Journey - Evolution (1979)

I když nám některé hudební styly mohou znít prvoplánovitě, dost čitelně a řekněme jednoduše, nemusí to vždy znamenat, že jde o komerční záležitost na kterou se jaksi automaticky nalepí nálepka podbízivosti. V osmdesátých letech vyvstala podobné muziky spousta. Té vysloveně špatné – i když, kdo z nás dokáže přesně definovat co už kýčem je a co ještě není, i té řekněme přijatelně poslouchatelné.

Do kategorie líbivý pop-rock (tento termín osobně rád nemám, mnohem sofistikovaněji mi zní terminus pompézní rock, či pomp-rock, nebo přesněji A.O.R.-rock pro dospělé), lze bes skrupulí zařadit i produkci zaoceánských Journey. Ty založil krátce po opuštění doprovodného bandu Carlose Snatany jeho pomocník na kytaře Neal Schon, a první alba nesla jak Santanovský odkaz, tak jemnou směsici fusion a jazz-rocku. Jenže Neal Schon toužil otevřít náruč mnohem širším posluchačským masám a pro tyto účely už vokál Gregga Rolieho nedostačoval. Byl angažován nový muž k mikrofonu slyšící na jméno Steve Perry, jehož znělý témbr posílal do kolen nejen převážnou část ženské populace, ale i slušnou skupinku té mužské. Samozřejmě že bylo zapotřebí upravit i celkový reportoár, texty a hlavně složku hudební, což se zakrátko také stalo.

Po komerčním výbuchu dokonale vybroušeného drahokamu Infinity, kuli Journey železo do roka znovu. Tentokrát svou sbírku pojmenovali Evolution a dokonale navázali na počin předchozí.

Znovu pod dohledem dvorního producenta Queen - Roye Thomase Bakera, vznikla tentokrát jedenácti písňová emoční nakládačka, kterou zahajuje melodická mini exkurze Majestic. Následující trojice songů je dnes už legendární. Too Late je klasická vokální akrobacie Perryho, Lovin', Touchin', Squeezin' tempově rozvláčná perla patřící k tomu nejlepšímu v repertoáru Journey, a výpravná City Of The Angels stojí též za hlubší ponor. Po prachobyčejné When You're Alone (It Ain't Easy), vás v rovině pocitové konejší Sweet And Simple s kouzelně klouzající Schonovou kytarou. Do větších obrátek zavelí Lovin' You Is Easy. Vůbec střed desky působí naoko nenápadně a dá malinko zabrat se jím prokousat. Třeba taková Just The Same Way má celkem zajímavou tempovou strukturu. Tak trochu do počtu mi připadá Do You Recall. Za to předposlední Daydream si jen tak zlehka našlapuje po pestrobarevném chodníčku značky Journey a poslední Lady Luck je důstojnou rockující skladbou odkazující na minulost souboru.

Pro znalce působivé melodiky je tohle album povinnou četbou, která se bude někdy v budoucnu možná i fasovat.

reagovat

EasyRocker @ 14.05.2020 08:34:46
Tahle legenda AOR je další mou letitou láskou - díky za její oprášení. Steve Perry u mě patří k největším hlasům rockového panteonu, a melodické cítění Neila Schona je neméně geniální. Všechny jejich etapy, i ta obrozená, mám svým způsobem rád.

gandalf @ 14.05.2020 09:40:02
Infitity mě připadá vymakanější. Křivka kvality šla do Escape mírně dolů. Pak se to zase zvedalo. Journey jsou dobří ve všech etapách. Měli štěstí na zpěváky a konzistentní materiál.

Krásně napsané, Journey je skvělá kapela, nebo spíše byla skvělá do odchodu Steva, Augeri sice zpívá schopně, ale z Journey dělal bezkonkurenční kapelu právě Steve Perry. Jeho úžasný, čistý kontratenor (nebo jenom tenor?) mě dokáže dostat do extáze (hudební, samozřejmě:) Poslouchám je denně, bohužel jen ze zdrojů jako je youtube.com, takže moje znalost této kapely je omezená pouze na pár jejich skladeb, protože jejich cd prostě nemůžu nikde sehnat. Závěrem snad jen, že Steve Perry je dle mého názoru jeden z nejlepších zpěváků.
reagovat

Jirka @ 24.02.2008 14:31:37
Rok 2008 a Ty nemůžeš sehnat desku? Zkus Audio3.cz-vlevo dole klikni v abecedě na J a najdi si co potřebuješ.Vybírej si klidně i ty levnější desky(bez remástru)-mnohdy mají lepší zvuk , jak ty novější.

Borek @ 24.02.2008 15:53:49
Do konce února určitě (možná že i dýl, nepamatuju si přesně) platí akce 199Kč/ks - vydařená edice Sony BMG.
Seženeš u všech dobrých prodejců :-)