Kansas - Always Never the Same (1998)

Album Always Never The Same z discografie Kansas zatím zůstalo na Progboardu bez povšimnutí. Pokud si někdo běžně přelétl zrakem seznam písní, tak mohl nabýt dojmu, že se jedná o jednu z mnoha kompilací hitů tohoto souboru.

A ono tomu tak úplně není. Jedná se o novou nahrávku letitých písní, kterou si střihli Amíci spolu s Londýnským symfonickým orchestrem. Fanoušek má možnost vyslechnout známé songy z klasických desek kapely a jedné zatoulané z novějšího období desky Audio-Visions. Orchestrální aranžmá vnesly do songů bombasticky znějící pasáže, kdy člověka zamrazí, někdy naopak původní předlohu trošku zjemní. Kostra písní je však stále založená na rockových základech, orchestrální prvky při výsledném mixu dvorní spolupracovník Jeff Glixman umně zapustil do výsledného zvuku.

Proti kooperaci samotné, symfoniků a rockerů nic nemám, užívám si třeba až vznešeně znějící Song for Amerika nebo Miracles out of Nowhere, kde v závěru dochází k velkému souboji kapely a orchestru. Skladba Cheyenne Anthem s rozmáchlou až epickou atmosférou v aranžmá každého uzemní.

K dokonalosti celého projektu mi chybí jen pár drobných krůčků:

1) trochu mi vadí vsunutí tří sólových novinek Steve Walshe (5,8, a 12) , které ač třeba The Sky is Falling nezní v orchestrální úpravě špatně, v konkurenci legendárních štychů kapely působí však trochu fádně.

2) další dvě vlastní skladby (3 a 10) dodané orchestrem samotným jsou výborné, dávají orchestru větší prostor k plnému předvedení svých nesporných kvalit, ale na ploše jednoho nosiče trochu zabírají místo songům, které mohly zaznít.

3) v neposlední řadě úvodní Eleanor Rigby, cover od Brouků jako pocta studiu Abbey Road je záslužná věc, já bych ji však na albu nepostrádal.

Já osobně bych určitě více přívítal písně Kansas, které by zahrál jen orchestr, bez (či s velmi malým) rockovým podkladem.

V konečném součtu polovinu alba zabírají jiné songy než ty od Kansas, což bych ještě snesl u dvojalba, na ploše cca 72 min mi to už přijde zbytečně moc. Určitě by se našlo dost písní (nejen z prvních pěti desek), které by stálo slyšet v orchestrálním kabátku. Takto jsem zůstal navnazen, leč plně hudebně neuspokojen.

reagovat