Black Sabbath - Seventh Star (1986)

No teda..., třináct let tu po desce Seventh Star recenzentsky nikdo ani neštěkl, styďte se:-)
A to se tu přitom Sabbati pravidelně točí. Jenže jak tam nezpívá Ozzy, nestojí to za nic, že? Deska automaticky cestuje o patra dolů a přitom stačí tak málo. Trocha toho nadhledu a možnost připustit, že i bez Osbourna to šlapalo.

Seventh Star měla být první Iommiho sólovkou, ale firma nakonec přitlačila a deska nesla znovu logo B. S. Tony se tu poprvné, a ne naposledy spojil s pěveckou hvězdou první velikosti Glenem Hughesem, který se tou dobou-v letech osmdesátých-neustále potácel mezi alkoholovou a drogovou závislostí. V tomto pro něj tak nechvalně známém desetiletí vydal jen hrstku alb, ale jeho výkon ve studiu byl vždy prvotřídní.

V osmdesátém šestém se vyloženě vytáhnul a řadu "obyčejných" písní znovu pasoval mezi Iommiho elitu. Narávka dostala klimaticky příjemný pružný zábal a slušný heavy odér. Z doprovodné sestavy se tu vyloženě blýskne Kissák Eric Singer na bicí, jehož nezdolný apetit kolikrát žene desku do pořádných obrátek a několika libozvučnými polohami i klávesák Geoff Nicholls.

Intenzivní rozjezd pomocí energicky spanilé jízdy In for the Kill nemohl dopadnout lépe. Skladba prostě jede, má výborný riff a Hughesův vokální vklad ji pasuje na nejlepší skladbu desky. No Stranger to Love zahajují spanile znějící hradby kláves, které Iommi protne exkluzivním krátkým sólem. Hraje se na atmosféru a emoce. Turn to Stone znovu nasadí do tempa podobně jako úvodní šlupka. Člověk si řekne normální hard, jenže když Glen otevře ústa, okamžitě se vám na tváři vyloudí úsměv. Sphinx (The Guardian) je intrem jež předchází epochálně mysteriózní těžké váze songu titulního. To jsou staří Sabbath Diovského střihu. Danger Zone i Heart Like a Wheel jsou takové nemastné neslané záležitosti, které vám z mysli za chvíli vypadnou, nebo je vytlaší song následující Angry Heart, s moc pěknou frázovací technikou a povedenými vyhrávkami i harmoniemi. Na závěr je tu balada In Memory. Mimochodem moc pěkná a naléhavá věc. Ta se dvojici Iommi / Hughes náramně povedla.

Co tedy říci závěrem? Utajený klenot B. S.? To určitě ne, utajený možná, ale ke klenotu mu přec něco chybí, v mém případě nějaká ta hvězda a půl. Za Hughese zaokrouhluji na čtyři
reagovat

Hanry @ 02.03.2020 08:30:44
Nejhůře to tehdy nesl Hughes, že se z této původní Iommiho solovky stalo BS a Hughes se ze dne na den ocitl v BS a byl nucený zpívat i Ozzyho repertoár na koncertech.

S hodnocením Heart Like a Wheel nesouhlasím, já když si mám vzpomenout na toto album, tak se mi právě tento song vybaví mezi prvními svým skvělým riffem a ani jeho délka si myslím není na škodu.

Pro mě je celkově tento počin srovnatelný kvalitou s Born Again, tedy kvalitní materiál, kterému trochu škodí zvuk, především bicí jsou takové utlumené, znějí mi tak nějak neuplně.

jirka 7200 @ 02.03.2020 09:47:32
Mě osobně nesedí ten příklon ke zvuku ve stylu "AOR" kapel. Kdyby tato deska vyšla jako Tonyho sólovka, neřekl bych ani popel. Pokud ji mám brát jako řadovku B.S., tak z toho mám rozporuplné pocity. Ale Heart Like A Wheel je parádní se vším všudy, kytara jak struhadlo a bluesový Hughes válí.

pinkman @ 02.03.2020 10:57:40
Když se řekne Black Sabbath každý za rovnítko automaticky dosadí Ozzy Osbourne. Řada lidí ani neví, že tou kapelou prošlo dalších pět zpěváků. Proto ty další etapy nikoho moc nezajímají. Staromilci jsou pevně zasazeni ve své době, ke které patřil i Ozzy.

horyna @ 03.03.2020 06:20:34
Chalani díky za komenty. Ano, lidem vadí její měkčí pojetí a odklon k A.O.R., hlavně těm, co tento styl neposlouchají a mají B. S. zakořeněné v 70-tkách. Já toto naštěstí řešit nemusím, ale na druhou stranu nezpívat tam oblíbenec Hughes, asi bych optimismem tolik nepřekypoval.

V případě Seventh Star se jedná o první sólovku Tonny Iommiho vydanou pod marketingově zajímavou hlavičkou Black Sabbath. Holt smlouvy jsou vážná věc a musí se dodržovat. Každopádně Iommi, jakožto jediný pohrobek původní sestavy stále pracuje a to je hlavní. Deska nabízí překvapivě velmi dobrý materiál, který je svěží a plný dobrých nápadů. Velké eso, které má Iommi v rukávu je zpěvák Glenn Hughes, který na nahrávce vokálně exceluje a posouvá jí kvalitativně o třídu výš. V baladě No Stranger To Love nebo Heart Like a Wheel je to podle mě nejpatrnější. Hughes je prostě PAN zpěvák. Samozřejmě, jak už je u Black Sabbath celkem zvykem, opět se v rozjíždějícím soukolí zadře nějaký ten písek. Tentokrát to jsou časté indispozice Hughese, způsobené nadměrnou konzumací alkoholu. Koncertů proběhne jen pár a nespolehlivý zpěvák je nemilosrdně ze sestavy vyhozen. Z desky se stane tak trošku rarita v diskografii Sabbath a to je vzhledem ke kvalitě nahraného materiálu veliká škoda.
reagovat

martin @ 27.02.2009 10:32:45
dobrá deska ,škoda že zůstalo jen u jedné ,že si Iommi s Hughes rozumněli potrvzují dvě desky které vyšli pod hlavičkou Iommi : the 1996 Dep Sessions a Fused