T. Rex - Zinc Alloy and the Hidden Riders of Tomorrow (1974)

Slušným otevírákem v duchu klasických bolanovských pařeb je Venus Loon a smyčci podmalovaná táhlá balada Teenage Dream, poněkud přearanžovaná, ale působivá s krásnou melodií a exaltovaně zazpívaná, jak se na T.Rex sluší a patří. To je prakticky vše dobré o tomto albu, kde se ztotožňuji s často pronášeným soudem - Marcu, moc ses nevytáhl.
Aranží je tu více než moc, kdyby byly klasicky rutinózní, byly by dobré, ale někdy jsou přetažené, jako by producent chtěl připálený dort zachránit tím, že bude stále sypat nový a nový cukr. A nebyl producent Visconti právě zde mimo hru?
Většina věcí na albu je bohužel mírně horší průměr, některé spolehlivě zanudí, nejhorší jsou ovšem ty které navíc ještě zaprudí. To tu ještě nebylo, ale je: Carsmile Smith s rusky juchavým sloganem "Donča-donča" mi byl protivný od první vteřiny. Marcu, Marcu, kams dal uši? Ještě to na před závěrem sbory 4 x zopakují, aby posluchače totálně dodělaly.
Ječení na Painless Persuation také nezachrání chabou melodii. Slibná Change také brzy začne lézt na nervy, je to skoro vykrádání sebe sama. Příšerná Nameless Wildness by myslím vyhnala i lidi z pouťového kolotoče. A přibuzle nasládlé "The Leopards" harmonizuje snad jen s nesympatickým portrétem na obalu.
Mrzí mne, že album své oblíbeného hudebníka musím tak sepsout, možná se najde někdo, kdo je poslouchá rád. Já jsem je nezkousl ani po 30 letech, kdy čas zrehabilitoval mnoho dřívě přehlížených věcí jako přece jen dobré. Tady se to zatím nepovedlo. Ještě že následující deska Dandy in the Underworld, prakticky již rozloučení s tragicky zesnulým hudebníkem, který potěšil tolik uší a poznamenal tolik srdcí, se povedla. Tu doporučuji, tuto moc ne. A takový Electric Warrior - ach ach ách, to se nechá slyšet snad denně!
reagovat