Doors, The - An American Prayer (1978)

Môj osobne najobľúbenejší album Jimba. Viem že to nie je o muzike, ale o atmosfére a o úžasných textoch. Básne čítané človekom na konci s dychom (otázne či to už tušil)I keď hudobne spracované ľuďmi ktorých jasne nechcel aby spracovali jeho poéziu - zdroj>> odkaz ale napriek tomu strhujúca a zimomriavky naháňajúca hodina. Tento album som od Doors počul ako posledný. Ostatné si púšťam vždy pred ním. Keďže toto je fórum hlavne o muzike, dávam dve hviezdy. Keby bolo o poézii tak 5.
reagovat

Matouš @ 11.10.2012 08:22:53
Opravdu nechápu, kde se tady vzal ten mýtus, že Morrison byl skvělý básník. Slýchal jsem to všude v Čechách od devadesátých let - Morrison jako geniální básník. Morrison určitě geniální byl, ale ne básník! Kdo někdy četl nějakou aspoň dobrou americkou nebo jinou poezii, nemohl by něco takového tvrdit. Představ si texty z prvního alba The Doors bez hudby. Zkus odmyslet, žes k nim kdy znal nějakou hudbu. A uznáš, že ty texty samostatně prostě nefungují. Jako texty k hudbě nejsou špatné a možná jsou i skvělé, ale jako básně jsou fakt mizerný. A vyšly tu i do češtiny přeložené Morrisonovy texty a "básně" - kdo četl někdy poezii, musí uznat, že ty texty působily jako nedopatření, jako nedodělky, struska, bláto, shit.

Přesto i tohle album pod kterým diskutujeme, má svoje kouzlo. Jako recitál je dokonalé. Morrison měl prostě uhrančivý hlas, byl teatrální a zvuk kapely k němu bezvadně sedí. Volná, improvizovaná struktura jednotlivých sekvencí může znít někdy trochu monotónně, ale kvalitativně nekolísá. Hudební energie kapely se tu rozlila jako by do prostoru, takovým typickým americkým způsobem, nesvázaná písňovou strukturou. Osobně mám naopak na The Doors nejradši právě energii koncentrovanou v jednotlivých skladbách, ale kapela si prostě ještě zajamovat s Jimem i když už to s ním nešlo...

adam @ 11.10.2012 18:18:54
schvalne o textoch a ich kvalite vravim tu a schvalne hudbu a texty oddelujem opat iba tu.

Petr Gerneš @ 29.06.2013 09:36:33
Toleruji Matoušův názor, ale projevuji zásadní nesouhlas. Morrison psal texty opravdu na úrovni! Některé sice, pokud neznáte literaturu, kterou se Jim inspiroval, zní poněkud prazvláštně, ale to se jim dá díky zajímavé zvukomalebnosti prominout.
Ale je to jen můj úhel pohledu na danou problematiku. Myslete si, co chcete.

Matouš @ 08.07.2013 12:39:04
No a čím se Jim inspiroval? Byl to především básník William Blake - dnes snadno dostupný jak v překladech tak v originále, takže můžeme srovnávat. A Blake byl podle mě především geniální mystik, nikoli básník. A od koho se inspiroval Blake? Od Swedenborga - geniálního náboženského myslitele, kterého už pár desítek let vykrádají všechna ta New age hnutí. Víme o dalších literárních inspiracích Jima Morrisona? Ano - špatně pochopený Nietzsche. Co dál?

Trochu střízlivosti by to chtělo po těch letech od jeho smrti. Jim byl prostě abnormálně inteligentní a nadaný mladý kluk, ale nedělejte z něj géniálního básníka, kterým prostě nebyl. A upřímně řečeno: Vytvořil formu (The Doors) a stal se vězněm formy, kterou vytvořil. Lítal v tom jak nudle v bandě a docela prostě nevěděl co se sebou. Než to stačil zjistit, tak zemřel. To je celý smutný příběh tohodle kluka.

Petr Gerneš @ 09.07.2013 18:29:39
Ale Morrison si to uvědomoval, a vší silou se snažil z toho svého vězení vymanit! O tom byla jeho poslední léta!