Police, The - Outlandos d'Amour (1978)

Tuto desku jsem slyšel poprvé v roce 1983, kdy kolem zuřila bouře NWOBHM. Proto to bylo hned na první poslech osvěžení. Post punková,či novovlnná, jednoduchá kytara, výborná baskytara a nápadité bicí. Jejich hudbu nebylo jednoduché zařadit. Např. úvodní skladba je sice prvních pár taktů takový ostřejší post punk, potom se song zlomí v melodický popěvek, tolik typický pro další skladby kapely.

V podobném duchu se vyvíjejí i další skladby - několik jich začíná jako poklidné houpavé reagge, ale najednou se nečekaně vyvalí z reproduktorů neuvěřitelně chytlavý,až popový(ne však podbízivý) refrén podaný vysokým hlasem Stinga. Takový mix několika stylů jsem jinde nelyšel a něco mě na tom přitahovalo.

V tomto základním a prostém trojčlenném obsazení nahráli angličtí The Police svoji první desku. Bylo ale na první poslech slyšet, že hudebníci nejsou žádní neumětelé, v jejich hře bylo slyšet mnoho jiných vlivů, na kterých se učili. Reagge, ska, jazz.

Na to, že nahrávka vznikla za pár šupů na vesnici Leatherhead v ateliéru (místnost oblepená platama od vajíček - pamětníci ví, o čem mluvím) nad mlékárnou u Nigela Graye, který se postaral o zvukovou stránku, zní deska cca po 40 letech celkem svěže, i když další alba tuto metu ještě překonávají.

Za jedinou, slabší skladbu "Be my Girl" s devadesáti sekundovým monologem Andy Summerse a za krapánek horší zvuk dávám čtyřku.

Nahrávku mám na SACD, kde je zvuk ještě krystaličtější, než na gramodesce. DR12.
reagovat

Martin H @ 13.02.2017 17:16:59
Ahoj Jirko. Pěkně jsi to napsal, a i když Police nepatří zrovna mezi mé oblíbené skupiny, tak se jejich poslechu nevyhýbám. Takže si asi v nejbližší dpbě připomenu i jejich prvotinu. Přece jenom je zde nádherná Roxanne.

Voytus @ 13.02.2017 17:48:16
Stejně zvláštní, kolik skvělých desek vznikalo mimo studia - alba Led Zeppelin, Rainbow, Hair of the Dog od Nazareth, řada alb Berta Jansche, obě desky Fleet Foxes a tak dál. Mimochodem, tohle Lp mám také hodně rád - i když tu Sting ještě není tak vyzpívaný, jako později a ve výškách docela "vřeští". Ale nemůže bejt holt každej hnedle Pavarotti.

jirka 7200 @ 13.02.2017 22:12:31
Perlička z natáčení : Hned v úvodu skladby "Roxanne" se Sting ve "studiu" zapotácel a usedl do klavíru, což je slyšet a v nahrávce to zůstalo. Potom se ihned ozve i jeho smích.

jiří schwarz @ 14.02.2017 02:32:47
Díky za recenzi, přivedla mě k poslechu ležáku své fonotéky. Dobrá muzika, hlava to oceňuje na 100 %, ale přesto mi to nijak zvlášť nevlezlo do srdce (kdysi jsem zakoupil supraphonské vydání LP Ghost in the Machine, a taky se u mě mockrát na taliři gramce neotočila). Ze tří pecek z 1. LP, které hrají rocková rádia dodnes, ještě víc než trochu profláklou Roxanne, mám rád reggae/postpunk (jirka 7200 popsal styly na téhle LP pěkně) So Lonely a taky Can't Stand Losing You (vokály sboru jakoby později inspirovaly Talking Heads na desce Little Creatures). Sting na téhle desce má ještě trochu neusazený a na můj vkus dost vysoký témbřík, i když v některých písních zde zpívá jako o život (jak jiné, než třeba pozdější Angličan v New Yorku). Na rozdíl od jirky 7200 se mi líbí Be My Girl - Sally s delší recitací, je vtipná, a rozšiřuje rejstřík stylů. (Vzpomínám např. na četnější kombinace veršů a hudby na ranných deskách Moody Blues - i tam jsem je přijal.) Regattu mám přece jen o něco raději, ačkoli ani ta není má srdcovka.

Proč mě tak Police neberou. Asi jsem stále koncem 70. let měl spoustu jiných věcí k objevování z již uplynulé epochy, tj. přelomu 60./70. let - tehdy bylo skvělých kapel stovky až tisíce, koncem deselitiletí už toho bylo podstatně míň. A z té doby už mě víc brala např. Patti Smith, nebo old-schoolově nádherní Dire Straits.

jiří schwarz @ 14.02.2017 02:38:03
A propos, jmenovče, co to zuřilo v tom 83. roce (NWOBHM) - co to je? Já si žádný ukrutný bouřky nevšim :-), muzika tý doby dost nudná, ne?

Petr_70 @ 14.02.2017 08:11:01
Mne ty první tři alba Police moc neberou a nebaví... :(

Ty dvě následující (a bohužel poslední) z osmdesátých let jsou ale už jiná muzika!

Ghost i the Machine považuji za jejich vůbec nejlepší, ne nadarmo získala Grammy v kategorii nejlepší rockový instrumentální album.

Synchronicity je zase pro mne krásným příkladem, že není nemožné skloubit komerční úspěch a hudební kvalitu. To se moc často v historii moderní hudby nepodařilo... na Synchronicity to ale Police předvedli dokonale.

Voytus @ 14.02.2017 12:08:11
Jasně, Sting a piano - na některých edicích má v kreditech uvedené "butt piano", což je právě ono :-D

Prvy album od The police co som pocul a musim povedat, ze aj najlepsi.Najdete tu skladby ,ktore dodnes hravaju na koncertoch.Na margo napriklad taka Roxanne hovori za vsetko.Co piesen to hit.Nijake zlozite kompopzicie.Chytlave melodicke piesne, ktore maju co povedat aj po 29 rokoch.jedina, ktora sa lisi od ostatnych je zaverecna Masoko Tanga.Tie miliony si fakt zasluzili:D
reagovat