Jadis - Understand (2000)

Jednoho krásného větrného únorového dne, kdy si pracovní kopr s prokstanací dali scuka při odpolední kávě a kynuté buchtě, jsem při projíždění recenzí alb britských Jadis na progboardu narazil na toto miléniové album, které se zatím nikdo neodvážíl? hodnotit...a protože na talíři zbyly jen drobky a soc v hrnku po kávě a v hlavě nic jiného než tóny tohoto alba, rozhodl jsem se ho prostě a čistě zrecenzovat. Já osobně poslouchám Jadis, léta páně, nu 20 let tomu bude a je to u mě taková stálice líbezného a příjemného neoprogrocku, u kterého mě hudba ani texty nenutí nijak zvlášť přemýšlet o tom komu zvoní hrana a kdo se na ní příliš vratce pohybuje. Po né úplně 5-ti hvězdičkové fošně Somersault, je v roce 2000 vydána deska z názvem Understand a hned úvodní Where in the world je přesně to co od Garyho očekáváme. Píseň je hravá po celé své délce, osobně mám nejraději basovou linku. Ikdyž došlo k návratu Martina Orforda za klávesy, není úplně výrazný zvuk jeho nástrojů a to se nese v celém duchu alba. Album jako celek je spíše postavené na kytarových riffech, což dokládá hned druhá píseň Is this real?. Ta se sice v průběhu času rozplétá květnatým zpěvem, doplněným klávesovými nástroji, ale v zápětí se opět ostře zařezává kytarovými riffy do skal lomu. Další píseň Alive inside začíná lehkým vybrnkáváním na kytaru a klidným zpěvem, aby se vzápětí rozjela v pravou rockovou vypalovačku s ostrým sólem a citelným Orfordovým doprovodem. Co ovšem následuje je píseň jako vystřižená z alba 90125 britských pionýrů Yes a písně Cinema. Krátka celkem 3 minutová instrumentálka je jakoby z oka vypadla právě nahrávce Yes a uzavírá tak první půlku slibného alba. "Druhou stranu alba" otvírá píseň Racing sideways. Z mého pohledu se jedná o nejslabší píseň a já osobně jí moc z celého laba nemusím až na ten refrén, běžná odrhovačka s kytarovým delay efektem na začátku a na konci. Po ní však následuje ústřední titulní píseň Understand s dlouhým nástupem, který se převalí v typicky jadiovskou strukturou. Já se však nejraděi pochutnávám na následující skladbě Giraffe Chariot s chytlavým refrénem a strhujícím sólem. Píseň s kytarovou vyhrávkou na začátku a silnými kytarovými sóly, Counting all the seconds, uzavírá toto album celkem důstojně a nese se v duchu celého alba. Jako celek působí album celkem kompaktně a nenachází se na něm vysloveně slabá píseň. Já rád posloucham alba Garyho Chandlera hlvaně v autě a jak již bylo zmíněno v úvodu, jsou skladby, nad kterýma člověk nesmuí prostě nijak přemýšlet a může si je jen tak vychutnávat z poza volantu a výhledem do krajiny. za mě 4 hvězdy
reagovat

EasyRocker @ 05.02.2020 18:23:22
V případě Jadis jsem neobjektivní, Gary Chandler je zkrátka můj a jeho hudba životabudič už léta letoucí. Díky za jakoukoli jejich propagaci!

horyna @ 06.02.2020 06:06:08
Johne, Easy/Jirko, Petře tak to vypadá, že tu máme nového kofra, co nám fušuje do Jadis:-) Že by další zbloudilá duše, která jim (jak se zdá už dávno) podlehla. No neříkám ne, další propagátor jejich díla se vždy hodí. Tož vítej Pantáto.

Pantata83 @ 06.02.2020 07:46:58
No pánové, těžko uvěřit, ale je tomu tak, progresviní rok je se mnou od raného dětství...řekl bych, že mě k tomu přivedl živák Genesis Live in Wembley, který kdysi dávala ČST na televizních obrazovkách a komentoval ho známý hudební kritik a žurnalista Jirka Černý. při dnešním zpětném pohledu mě baví sledovat jak závěrečnou Los endos okomentoval slovy " a to byla Braziliána...notně upravená hrou na kytaru Deryla Stuermera"....:))))evidentně nevěděl o čem mlvuí, ale to já tehdy také ne a proto když jsem si v roce 1995 koupil album Invisible touch, tak jsem tam ty tóny prostě nenašel :)))) Mimochodem ten koncert mám někde na VHS. No a Jadis je prostě muzika, která nemá co zkazit, žádný výrazný odklon, experimenty...