Chandlerem je skoro jako z jiné planety.

Jedním z démantů je balada All You´ve Ever Known. Nebesky, ledově křehké akustiky, ledová tónová ozvěna klaviatur. Tady se Chandler emocionálně vybičoval a nechybělo mnoho, aby se ctí padl. Stačí se zaposlouchat - na vlastní nebezpečí. Instrumentální závěr patří titulní Photoplay. Chladně ambientní krása přivolává až wilsonovské fantaskní plochy, vstupuje sem ale gilmourovsky konejšivé Chandlerovo sólo. Finále ve velkém stylu.

Druhá půle alba líbí se mi o něco více. Příval energie, který by hýbal stadiony, kdyby se to Jadis poštěstilo. Možná, že o to nemají zájem, a je to tak lépe. Nesmírně citlivá, našlehaná, křehká, ladná kolekce, ale i rozepjatá křídla nebes. Už dávno jsem nedal 4 s takovým odporem, tuším ale, že 5 na mě u nich ještě kdesi čeká.
reagovat

horyna @ 10.06.2018 09:28:31
Výborná deska. S jejím pořízením jsi Easy určitě neprohloupil. Věř tomu, že za pár měsíců pravidelného vstřebávání, ti Photoplay k pětce samo doroste.
Já před pár dny pořád dokola v autě poslouchal poslední dvě nahrávky, protože mě jejich pajšl splýval a potřeboval jsem je konečně rozklíčovat. Dnes je žeru obě za pět, přičemž se mě See Right... i bez účasti Martina Orforda zdá krapet zajímavější.

Jadis jsou jistota. Sice během na hodně dlouhou trať, ale během krásným.

EasyRocker @ 10.06.2018 09:47:34
horyna: díky, jsem zatím nadšen, takže určitě plánuju se do něčeho dalšího pustit. Recenze tady k tomu vybízejí.

Pantata83 @ 10.02.2020 06:52:28
Jsem rád, že se co do počtu recenzí, začíná o Jadis hovořit v superlativech, protože jejich muzika je opravdu nedoceněná a přitom je to muzika na úrovni neustále zmiňovaných a připodobňovaných kapel typu Marillion, IQ, Pendragon, Arena apod...oni nemají žádné velké image, nevystupují v sálech a obecně je jeich aktivita spíše poskrovná, ale muzikou o to dost vyvážená. Já osobně s albem Photoplay nejsem až v takové konstelaci, pár skladeb mi je zde lehce cizích v porovnání s následujícími alby v řadě. Zvláště pak to poslední album je po vícero posleších opravdu pekelně dobré. A propo, kdo chce slyšet Arenu na živo, tak má letos v květnu příležitost v Novém Mestě nad Váhom....zvažuji účast, nemám to daleko.

Kapelu Jadis mám dostatečně ráda natolik, abych si někdy v budoucnu sehnala ještě některý její titul (u nás jsou snad všechny nedostupný), protože tahleta nahrávka je skvělá, skvělá porce sugestivní, podmanivé, vyážené a možná i uhrančivé muziky, která mě vždycky dokáže zvednout náladu o nějaký ten stupínek vzhůru.

Muzika čistá a průzračná jako horská bystřina, ve svých niterných melodiích svůdná, dokáže jako starý dobrý kinematograf promítat své silné mimohudební prožitky na stěnu, kolem které stačí pouze projít, ovonět, načerpat a pohltit její vůni do svého srdce.

Kompaktně se album poslouchá výborně, přesto musím vydělit přinejmenším čtyři ohromně působivé kopretiny. 4, 6, 8 a 10 píseň alba, dokáží navodit stavy, kde kouzlo a cit pro dokonale napsanou písničku působí nejelegantněj a nejmocněj.

Standing Still dráždí brilantní basovou linkou a následným katarzním melodicko očistným přerodem.
Make Me Move obsahuje krásné "houkání" kláves v sousedství božského ženskýho vokálu a citlivého Garyho. Need To Breathe upoutá nevšedními melodiemi a All You've Ever Known zase pohladí dojemný zvuk španělských kytar, toulavých kláves a citovým nábojem veskrz.

Tohle složení je mě moc, moc sympatický:

Gary Chandler - Guitar and Vocals
Steve Christey - Drums
Martin Orford - Keyboards and Backing Vocals
John Jowitt - Bass Guitars
reagovat

horyna @ 21.09.2016 16:53:13
Skvělé že tu někdo vytáhl na světlo boží také Jadis a i když je v britském neoprogu řadím až za všechny ty Areny, Pallasáky, Iq, nebo Pendragon, jsou pořád hodně podmanivý. Nedisponují mohutným soundem alá Arena, nebo právě Pallas, nedávají na odiv ekvilibristiku jako Iq a nepotřebují metalové kytary co v Thresold.
Pracují s melodikou po svém, v minimalističtějším měřítku a s atmosférou kouzlí pomocí něžných akustik, kláves i výborného Garyho hlasu.
Tahle deska patří k vlajkonošům british neoprog, u mne tedy ano, za 5.

kamila @ 22.09.2016 11:30:38
Přemýšlím kterou další desku bych si od nich měla pořídit, debut je všude vynachválen nejvíc, ale třeba na tu poslední sem recenzí moc nenašla, neví někdo jestli je tak dobrá jako její předchůdkyně???

b.wolf @ 22.09.2016 12:46:52
Dnes opět nalézám další klenoty na PGB, neprve Jadis a pak I. Q., o kterýchžto uskupeních slyším poprvé. Ochutnávky zní skvěle, takže se začnu shánět po originálech. Zrovna poslouchám Andersonův Homo Ereticcus, pak znovu novinku Opeth, jen toho času kdyby bylo... díky za parádní tipy.

horyna @ 22.09.2016 13:40:25
kamila: poslední desku také neznám, nebyla jaksi u nás v distribuci, ale slovo poslední už zrovna dvakrát neplatí. Kouknul jsem na jejich stránky a právě dotvořili a tento měsíc by měli vydat novinku, tak uvidíme, jak "snadno" (ne)půjde sehnat.
Jestli mohu doporučit, tak například deska Fanatic vychází také velice dobře.

kamila @ 22.09.2016 19:29:32
Zkusím počkat na novinku jestli se někde objeví a bude za to stát

EasyRocker @ 28.05.2018 12:31:34
Tohle album naposlouchávám jako čerstvou novinku. Božská, dokonalá hudba, přitom opravdu prostá, Chandler má opřít se o jednoduchý motiv a vybrousit z něj emocionální, křehkou a atraktivní hudbu.