Marillion - Somewhere Else (2007)

Somewhere Else patřila mezi první vlaštovky této art rockové veličiny jež přistály v mém hájemství, že to byla láska na první poslech není nutno zmiňovat a jejím přičiněním začal u mne okamžitý humbuk shánění všeho dostupného okolo kapely. Posléze jsem přišel na to, že v těsném předvoji nachází se ještě slovutnější alba této party, ale toto není na pořadu dne, dnes se vydám po stopách právě této kolekce deseti ojedinělých písni, kde každá z nich má své pevné místo a "trpí" jedinečností okamžiku.

Tlumené údery bicích a kytar otevírají vstupní The Other Half- zvuková stěna ležící mezi skupinou a posluchčem, je prolomena až něžným klavírem v doprovodu basového podkladu, Rothery vkládá svá sóla a Hogarth se nezapře v silně expresivním přednesu.
See It Like A Baby- určitou hitovost tomuto songu umožňuje subtilní klávesová hra, částečná kytarová ozvěna a volně padající tóny ezoterickou atmosférou, vroucný refrén stupňuje napětí a pomalu nás přivádí do stavu bez tíže, ocenit zde musíme i parádní kytarové sólo a matový Stevův hlásek v závěru.
Thank You, Whoever You Are- klavírní melodie a fantastický vokál unáší duše romantiků na perutích smyslnosti a vjemových alegorických motivů v časech jarních sychravých rán i květenou vonících večerů.
Most Toys- koketérie s elekto prodem soudobé hudby je zde na snadě, jedná se o jednu z nejmodernějších skladeb kapely vůbec.
Somewhere Else- obrací kormidlo o 180 stupňů nazpět a nutí nás přijmout fakt, že poloha nastolena předchozí skladbou, je tou jedinou správnou pro kapelu i její věrné, píseň jí ne nepodobná, Rothery klouže po hmatníku za pomoci slide, niternost songu navíc umocňuje do výšek položený Hogarthův vokál, v půli skladba přechází do futuristištější polohy, finále se snaží vyzdvihnout katarzní účinek.
Voice From The Past- další mistrně vyvedená, suverenní kompozice, plna hledačství nových poloh, postupů a emocí, které z muziky prýští a derou se na povrch, její obsah plně útočí na smyslovou soustavu až v dalším plánu, o to intenzivněji.
Jeden z vrcholů desky zde prezentuje píseň No Such Thing- efektem hnaný vokál, samplové zabarvení, akustické vybrnkávání, perkuse a rumba koule spolu vytváří onu mimořádně kreativně zvládnutou "novou" skladbu, člověk nestačí žasnout, kolik citu a dojemna jde do muziky napresovat.
The Wound- se pokouší za každou cenu vyrvat z okovů o kterých si myslí že by jí mohli svírat, akustický běh a "okrajový" riff se v tom snaží býti nápomocny, Ian Mosley tu svými přechody přetváří tento boj do skutečné roviny, ovšem nenadálý zlomový okamžik písně přetransformuje do zcela jné roviny, její zprvu vítězný boj, zde zabředává do stále více zasmušilejší podoby než se zprvu mohlo zdát.
Ponurá, bolestně teskná je The Last Century For Man- kapela posouvá svůj melancholicko stylový emoční zápas na vrchol, song o kterém se nesluší vyprávět, musí se zkrátka prožít.
Faith- španělka v jedné pozici s vokální strukturou jedince zprvu jen žalostně pláče, aby se s příchodem perkusí a další paletou zvuků rozezněla a otevřela do zcela mimořádné krásy.

Melancholie a pocity převtěleny do této sbírky, jsou z posluchače postupně odebrány, vyždímány, až zbude citová troska, ovšem s takovou krásou a ohleduplností, že to chci prožít zase znovu. Copak tedy mohu jinak, u takto srdeční záležitosti, nikdy!!!
reagovat

pohoda, klídek,
dalsia era kapely, kolko ich potichu zmizlo, hmm Marillion je tu a ma co povedat, ale cele album neznesiem, co uz Dream theater je sice teraz pre mna jednotkou pokracuje tam kde Marillion skoncil v 90 tych rokoch a hadam je to tak v poriadku.Evolucia sa v hudbe neda zastavit.
Marillion je nostalgia, rad sa k nemu vratim v dlhych jesennych veceroch a tento album je na to stvoreny.
reagovat

Do "somewhere else" od MARILLION se neproniká nejlépe, ale od "marbles" víme jak na ně :-) Album plyne zdánlivě v jedné, Hogarthovsky rozervané náladě...ale zde je více poslechů nutností! Doporučuji neposlouchat k jiné činnosti a nasadit kvalitní sluchátka...a pak už se jen nechat unášet melancholickou náladou, která je snad ještě smutnější než u megaopusu "marbles". Obal jsem původně moc nechápal, ale ve spojení s hudbou je to neoddělitelný celek. Rothery je skvělý, taktéž Kellyho klávesy. O zbytku se bavit ani nemusíme - hóóódně dobré. Doporučuji "see it like a baby", "the wound" (což jsou ty "rozjásanější" :-) stejně jako zadumanější a pomalejší "zbytek". Tentokrát je nutné poslouchat opravdu celé album. Je krásně smutné, nádherně beznadějné, jde z něj na mě příjemná nostalgie při vzpomínkách na lepší včerejšky...:-)
reagovat

par slov ku koncertu v petrzalskej arene.

plusy
+ celkom dobra atmosfera
+ pekne svetelne efekty
+ Rothery hral dobre, ale nemal by tolko pocuvat Gilmoura. miestami som mal pocit ze pocuvam High Hopes z Division Bell.
+ H. spieval dobre - necitil som rozdiel medzi studiovymi platnami

minusy
- ozvucenie: klavesy boli v mixe zabite a v celkovom rachote nebolo z nich pocut takmer nic. virtualny analog, ktory mal Kelly uplne na vrchu keyboardov a z ktoreho mal vyludzovat pre neho typicke minimoogove linky, uplne onemel, hoci po nom podchvilou behal rukou.
- a teraz to hlavne - MUZIKA SAMOTNA. cela druha polovica koncertu , ked hrali hlavne novy material, bola neuveritelne monotonna a lyricky presladena.
nieco ako posledne platne Asie (bez Wettona). AOR pre patdesiatnikov s plesinou ako vysity.

ciastocne to napravili Easterom v pridavku , ale to bolo na 800 Sk za listok zalostne malo.

Fazit: sklamanie.
reagovat

Jozef z Popradu @ 19.06.2007 00:00:00
Máš absolútnu pravdu, som starý Marilliónista, tiež som bol trochu sklamaný...
Absentovali improvizácia, či prekvapenie (okrem lôpt nad hlavami a závečný pád na hlavu speváka..), výber skladieb bol pre mňa priam šokom!!
Prečo preboha nehrali aj skladby z Fishovej éry?!? Čo sa zaňho (za ne) hanbia??
Veď po šiestich "neznámych" skladbách chodili diváci na záchod..
Ahoj, chlapci z Marillionu, zostávate mojou nesmrteľnou láskou, ale radšej už len z Cd...

mikepis @ 20.06.2007 00:00:00
v nejakom interview cca. pred 9-10 rokmi Fish otvorene ponukal spolocne turne s hoghartom s tym, ze chlapci budu s nim hrat stare veci z prvych styroch platni a s hogarthom zvysok. no nedohodli sa. skoda.

s fishom odisiel moment prekvapenia a tvrdsia rockova poloha. ostali len farebne plochy a sladky lyricky prejav. no fish, no marillion.

PiKey @ 18.03.2009 10:41:11
Bla bla bla bla bla bla bla...
robia muziku kvoli sebe nie kvoli vasim radostiam ci smutkom z mladosti, respektujte umenie a tvorivost a slobodu...

Lothian @ 18.03.2009 10:58:05
To je právě ono. Mám opravdu dojem,že Marillion si dělají hudbu jen pro sebe a pouze pár nejnadšenějších fandů. Nejspíš je to Hogarthova práce,protože třeba Rothery z alb naprosto mizí,na novince už není prakticky vůbec a nahradil by ho kdejaký jiný kytarista. Velká škoda před lety tak skvělé kapely.

PiKey @ 23.03.2009 10:09:25
Zda sa ze tych najnadsenejsich je stale dost, a to je dobre, najma pre Marillion :) Pokial ide o gitary, myslim si opak, novy dvojalbum je aj co sa tyka Rotheryho velkym ozivenim.

Lothian @ 24.03.2009 19:44:12
Tak to jsme asi poslouchali každý něco jiného.

PiKey @ 08.04.2009 10:10:31
Myslel som predovsetkym druhu cast albumu, teda disk 2 The Hard Shoulder, najma vyuzivanie leslie efektov na Rotheryho gitare... kazdopadne tato debata patri o album vyssie.

Opravdu úžasné album, umocněno zážitkem z Bratislavského koncertu v divadle Aréna.Je slyšet a Ti co mohli i viděli, že Steve H. si hudbu skutečně užívá a přestože jejich styl si v dnešním poněkud odlišném hudebním světě pravděpodobně neprorazí místo na výsluní, Ti, kteří si poslechnou jak Marbles ,tak Somewhwre Else určitě nebudou litovat.Hudební "příběhy" mají hloubku a alespoň na chvíli nás oprostí od okolního světa.
reagovat

Ono sa to vlastne dalo celkom očakávať, že po bombe, akou sa stala v diskografii "Hogarth´s MARILLION" doska "Marbles", musí prísť určitý "pokles formy" a album menej výrazný, menej nápaditý, proste o niečo slabší ... a stalo sa.
52 minút /len.../, žiadne ďalšie eposy, alla "Ocean Cloud", "Neverland", alebo "The Invisible Man", žiadne podstatné hudobné napätie, žiadne prekvapenia, ani negatívne, ale ani pozitívne /čo by sme ešte chceli od stárnucich pánov.../, jednoducho pokojná plavba po tichej rieke v bezveternom počasí...
Z celého albumu ma zaujali v podstate štyri z desiatich skladbieb:
- Hitová "See It Like A Baby" bude asi túto sezónu rotovať v progových, možno aj komerčnejšie zameraných rádiách.
- Skutočne veľmi pekná titulná "Somewhere Else", a hneď za ňou nasledujúca "Voice From The Past" obe evokujúce krásnu melanchóliu albumov "Brave" a "Marbles".
- Dramatickejšia kompozícia "The Wound", pri počúvaní ktorej mám však pocit opakovania sa niektorých riffov z predošlých albumov skupiny...
Vlastne skladby s minutážou, pohybujúcou sa okolo čísla sedem zachraňujú renomé tohoto dielka.
Z celého albumu mám trochu pocit, ako keby išlo skôr o sólový projekt Steve Hogartha, s doprovodom zostatku kapely, ako o štandardné dielo MARILLION.
Našťastie kapela má výhodu, že pôsobí veľmi charizmaticky na koncertných pódiách /jasné, že najmä zásluhou "Hogiho"/, čo ju v očiach skutočných "fans" drží neustále vysoko nad vodou a udržuje veľmi slušnú predajnosť všetkých produktov s logom kapely - to bude iste aj v prípade tohoto albumu platný precedens...
reagovat