Genesis - Archive #2: 1976-1992 (2000)

Aj v prípade druhého boxu sa zameriavam na hodnotenie mimoalbumových štúdiových počinov. Očakával som samozrejme menej než od Gabrielovských archívov, ale ani toto nie je sklamanie. Genesis je proste moja najobľúbenejšia kapela v progresívnom rocku (hoci neskoršie obdobia kapely už boli o inom). Zámerne tu nespomínam skladby z EP Spot the pigeon z roku 1977 (Match of the day, Pigeons, Inside and out), pretože som ich spomínal pri recenzii Wind and wuthering, ani skladby z B-strany singlov, ktoré som spomínal pri albume Duke (Open door, Evidence of autumn) a ani skladby z EP 3x3 (Paperlate, You might recall, Me and virgin), ktoré som zas spomínal pri Abacab. Ale rozhodne sú to dobré skladby (hlavne EP Spot the pigeon, ešte s Hackettom) a nájdete ich tu.
Môj zoznam je zameraný na tieto singlové béčka:
1. It´s yourself (1977)
Najlepšia skladba v zozname, je tu jasne cítiť, že tu je Steve Hackett
2. The day the light went out (1978)
3. Vancouver (1978)
Silne pripomínajú And then there were three
4. Naminau (1981)
5. Submarine (1982)
Krásne inštrumentálky, hlavne krehká Submarine
6. Do the neurotic (1986)
7. Feeding the fire (1986)
8. I´d rather be you (1987)
9. On the shorline (1991)
10. Hearts on fire (1992)
Zvyšné skladby silne zapadajú do albumov, v období ktorých vyšli. Teda zaujímavý poprock, veľmi kvalitný, ale predsa len pre tých, ktorým táto éra Genesis nevonia, to nič neprinesie.

Hodnotenie je jasné, tri hviezdy, pretože predchádzajúci box mal oveľa silnejšie skladby. Mimochodom, nedá mi tu nespomenúť remake skladby Carpet crawlers 1999 (výberovka Turn it on again: Hits) v legendárnej zostave Gabriel, Hackett, Collins, Banks, Rutheford. Nádherná rozlúčka s touto značkou v štýle starých Genesis v kombinácií so sólovým Peterom Gabrielom. Silný zážitok. Odporúčam aj túto skladbu.
reagovat

Na prvním disku jsou studiové nahrávky, které se jaksi nevešly na řadová studiová alba. Některé mě nechávají v klidu, u některých přemýšlím, proč nedostaly přednost před jinými, nepovedenými kousky, např. One The Shoreline, Paperlate, Do The Neurotic, Inside And Out nebo Feeding The Fire. Celkově mám pocit, že se tady vyváženě střídají výborné a slabší skladby a myslím, že je to pro nadšené fanoušky radost, pro ostatní příjemné seznámení s tvorbou Genesis po odchodu Petera Gabriela.

Druhý disk je vynikající, samé živé nahrávky skladeb ze všech alb od A Trick Of The Tail až po We Can´t Dance, kromě Abacab. Hlavně od Deep In The Motherlode je to opravdu skvělé, dokonce se mi líbí i Your Own Special Way, upravená téměř do country podoby, vynikající je Burning Rope, ale i The Brazilian, Entangled a závěrečná Duke´s Traverls / Duke´s End. Opravdu výtečné koncertní záznamy.

Třetí disk je pak jakousi smíchaninou obého, tzn. několik živých nahrávek a několik studiových, event. jiných verzí některých známých hitů. Mám z toho trošku pocit, že je to už jaksi násilně opravdu splácané.

Takže závěrem – celkově mám dojem, že tenhle výběr vlastně ukazuje, jací prostě byli Genesis bez Gabriela – jak už jsem psal, některé skladby jsou na stejné úrovni, jako ty, které se na řadová studiová alba dostaly, několik jich je nadprůměrných, několik velice slabých (asi nejhorší je Rutherfordův slaďák Open Door) a zdaleka nejpovedenější a pro mě nejhodnotnější je druhý, živý disk.

reagovat

Archiv dvě už mne tak neodvázal jako jednička, zvláště když se ukázala jako omyl fáma, že archiv 2 bude hackettovská éra a archiv 3 posthackettovská. Ale stejně, ač se objevily zajímavé skladby ze singlů a různé remixy, největší radost mi udělaly živé verze Rippless (Phil to prožívá tak rozkřídleně, že zapomínám na Petera - nevím, jak by se s něžnou Rippless popasoval), perfektní je popelka z And Then There - Deep in the Motherlode, na studiovce pro mne skoro bezvýrazná vata má tady po čertech hodně statečné dudy, proti studiu vyrostla a získala i Burning Rope, ale úplný vrchol je Duke´s Travels, důstojný nástupce vznešených instrumentálních koncertních spanilých jízd z rodu Los Endos nebo Cinema Show. Darylova kytara ve vyvrcholení se svým hackettovským nářkem je takový záhul na duši, že její případné zařazení v očekávaném pražském koncertě nepřežiji bez pytle kapesníků. Takže archiv 2 potěšil, ale ledacos chybělo, co chybět nemuselo: jak prozradil třeba bootleg z Bloomingtonu, Down and Out živě je pořádně šťavnatá záležitost, a taktéž i Eleventh Earl of Mar umí překonat studiovou předlohu. Chtěl bych slyšet Mad Man Moon, jednu z nejkrásnějších postgabrielovskýc balad, ale oni ji asi vůbec nikdy živě nehráli .....
reagovat