Art Zoyd - Berlin (1987)

Francouzští Art Zoyd jako jedni z hlavních představitelů hnutí či stylu RIO nejsou oddychovou záležitostí, kterou si pustíte po náročném dni plném shonu a pracovních stresů. Na tuto zvláštní směs soudobé vážné hudby, industriálního rocku, minimalismu a free jazzu je třeba mít náladu. Za dobu své existence toto uskupení natočilo přes dvacet alb, které koncertně představilo po celém světě. Jedním z nich je i sedmidílná suita Berlin, ve které jsou použity úryvky textů z Shakespearova dramatu Macbeth.

Na albu najdeme dvě stěžejní skladby Epithalame a A Drum, a Drum, jejichž stopáž přesahuje dvacet minut. První je více ovlivněna minimalismem, skladba jako by dokreslovala děj nějakého válečného filmu - tišší pasáže, kde cvrliká syntenzátor v souhře s různými dechovými nástroji se střídají s údernějšími částmi s varhanami a mohutně znějícími perkusemi - přímo hmatatelně je cítit vzrůstající napětí. Ta druhá, která se skládá z pěti různorodě znějících úseků, má rockovější základ, je zde použito více elektronických nástrojů a repetitivní prvky a zpěv ve skladbě dají upomenout na slovinské Laibach. V podobném duchu zní i druhá skladba Baboon's Blood.

Tři části Petit Messe à l'Usage des Pharmaciens jsou jen takovými impresionistickými malbami, spíše zvukovými předěly mezi hlavními skladbami. Závěrečná Unsex Me Here je nejstravitelnější skladbou z desky, kdy do minimalistického podkresu varhan a smyčců zní melodický zpěv. Dokázal bych si tuto část představit v mnohem více rozvité podobě. Záležitost, která jistě nadchne i příznivce melodičtějších progresivních stylů.

Album po patřičně dlouhém vstřebání jistě dokáže zaujmout náročnější posluchače a je přístupnější než některé desky podobně laděných Univers Zero.

Unsex Me Here můžete ochutnat zde:
>> odkaz
reagovat

Mayak @ 12.12.2018 18:50:18
Belgické (ale frankofónne) telesá Univers Zero a Present a Francúzi ART ZOYD sú prakticky vrcholom subžánru RIO a avantgardného progu. V čase cca pred 10 rokmi som počúval hodne hudbu z tejto oblasti a tieto tri kapely sú jasne najpresvedčivejšie a najvýraznejšie z pomerne širokej ponuky, ktorá sa za roky objavila a vykryštalizovala vo svete.
Do istej miery chápem, že v našich končinách má neveľký počet vyznavačov a poslucháčov - je to aj o značnej dávke trpezlivosti o ochote prijať takto koncipovanú a iste náročnú hudobnú produkciu ...
Poďakujem Jirkovi za prvú recenziu na Art Zoyd na stránkach Progbardu.

jirka 7200 @ 12.12.2018 20:49:14
Díky Mayak za ohlas. V osmdesátých letech kolem mne kamarádi Art Zoyd poslouchali a já jsem té muzice nemohl přijít na chut. Bylo to tím, že jsem nevstřebal všechny ostatní příbuzné styly - různé typy vážné hudby, minimalismus apod. Změnilo se to až po několika desítkách let...

northman @ 13.12.2018 14:41:15
Art Zoyd mám naposlouchaný do Phase IV, ty další desky moc neznám. Tyhle kapely co jmenuje Mayak jsou podle mě taková náročnější varianta Yes většinou bez vokálu. Co se RIO týká, tak mně se asi nejvíce líbí původní Henry Cow, kteří to všechno započali. Docela mě přakvapilo, že tu někdo má o tuhle hudbu zájem. Doporučuji třeba Skeleton Crew, News From Babel nebo Cassiber, díky za výstižný popis, sice ty desky po Phase IV mám jen některé, ale tuhle mám a poslechl jsem si to až v souvisloti s tvou recenzí.

luk63 @ 13.12.2018 15:53:07
Okrajově se o RIO zajímám. Od ART ZOYD mám pouze jedničku. Od UNIVERS ZERO mám asi šest titulů a také mám další kapely (NEWS FROM BABEL, ART BEARS, SLAPP HAPPY). CASSIBER a MAGMU jsem měl komplet, ale jejich poslech jsem nezvládl a prodal. Bylo tady před časem pár jedinců, co měly tuhle hudbu rádi, ale nedělalo to tu dobrotu (většina přece jen preferuje mainstream) a byli za oboustranně dost dramatických a zbytečných dohadů vysunuti mimo.

Mirek Kostlivý @ 13.12.2018 17:57:32
Skupina Art Zoyd byla jedna z mála z těch, která se k nám v 80. letech vícekrát dostala (asi že to byli Francouzi). Na jaře 1983 jsem si na ně zajel do Brna (ten koncert mám ještě nahraný někde na kotouči), v Praze kapela hudebně doprovázela slavný horor F.W.Murnaua "Nosferatu" (1922), což byl opravdu nezapomenutelný zážitek.
Je moc dobře, že si tu na ně někdo vzpomněl. Opravdu si to zaslouží.