Ark - Burn The Sun (2001)

Báječná norská grupa s excelentním hnacím motorem, Tore Ostbym, který si strunné vavříny vybojoval již v éře dávných krajanů Conception, a čerstvě zrozenou pěveckou střelou jménem Jorn Lande, je mou letitou srdcovkou. Obě jejich desky si hýčkám na čestném místě a je ohromná škoda, že to od nich bylo všechno.


Už v Heal The Waters jako by pustili do prostoru své veškeré triumfy. Neúprosně lomcující záplava Ostbyho riffů bičuje od prvé zlomky sekundy a také Jorn Lande spouští svůj coverdaleovský rituál. Hned zkraje hladí parádně nabušený bezpražec hostujícího Randy Covena, zhušťuje atmosféru a žene se k hraně možného. Torn je záležitost subtilnější. Těží z mechanicky sehrané rytmiky a riffů, supících jako parní stroj. Dokonalou odpovědí na otázku, co že to vlastně ti Ark kutí, je věc titulní . Moře Toreho riffových hradeb a Jornovy refrénové výbuchy s vámi rozhoupou až k útrobám - nádherné!. A Coven s Macalusem se dotkli nebe... Na nezastavitelně sekaném motivu, stojí extrémním kovem poučená jedovka Resurrection. Absolute Zero, v typicky technokratickém duchu Ark se zabývá fenoménem hvězd a zdaleka není sama. Působivě graduje a mr. Lande se tu zase odhalí hrdelně až na kost. Just a Little je odvážnou kolizí kovového hřmění s funkem. Rytmika jede neopakovatelně, lehkonoze a Jornův výkon je pro nepřipravené - zkrátka šokující. I když latinských témat z debutu k mé lítosti výrazně ubylo, drobnou vzpruhou budiž křehký nástup Waking Hour. A jemné latino přísady, i když je musíme zpod metalově drsného převleku pracně hledat a sbírat, nabídne klasická Noose. Svůj fenomenální dar "ad absolutum" pak zjeví Jorn Lande glóbu ve Feed the Fire. Přiznávám, že ty čtyři minuty jsou pro mě pěvecky jeden z největších momentů. Jorn ohýbá hlasivky po rodgersovsku a coverdaleovsku, padá a vstává jako Fénix. A svým umem kouzlí i v typicky, po ostbyovsku tesané polo-baladě I Bleed. Měl-li debut Can´t Let Go coby vyvrcholení, zde připlová devítiminutová orgastická a zázračná Missing You. Jemné kytarové entrée zvolna sílí až do fantaskního Olaussonova klávesového moře, a Landeho magické hlasivky, léčící i bortící. Vše, co čekáme od velkého artového finále, tu také dostaneme. Osudově sekané stěny zvolna odplouvají... Jako šťastný majitel japonské edice, kde je už tak dokonalý zvuk ještě o třídu jiný a je doslova vyleštěn. Klavírní smutněnka Silent is the Rain, tečka, konec...

Hudba, která rychle přenese do stratosférického víru emocí bez naděje na návrat. Řekl bych, oproti debutu ještě kovově přibrousili a zvýšili obrátky, ale hudba má pro mě stejně kultovní nádech. Sice zmizely mnoho z latina, které jsem tak zbožňoval na debutu. Zůstala ale jazzová okénka, a rytmické duely v čele s lahodnou basou jsou maximální. 6/5.
reagovat

Deskou Burn the Sun progresního projektu Ark jsme pozvaní na multižánrovou a plnotučnou záživnou dovolenou do krajů plných exotiky. Tím zdůrazňuju odlišnost tohoto komba od ostatních, lehce nadprůměrných individualit, s jejímž objevováním bude chuť postupně sílit a nabývat. Jde o progresivní metal (rock) té nejvyšší možné kvality s velmi energickým nasazením jak hráčským (vysunutá bezpražcová basa, techno kytary, bící hrané za hranicemi lidských možností), tak vokálním, jedinečný plamen Jorn Lande alis David Coverdal mladší, ne naklonovaný. Křižovatka několika stylů (např. i flamenco) a kouzelná atmosféra průzračného zvuku nedá posluchači příležitost se vzdálit.

Zbytečně bych vyděloval nějakou skladbu z uceleného kompletu, ti kdo desku znají mě dají za pravdu že všech 11 tracků je velmi vyrovnaných. Plnej kotel.
reagovat

EasyRocker @ 19.12.2016 12:25:29
Díky za recenzi, které u mě v neoprogresívním vláčku obsahuje jedno z předních příček. Už debutová deska mě totálně srazila do kolen, a na druhém albu to jen vytvarovali a završili. Škoda, že se pak příběh jménem Ark uzavřel - asi nadobro, Ostby se už věnuje úplně jiným věcem. Jeho kytarový otisk je ale tady neskutečný.

Sajgon3 @ 19.12.2016 19:51:58
Neskutočná progmetalová šleha nahraná brilantnými machrami svojich nástrojov -)

horyna @ 20.12.2016 09:26:38
O chlup lepší, dotáhlejší, melodičtější a členitější než jejich prvotina, maximální hudba která dokáže zprostředkovat nevšední a jedinečné zážitky, prostě progresivní pecka. Jsem rád, že pronikla mezi několik málo nadšenců, Tore byl kytarový génius už v Conception a každou deskou se neuvěřitelně zlepšoval, u Ark dosáhl do nebes.

b.wolf @ 22.12.2016 20:03:27
Tady musím přiznat, že po debutu Ark, který se ke mě dostal čirou náhodou, ovšem který mě rozstřelil na hodně dlouhou dobu, je Burn the sun trochu zklamání. Nemá to ten neskutečný feeling debutu, něco mně tam chybí. Hudebně všechno parádní, ale opravdu raději Conception nebo debut.

Na Ark a hlavně na tomhle albu mi vadí, to co asi většině přijde nejlepší - zpěvák Lande. Musí zpívat (nebo alespoň úpět) nejlépe do každé vteřiny písničky. Má rozsah, super barvu, ale na můj vkus prostě zpívá zbytečně často. Druhá věc, kterou nemusím jsou texty....."I sent you a letter, I thought it'd be better than calling you....oh..oh..I'm missing you" (Poslal sem ti dopis, protože sem myslel, že to bude lepší než ti zavolat..chybíš mi)... tenhle refrén nemůžu vystát.

To je ale asi tak všechno co se dá vytknout. Samotná muzika je skvělá. A na bublající bezpražcovku nedám dopustit:)
reagovat

Mayak: standardní? Přeceňovaný? To ale nesmíš mít v přehrávači desku Terezy a Bejbydůry, ale skupinu Ark !! Zkontroluj si příště CD ! Je to skvělá deska
reagovat

Album Burn The Sun se mi čistou náhodou dostalo do ruky a že se mi zalíbilo by bylo moc slabě řečeno. Jen škoda, že je Ark tak neznámá kapela.
reagovat

Jednoznacny klenot ,ktery by mel vlastnit kazdy, nejen fanda prog/art rocku. Vzacne spojeni petice muzikantu a nasledny vytvor hodny oceneni "Milník". Neotrele napady, fuze mnoha stylu (napr. flamenco). Velka skoda, ze uz kapela neexistuje. Zbyva jen doufat,ze snad nekdy . . .
reagovat

Naopak si myslím, že tohle album strašlivě a trestuhodně zapadnulo. Vždyť má vše co má správné album mít! Geniální zvuk - a o nápadech se tu ani bavit nemusíme. Brilantní instrumentace a perfektní vokál (bjorkovská "Absolute Zero", "Just a little"....) dělají z "Burn The Sun" zapomenutý klenot progresivního metalu. neuvěřitelně našlapané.... Hráli kdysi i v Praze. Kdo o nich věděl???? škoda
reagovat

honanek.@seznam.cz @ 22.07.2010 19:15:51
Kdo?Já-hele,ten to práskli do NY´.

Jednoznačně velká deska s velkým zpěvákem.Jorn Lande je vocalista s patřičným rozsahem a drajvem.Téměř v každé desce kde zpívá exceluje a ne neprávem se hovoří o obrovském talentu a zpěvákovi s obrovským tvůrčím potenciálem.Samotná deska musí zákonitě lahodit uchu.Nejedná se o klasický progresivní rock. Spíše jeho písničkovou odnož.Skladby nepřesahují kromě jedné vyjímky 6 minut. V každé skladbě najdete strhující refrény, které se Vám budou zařezávat do uší.Nicméně stejně je album nutné poslechnout vícerokrát.Obsahuje spoustu zajímavých kytarových finesů, forků ( roztočená mince v závěru "Heal The Waters )a jak již bylo řečeno na začátku sqělého vokálu v podání Jorna Landeho.Dávám 4,5 bodů.Vzhledem k nemožnosti takovéhoto hodnocení , zaokrouhluji směrem nahoru....rád :o)

reagovat

"Správny" recenzent píše hodnotenia aj tých počinov kapiel, projektov a sólových interpretov, ktoré nie sú jeho akousi srdcovou záležitosťou.
Takýmto prípadom je u mňa ARK a ich druhé, vyhlásené (a podľa môjho názoru preceňované) CD "Burn The Sun". Jorn Lande je nepochybne skvelý vokalista, so širokým hlasovým registrom, ale vrcholným dielom, sediacim jeho vokálu ako detská prdelka na nočník je projekt Beyond Twilight - "The Devil's Hall Of Fame". ARK na tomto albe servírujú štandardný progmetal a jedinou dramatickejšou kompozíciou, ktorá ma zaujala aj na viac počutí je len záverečná 9 minútová "Missing You".
Progmetalisti ma budú chcieť možno ukrižovať, ale ja ináč nemôžem...dva a pol boda, z milosti 3!
reagovat