White Stripes, The - Get Behind Me Satan (2005)

Že má Jack White ve zvyku osekávat své skladby na kost je věc známá. Ovšem fakt, že ze své kytary ořeže i typické masivní zkreslení mě poměrně překvapilo.

Ona změna je asi logická. Po mistrovském Elephantu to prostě White Stripes potřebovali zkusit jinak a Jack tak více než často sahal do skříně pro starou dobrou akustickou kytaru.

Blue Orchid ještě mate, je jak ze staré školy a kytarový riff vysekává do vašich bubínků jednu jizvu za druhou. Není sama, úderných riffů tu naleznete hned několik a i kvílivé blues má na této desce své místo, však celkové vyznění tentokrát stojí trochu mimo blues punkové struktury.

A co tedy vykukuje do popředí? Co by, country. Neošklíbejte se, z White Stripes inspirace touhle muzikou čouhala více či méně snad na každé desce. Táboráková Little Ghost tak ukazuje, co by se mohlo hrát u ohníčků místo vypelichaných Nedvědů. :)

Chvíli mi trvalo, než jsem si na tuhle desku zvykl. Přeci jenom jsem byl z Elephantu hodně namlsaný a čekal jsem říznou blues-punkovou jízdu. Ale zjemnění a místy velmi komorní vyznění, které vygraduje v závěrečné I'm Lonely... má své ohromné kouzlo, kterému jsem po čase podlehl i já.

Závěrem jen dodám, že určitě nevynechejte videoklipy - obzvlášť hitovka My Doorbell (asi nejlepší skladba desky) má klip nehorázně dobrý.
reagovat