Tubes, The - Remote Control (1979)

Kdybych měl někomu pustit, jak vypadal a jak se vyvíjel kvalitní a progresivní (pop)rock konce 70. let, vybral bych mu vedle alb třeba Manfreda Manna, E. L. O., Talking Heads, Foreigner, Kansas, Journey, Styx či Supertramp právě tuto desku. Album Remote Control má na svou dobu velmi moderní zvuk, čímž připomíná leccos z pozdější nové vlny, ale přesto je pevně zasazeno do klasických kánonů progresivního, symfonického rocku či hardrocku. Album začíná dvojicí nadupaných a strhujících skladeb Turn Me On a TV is King, na jejichž vysokoobrátkovém a perfektně seřízeném kytarově-elektronickém motoru plavou gradující éterické soulové vokály. Následující skladbou je lyrický "přijazzlý" duet Prime Time, následují procítěná "osudovka" I Want It All Now a výbušná No Way Out se skládankou riffů, kaskádovaných klávesových akordů a zajímavě se přelévající energií mezi unisono refrénem a sólovými pasážemi. Getoverture je mistrovská instrumentálka s centrálním hudebním motivem alba, které se objeví ještě několikrát, spojitě přechází do chorálovité No Mercy, která musí rozezpívat každého. Následující Only the Strong Survive a Be Mine Tonight jsou poctivým rock´n´rollem. Love's a Mystery je špičková balada, opět uvozená centrálním hudebním motivem alba. Záverečná Telecide je kromě jakéhosi tvrdšího jazzrockového stylu také logickým vyvrcholením celého koncepčního alba, které pojednává o fenoménu televize a o masových médiích obecně. Album Remote Control je křižovatkou mnoha stylů. Není to v žádném případě čistě popové album, na to zde najdeme příliš mnoho rafinovaných instrumentálních meziher, souvislostí a gradací, kterými by možná nepohrdli ani Dream Theater, ale není to ani studený nebo akademický artrock či jazzrock. Je to prostě takový americký "tavící kotlík" všeho možného...i nemožného. A drží to pohromadě.
reagovat