Kaipa - Mindrevolutions (2005)

S recenzí mého kolegy Pegase musím do puntíku souhlasit.
Poslední Stoltovo album u Kaipa se mimořádně povedlo. Já si jej oblíbil hned od začátku a už při druhém poslechu jsem si několik fragmentů z toho prvního pamatoval. To se člověku u podobně koncipované muziky často nestává. Přes její složitost, vrstevnatost a ohromnou prokomponovanost je zde dostatek nosných a snadno zapamatovatelných motivů, a člověka kterého baví art-rocková muzika, nemůže takový počit absolutně zklamat.

Deska vyznívá hodně pozitivně. Nic nezní zarputile a nuceně, oproti Keyholder je nahrávka vzdušnější, pestřejší a hlavně zábavnější. Jedinou výtku bych měl snad k její dramaturgii. Umístit skladbu trvající pětadvacet minut přímo do středu nahrávky, mě nepřijde příliš šťastné. Nepopírám její kvality, i na tak rozměrné délce se dvojici Stolt/Lundin povedl husarský kousek, ale u podobně rozměrných kusů se pozornost po celou jejich délku udržuje opravdu těžko, no a když vás poté ještě čeká dalších pět skladeb, uf....
Zbývající devítka má časovou náročnost pevně v rukou a kdyby ona mega-kompozice vypadla, desku by z osmdesáti minut ostrouhala na nějakých pětapade, což by nejeden fanda určitě ocenil.
Jako možná volba se jeví varianta píseň přeskočit a vrátit se k ní až v závěru alba, což jsem vyzkoušel a fungovalo to celkem dobře:-)

Jinak po kompozoční, zvukové, ani aranžérské stránce nelze nahrávce vytknout nic. Dvojice zpěváků Patrik Lundström a Aleena odvádí znovu prvotřídní výkony, stejně jako rytmika a o vůdcovské dvojce Lundin/Stolt ani nemluvě.
Za mne jasná volba 4*
reagovat

EasyRocker @ 10.06.2020 06:19:15
Kaipa je pro mě skvostná v každé éře. Tohle album není u mě tak vysoko jako Notes from the Past a věci z té éry, ale stále květinová božsky pozitivistická lahůdka

Níže uvedenou recenzi jsem napsal v roce 2005. Dnes mám raději desky s kratší hrací dobou. Přestože mě s každou další deskou Kaipa baví méně, tato na mě působí stále dobře a z období od obnovení kapely v roce 2002 ji hodnotím jako nejlepší (nepočítám do toho následující Angling Feeling, kterou jsem neslyšel).
----------
Z nejnovějšího počinu Mindrevolutions švédské kapely Kaipa na se na mě vyvalilo osmdesát minut yesovsky pozitivního progrocku a nebudu zapírat, že z každého opakovaného puštění CD jsem měl (a věřím, že i nadále budu mít) upřímnou radost. Skutečně mě nenapadá nic, co bych mohl vytknout. Z instrumentálního i producentského hlediska se jedná o bezchybnou práci, nic jiného jsem ani nečekal, ale podobně je na tom i hudební materiál a navíc pro mě tato deska přišla v pravý čas. Trochu jsem se obával délky nahrávky, ale to se ukázalo jako zbytečné, protože muzika je dostatečně rozmanitá a zajímavá, že se jen tak neoposlouchá. Všech deset skladeb je na takové úrovni, že pokud má některá navrch, pak je to titulní pětadvacetiminutový epos, ale to právě jenom svým rozsahem. Prostě, chcete-li nějakého favorita, zvolte libovolné číslo od jedné do deseti a máte ho, jinými slovy je to ta kompozice, která zrovna hraje.
Mindrevolutions přináší poměrně hodně melodickou muziku v bohatých aranžmá se spolehlivou rytmikou Morgan Agren - Jonas Reingold a kouzelníky Hansem Lundinem (klávesy) a Roinem Stoltem (kytara), kteří jsou většinou rovnocennými partnery, ale neodpustí si ani mnoho funkčních sól. Naprosto úchvatný je zpěv, o který se dělí Patrik Lundström a Aleena, to znamená dva zajímavé hlasy ozývající se střídavě i společně a dodávající nahrávce na originalitě.
Progrockovým fanouškům Mindrevolutions jednoznačně doporučuji. Jsem toho názoru, že zklamání se může dostavit pouze v případě očekávání nějakého experimentálního počinu.
reagovat