McCartney, Paul - Flowers in the dirt (1989)

Paul McCartney a John Lennon sú otcovia všetkých melódií. No vždy som akosi viac obdivoval McCartneyho optimizmus a hravosť, než Lennonove temno-melancholické vyzionárstvo. Oboch však počúvam rád a sú to veľké hlasy rock 'n' rollu. Ich sólové kariéry vníma každý rôzne a určite aj niekedy značne kontroverzne. Rád by som, ale vypichol McCartneyho sólový počin Flowers In The Dirt z roku 1989, ktorým jasne ukázal, že ešte ani zďaleka nepatrí do starého železa.

Krásny, čistý a priestorovo široký zvuk vytvoril pevné základy pre melódie z pera skutočného majstra. Na niektorých skladbách spolupracoval s Elvisom Costellom (tu pod pseudonymom Declan MacManus), čo sa ukázalo ako dobrý ťah. McCartney totiž pracuje najefektívnejšie vtedy, ak má niekoho pri sebe a dôkazom toho sú jeho bývalí parťáci ako John Lennon alebo Denny Laine. V jednej skladbe si zahral aj David Gilmour z Pink Floyd a toto spojenie sa kedysi krásne ujalo aj vo veľkom hite No More Lonely Nights z roku 1984. Zoznam muzikantov je obsiahly a zaujímavé sú určite aj mená špičkových producentov ako David Foster, Mitchell Froom či Trevor Horn. McCartney si samozrejme môže dovoliť pracovať s tými najlepšími z najlepších.

Na albume sa vykonalo množstvo serióznej práce na všetkých frontoch a už hneď úvodná My Brave Face ovalí človeka po hlave svojou beatlesovskou harmóniou. Dokonalá melódia sa premietla aj do konkrétneho výsledku a je najväčším hitom celej dosky. Prvý osem skladieb, to je čosi úžasné. Každá pieseň je iná a zároveň skvele zapadá do produkčného konceptu. McCartney ako romantik ukáže svoje kvality v nežnej Distractions. Put It There je akustická drobnosť podobná skladbe Blackbird z obdobia bieleho albumu The Beatles. Prvý vrchol sa ponúka úplne sám a je ním We Got Married s gitarou Davida Gilmoura. Skutočný skvost aj po aranžérskej stránke. Tým druhým je energická a vokálne drsnejšia Figure Of Eight, kde McCartney dokazuje aký jedinečný spevák stále je. Výborná je aj ďalšia a veľmi príjemná hitovka This One.

Posledných päť skladieb nemá už tak výrazný náboj, ale myslím si, že určite by sa našlo kopec muzikantov, ktorí by si kvôli nim aj nohy dolámalo. Obzvlášť mi imponuje reggae-pop How Many People s opäť delikátnou melódiou. McCartney aj keď čerpá z iných štýlov, tak je to stále on, čo je fascinujúce. Melancholická Motor Of Love je určite pekný príspevkom a zakončuje to rytmicko-tanečná Ou Est Le Soleil, ktorá sa objavila na CD ako bonus. Dotyk génia je cítiť všade, v každej note.

Flowers In The Dirt považujem za jedno z najpresvedčivejších diel McCartneyho sólových aktivít. Je tam totiž presne to, čo v ho skutočnosti charakterizuje. Po dlhšom čase sa na čiernom plastovom médiu opäť zachytil jeho obrovský skladateľský aj interpretačný talent. McCartney prekračuje pop-rock ako žáner, pretože on je tvorca skutočnej a originálnej hudby, ktorá dokáže svojou hlbokou emocionalitou osloviť množstvo ľudí po celom svete. Good job, sir McCartney!

Hodnotenie: 4,5
reagovat

Luboš @ 23.08.2016 04:44:20
Beatles byli fenomén, jako všichni čtyři dohromady. Po rozchodu mi nejvíce imponoval John Lennon, Ringo Starr se věnoval herectví a desky George Harrisona a Paula McCartneye mě nijak neoslovily. Ne, že by byly špatné, ale pro mě nebyly zajímavé. Lennonova tvorba, minimálně alba Plastic Ono Band, Imagine, Sometimes In New York City, nebo Mind Games snesou srovnání s tvorbou Beatles. Paul McCartney udělal také silné desky, jako Ram, Band On The Run, Red Rose Speedway, ale pro mě to není to pravé. Určitě mají jeho desky spoustu posluchačů. Pěkná recenze, kterou chápu, díky za připomenutí jedné z největších postav moderní populární hudby.

Jarda P @ 23.08.2016 05:33:27
Mě zase z bývalých Beatles oslovila nejvíce sólová tvorba Paula. Geniální skladatel několikkrát obměnil složení kapely a pokaždé skvěle. Vždy mě fascinoval zvuk této desky, což je možno slyšet na DVD Get Back z té doby, který kdysi běžel i na ČT.

Luboš @ 23.08.2016 05:56:51
JardaP: souhlasím se vším co jsi napsal. Paul McCartney je geniální skladatzel, vynikající zpěvák i hudebník, složil největší hit Beatles Yesterday, zpíval jejich snad nejtvrdší skladbu Birthday. Obdivuji jej, ale John Lennon je pro mě mnohem více. Nemůžu si pomoct. :-)

Po Tug Of War šperk Paulovy tvorby z 80.let. Stejně jako deska Press To Play neobsahuje výrazný hit, kvůli kterému by si běžný posluchač, Paulem nedotčen ve velké míře, tuhle desku koupil, snad jen na My Brave Face. Najdeme zde ale další výborné písničky. Velmi si cením Figure Of Eight ( singlová verze o fous lepší ), Rough Ride ( lepší rehearsal verze ), Put It There a za zmínku stojí i Ou est le sole, která se tváří jako remix něčeho, ale jinou verzi nenajdeme, spíš jen několik dalších mixů. Z bonusů stojí za zmínku jistě Back On my Feet, je to příjemná oddechová píseň. Jinak všechny bonusy pocházejí z roku 1987, Loveliest thing měla původně vyjít na desce Return To Pepperland. Odtud ostatně pocházejí i This one ( verze na desce Flowers... je ale o trošku horší, zrychlily tempo a podle mého soudu to skladbě neprospělo ). Z roku 1989 se na CD bonusy nenacházejí, byť by se jich našlo požehnaně, např. Party Party, The First Stone nebo Good Sign.
Škoda že nebylo realizováno již zmíněné album Return To Pepperland, nejedná se asi o žádnou bombu, ale horší než Press... nebo Flowers... rozhodně není. Byla pro něj natočeno i krásná píseň Beautiful Night, která se o 10 let později stala hitem. Zajímavé je, že s jejím vydáním váhal MacCa tak dlouho. Několik těchto písniček vyšlo i na singlech. Koho zajímají písničky z alba Flowers..., nechť si pořídí obrazový záznam Put It There, kde mj. uslyší rehearsal verze věci z alba, jako Figure Of Eight nebo Put It There ( v jejímž závěru Paul začne zpívat kousek Hello Good Bye), najdeme zde i remaky beatlesovských hitů ( např. The Long And Winding Road, Fool On The Hill nebo Let It Be ). Zajímavá je i rehearsal verze Party Party, která na této DVD / VHS působí opravdověji než na singlu, slyšíme krásně všechny nástroje, muzika je živá, singlová verze je už doplněna studiovými výstřelky a kosmetickými úpravami, které ji staví co se aranžmá týče až na hranici kýče. Flowers je dobré album, bohužel jen dobré. Po tom, co jsem slyšel i písně, které tam mohly být a nejsou, myslím si, že mohlo být lepší.

reagovat