Hunter, Ian - Ian Hunter (1975)
1. Once Bitten Twice Shy
2. Who Do You Love
3. Lounge Lizard
4. Boy
5. 3,000 Miles From Here
6. The Truth, The Whole Truth, Nuthin' But The Truth
7. It Ain't Easy When You Fall
8. Shades Off
9. I Get So Excited
UK/Japan Bonus Tracks:
1. Colwater High
2. One Fine Day
3. Once Bitten Twice Shy (edit)
4. Who Do You Love (edit)
5. Shades Off
6. Boy (edit)
Obsazení:
Ian Hunter - Guitar, Percussion, Piano, Guitar (Rhythm), Vocals, Producer, Harmony Vocals
Geoff Apelby - Bass, Harmonica, Guitar (Bass), Vocals, Harmony Vocals
Peter Arnesen - Piano, Keyboards
Dennis Elliott - percussion, drums
Mick Ronson - Organ, Guitar, Harmonica, Arranger, Guitar (Bass), Vocals, Producer, Mellotron
Že v nejlepším se má přestat si zřejmě řekl Ian Hunter, když opouštěl Mott the Hoople. Obzvlášť poslední dvě studiové desky mám hodně rád, a tak jsem byl moc zvědav na to, co pan Lovec ukuchtí na své první sólovce.
Pro fandu Mott the Hoople musí být deska Ian Hunter velmi příjemné pokračování nastoleného trendu a Ian jasně ukazuje, že pravým nástupce "motla" není torzo Mott, ale právě on.
Hned první song je klenot, Once Bitten Twice Shy je efektně narůstající rytmický rocková šleha, která zvedá se sedadel a nutí si prozpěvovat chytlavé "once bitten, twice shy". A i další kusy stojí zato, i když jsou často v podobném duchu, kdy se kapela pozvolna rozjíždí, aby postupem času spustila na plné pecky a Hunter na nás vychrlil nějaký bombastický refrén (třebas It Ain't Easy When You Fall) popř. dramatickou instrumentální vložku.
Jinak obecně, Hunter má svůj nezaměnitelný styl zpěv, místy vášnivý, místy trochu naříkavý ve stylu Bryan Ferryho, ale bezesporu originální. Kapela také hrají více než dobře a fandové nervní kytary Mick Ronsona budou jistě tleskat nadšením.
Pustím se tedy do hodnocení. Velmi důstojný nástupce Mott the Hoople, kdo je má rád, bude mít rozhodně rád i tuhle desku. ****
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x