Plant, Robert - Robert Plant & The Strange Sensation (DVD) (2006)

Umění stárnout. To je to, co si říkám, když si teď pouštím DVD Planta. Musím říct že mu stárnutí sluší (do teď rozdýchávám jeho vystoupení na Tribute Mercurymu...jeho projev i vizáž byly tragické, zvlášť ten svetříček od manželky:). Nejedná se o záznam v nějaké hale, jde spíš o nějaký klub. Scéna vypadá jakoby MTV pořádalo čajový dýchánek:) Ale k hudbě.
Během hodiny mne Plant dokázal přesvědčit, že se i staré zeppelínovské klasiky dají skloubit s dnešní moderní hudbou a k tomu pocukrovat ethno muzikou. Nedávno tu byla řeč o předělávkách, kdy si muzikanti "berou do huby" své vzory a přehrají je notu po notě. Když už udělat cover, tak vzít, vypíchnout charakteristiku písně a dát jí svůj vlastní ksicht, jako to udělal Plant (i když se zde nejedná přímo o cover). Jedině pak mají covery smysl... Při poslechu tohoto dvd jde jen o zvyk a říct si, že zeppelíni jsou již pryč a tak se nechat ukolíbat příjemnými rytmy a střídmým projevem Roberta. Nepouští se do nějakých závratných výšin, ale na druhou stranu je jeho zpěv vyzrálejší než kdy před tím. Kapela hraje především na efekt a nehazardují s napodobováním sól Ledzep, což udělali dobře. Nové skladby z tehdy aktuálního alba Mighty ReArranger jsou svižné, mají sílu a energii.
Koncert na první pohled končí skladbou Whole Lotta Love, jenže skupina přidá ještě 2 skladby, včetně dosti depresivní verze Hey Joe (objevila se již na DreamLand a již v minulosti se s ní setkal ve skupině Band Of Joy).
Jako bonusy tu jsou opravdu třešínky:) Big Log a Plant ve "cvičkách a mrkváčích"...zlaté osmdesátky:) dvě verze 29 Palms a velmi poklidný a uvolňující klip i píseň Morning Dew.
Stále v něm hledám toho egocentrického narcise ze 70.let, ale už není po něm ani stopy a stojí tu již vyzrálý muzikant, který si toho vskutku prožil dost a jeho síla nezmizela, ale již používá na nás jiné zbraně, než ve své nejslavnější éře.
reagovat