Procol Harum - Home (1970)

27.04.2017 horyna | #

Procol Harum - nová to akvizice v mé hýčkané, soukromé hudební sbírce. Společně se Spooky Tooth a Ten Year After je tohle další, třetí silný kůň, kterého jsem objevil teprve nedávno a se kterým se postupně seznamuji. A jestliže šlo v případě S. T. o jasnou volbu s albem číslo dva, tady nebyl výběr "poprvé" vůbec jednoduchý. Vycházel jsem z dostupných recenzí a samozřejmě také potřebného vlastno-ušního vjemu. Nakonec a po několika obměnách, padla volba na desku Home, aniž bych předem tušil jak dobře jsem nakonec vybral.

Whisky Train- zahajuje desku perfektním kytarovým riffem, masivní a pěkně úderná věc hned na začátek. Balady jsou silnou zbraní kapely a na tomto díle je jich neurekom, klavírní a Brookerovo naléhání během ponuré The Dead Man's Dream, melancholická kráska Nothing That I Didn't Know (s krásným akordeonovým závěrem), nebo šestá Barnyard Story. Vlastně sudé tracky jsou pomalé, baladické písně, které když mají zajímavou melodii, potřebné charisma i dostatek citu, dokáží silně bodovat. Zrovna taková je i Whaling Stories, v ní si Procol Harum na ploše sedmi minut pohrávají s divákovou psychikou, prostřednictvím vypjaté atmosféry se spoustou nemelodických postupů, navršených na jednu hromadu, směřujících k postupnému finále na konci druhé třetiny. Ze Still There'll Be More vyzařuje hravost Beatles i jazzová ležérnost, brouky mě připomíná i roztomilá hříčka Piggy Pig Pig. A třeba taková About to Die- dokáže pěkně hypnotizovat, kytarová melodie uprostřed klavírní linky působí opravdu zajímavě.

Procol Harum jistě patří do zlatého rockového fondu přelomu šedesátých a sedmdesátých let a mě dokázali, že na novou/starou hudbu, je v muzikou zasaženém srdci, stále dost místa.



reagovat

Jarda P @ 27.04.2017 10:41:16
Procol Harum patří mezi kapely, které zatím nevydaly slabší desku včetně těch po reunionu. S nadšením jsem proto uvítal vydání letošní novinky.

dan @ 27.04.2017 12:20:24
Shine On Brightly, A Salty Dog, Home, nebo Grand Hotel jsou všechno výborné nahrávky a je skoro jedno, se kterou se ten kdo Procol Harum nezná, neznámí poprvé. To co přichází potom, už invenčně zaostává. Jeden můj kamarád považuje za nejlepší dokonce Procol's Ninth.

tykeww @ 27.04.2017 17:49:40
Tak Procol Harum neznám celé, ale Procol's Ninth považuji za velmi dobré album. Minimálně otvírák Pandora's Box je neskutečně parádní.

horyna @ 27.04.2017 18:35:56
Já si nedávnou novinku také projel, ale stále mě nějak nesedí "stařecký" chraplák Gary Brookera. S prvními P. H. už asi dnešní tvorba nemá mnoho společného, což sice nemohu čekat, ale připadnou mě dnes až příliš unaveni a nezáživní. Možná to chce jen čas, každopádně v sedmdesátkách ještě pár desek do košíku rád vyštrachám.

merhaut @ 27.04.2017 21:54:03
V novém Sparku jsem se v celoročním seriálu o roku 1967 zastavil u tehdejších alb Procol Harum a Moody Blues.

lover-of-music @ 28.04.2017 10:09:55
Procol Harum je legenda a já si jich velmi cením. Písně jako Whiter Shade Of Pale nebo Homburg jsou u mě nesmrtelné kusy. Z tohoto alba se mi nejvíce líbí Nothing That I Didn't Know. To je prostě něco nádherného.

Balů @ 28.04.2017 12:07:46
Pěkné, pěkné a ještě o něco lepší je u mne Broken barricades.

horyna @ 29.04.2017 10:47:32
Děkuji všem za jejich reakce a slibuji, že se budu legendou Procol Harum ještě rád zabývat:-)

Balů @ 15.06.2017 19:56:19
Konečně mi přišla vinylová verze této desky a už je na talíři.
Krása...

02.11.2007 Óin | #

Po prvních třech albech došlo v řadách Procol Harum k jisté reorganizaci. Odchází zakládající členové Knights a Fisher, které se oba pokouší nahradit další z bývalých členů The Paramounts, Chris Copping.

Dochází k posunu v soundu kapely, což je znát zvláště v úvodní písni Whisky Train, která zní na poměry PH dost tvrdě. Jinak ale Home navazuje na předešlou tvorbu a kromě melancholických až depresivních Reidových textů nás opět potěší hendrixovská Trowerova kytara a nezaměnitelný hlas Garyho Brookera.

Album nemá dle mého mínění žádné slabé místo, mě osobně asi nejvíc oslovil The Dead's Man Dream, kteroužto píseň pro její ponurost údajně odmítl pustit do éteru sám John Peel. Někdo pokládá za nejsilnější píseň z Home sedmiminutové Whaling Stories, ale já se v nich trošku ztrácím.

Každopádně mohu Home doporučit všem, kteří pátrají v minulosti rockové muziky po pozapomenutých klenotech. Tentokrát to sice na pět hvězdiček nebude, ale je to rozhodně na víc, než na čisté čtyři.



reagovat