Thin Lizzy - Jailbreak (1976)

Jailbreak patří k nejprodávanějším, nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším položkám těchto velice originálních Irů. Dá se říci, že to je jejich nejklasičtější zástupce bohaté diskografie, album z kterého se často cituje a které se také zasloužilo o jakýsi kult jejich nesmrtelnosti.

Titulní pecka mě až tak ze židle nezvedá, ovšem její riffoidní část v druhé půli skladby je velice povedená. To v druhé Angel from the Coast- už to pánové s kytarami pěkně rozbalují, zajímavou stavbu písně podtrhává melodicky zdobná šestristrunná práce a vynalézavá rytmika, vše odsejpá ve snižném tempu a své věrné kapela dobře baví. Decentní hammondy podepřené šedesátkovou kytarou, tanečním saxofonem a krutě pohodovým Lynottem nás provází prostřednictvím Running Back. Romeo and the Lonely Girl- klasické a rytmické kytary v naprosté souhře vydolovávají z repertoáru Thin Lizzy prázdninově zamilovanou písničku. V naprostém kontrastu k předešlé skladbě je tu Warriors- vyloženě bojová nálad tohoto temného kousku stojí pevně na kytarových riffech a nesmlouvavém Lynottově vokálním projevu. Největší hit alba představuje rozverná The Boys are Back in Town- skvěle zapamatovatelný a v dobrém slova smyslu vtíravý refrén položený na mistrné kytarovové melodií přenáší skladbu okamžitě do posluchačovy mysly. Velké chvíle pro kapelu přichází v ležérní a uvolněné Fight or Fall, tahle poloha nejen že kapele patřičně sluší, ona ji přímo vyhledává. O mistrné country vybrnkávání se Brian se Scotem dělí rovnými díly a vytvářejí tak skutečně kreativní kytarovou dvojici poloviny 70-let. Až k wester stylu se blížíme s Cowboy Song- zkouška této polohy je velmi zvláštní, v oné době nejsou hranice jež by kapela nezkoušela překonat. Poslední, irským národem prorostlá Emeral- obsahující zručné kytarové vyhrávky uzavírá tuhle velice nápaditou hudební kolekci.

S Jailbreak se pánům podařila zdolat další meta, ocitli se po boku svůch velkých současníků a dokázali určovat směr, pro mnohé z těch co je napodobovali se stávali bohy.



reagovat

b.wolf @ 13.05.2016 17:56:57
Vždycky mě fascinovalo, jak do pouhých osmi skladeb dokázali TL napěchovat spoustu skvělé hudby, která ani po 40(!!!) letech neztratila naprosto nic ze své kvality. Jaký to rozdíl proti dnešku, kdy grupa nacpe na cedlo 14-15 skladeb a tak 1-2 stojí za poslech. Holt kvantita nahradila kvalitu...

Kdysi jsem podle fotek poznal kapelu Thin Lizzy. Scott Gorham a jeho dlouhé háro, které bylo neustálle rozevláté mi učarovalo. Začal jsem se proto pídit po nahrávkách. Nic jiného než Whisky In The Jar jsem nesehnal a byl jsem překvapen, proč na pohled takoví tvrďáci hrají tak měkce. Ne, že by se mi ta skladba nelíbila, ale uznejte....
Jenže, uběhlo pár měsíců a na rádiu Bayern 3 pustili celou desku Jailbreak - a byl jsem ohromen. V době, kdy hradrockoí dinosauři natahovali své skladby do nekonečna, tady bala parta s úžasnými melodiemi a písněmi v rozmezí tří až pěti minut. V tu chvíli bylo jasno. Jailbreak patří k tomu nejlepšímu, co TL vydali a sama kapela se stala mou vlajkovou lodí. Na té jsem vyrůstal a ta utvářela můj hudební projev a patří jí za to dík.
reagovat