Hunter, Ian - All American Alien Boy (1976)

Přiznám se, že na toto album jsem byl zprvu zvědav hlavně kvůli hostujícím Queenům ve sborech jedné skladby :-)

Poprvé jsem LP slyšel na opušťáku v 77´ a postupně se mi stalo blízké jako máloco.

V podstatě se jedná o album vášnivého rockového písničkáře, i když sound kapely je plnokrevný, žádná šizenka, Restless Youth je hardrock jako když skály láme. Velké radarové ucho sice odhalí různé vlivy - Boba Dylana, Davida Bowieho, Ray Daviese, Rolling Stones, Johna Lennona, Lou Reeda, jak inspirace kupříkladu vyjmenoval (a jednotlivým skladbám přiřadil) Dave Marsh ve své recenzi v RS 217 - ale to nic nemění na nezaměnitelnosti Hunterova projevu.

Ian má cit pro melodiku, písničky doslova svádí k notování, hned úvodní krásněnka Letter to Britannia from the Union Jack je neodolatelná, umí se ale převtělit i do role kazatele a vyvolat doslova soulově gospelové vokální orgie, stačí poslechnout titulní rozpálenou All American Alien Boy, anebo vzývající Rape. Marshovi se nelíbí, jak Hunter všude cpe sbory, já to zase - na téhle desce obzvlášť - zbožňuju.

Apathy 83 je dylanovským Hunterovým vypořádáním se, se sebou samým, se svými démony, vrcholy a pády:
Old enough to hate tomorrow—young enough not to know where to run
Oh there ain't no rock 'n' roll no more—just the music of the young.

I závěrečná, springsteenovsky znějící, God se dá považovat za osobní zpověď stárnoucího rockera.

Jo a ti věční Ianovi předskokani Queen? Poslechněte You Nearly Did Me In, takové to křoví, co se furt cpe dopředu :-)

***** - pětečka v mojom pojetí
reagovat