Aerosmith - Pandora's Box (1991)

Více než 50 ukázek z tvorby Aerosmith a jejich členů od prvopočátků v 60. letech až do roku 1982.
Všechno pěkně v jedné krabici, na třech discích a s šedesátistránkovým bookletem plným fotek, podrobných informací, citátů a jedním dlouhým esejem k tomu.
Klasické hity, naprosté rarity, dema, alternativní a koncertní verze písní, remixy, vzorky ze sólových projektů... Všechno to tu je. Když tahle Pandořina skříňka v roce 1991 vyšla, odmítl ji Josef Vlček v Rock & Popu hvězdičkovat.
"Tohle je učebnice," napsal. "A učebnice se neznámkují."

Aerosmith jsem chtěl poznat už od chvíle, kdy jsem si na ostravské černé burze v roce 1985 koupil jedno číslo magazínu Metal Hammer, kvůli článku o mých tehdy čerstvých oblíbencích Mötley Crüe. Prostudoval jsem ten časopis tam a zpátky mnohokrát, takže mi nemohla uniknout ani recenze na nové album Aerosmith Done with Mirrors.
Jenže tu kapelu tehdy nikdo z mých vrstevníků neznal. (Docela by mě zajímalo, zda byli v Československu nějací jejich fanoušci alespoň v půli sedmdesátek, v dobách první vlny jejich popularity s alby jako Toys in the Attic a Rocks. Já nikoho takového neznám. Vy ano?)
V každém případě, sehnat u nás v hlubokých osmdesátkách něco od Aerosmith nebo třeba od Alice Coopera (o jehož poznání jsem usiloval ještě mnohem víc) vyšlo zhruba na stejno. Tedy, bylo to zhola nemožné.
Věřte mi, pokoušel jsem se o to stejně usilovně jako marně.
Situace se změnila až na konci dekády, kdy se tihle staří velikáni díky glam metalovým albům plným hitů najednou vrátili do světových žebříčků. A díky dealerům z černých burz také do hry, jejíž součástí už jsem byl i já. 
Jména, při jejichž vyslovení se na mě před pár lety dívali tuzemští metalisté jako na mimozemšťana, byla najednou opět v kurzu: Alice Cooper, Aerosmith, Heart, Blue Öyster Cult... Tak dobře, ty předposledně jmenované jsem znal asi jenom já a na alba těch posledních jsem si musel ještě několik let počkat. Ale nové desky Alice a Aerosmith už náhle takový problém nepředstavovaly.

Psal se rok 1989 nebo 1990. Měl jsem na kazetách nahrané Permanent Vacation a Pump, a jak tenkrát napsal Jaromír Tůma v Mlaďáku: "Co říct o kapele, která po patnácti letech hvězdné kariéry přijde s albem, které je lepší než všechna předtím a následující deskou to album ještě překoná?". Užíval jsem si to a chtěl jsem víc.
A do toho se někdy koncem roku 1991 objeví tenhle svatý grál.

Co k tomu dodat?
Bylo to přesně to, po čem jsem toužil. To, co jsem v tu chvíli nejvíc potřeboval.
Hard rock, blues rock, heavy metal... Všechno v jednom.
Zásobárna kvalitního rock 'n' rollu na léta dopředu.
Nejlepší box set, co znám.
Most mezi Rolling Stones a Led Zeppelin.
Pokladnice,
Prostě... Pandora's Box!
reagovat

Judith @ 21.10.2023 23:56:26
Kdyby Aerosmith nesložili a nenahráli jinou skladbu než Dream On, udělali dost. Geniální věc, která časem zraje, oslovuje na stále nových rovinách a umí pojmout a usměrnit emoce i v situacích, kdy docházejí slova. Jako když ji zpívali se sborem obětem bombového útoku na bostonském maratonu.

Apache @ 22.10.2023 00:18:37
Judith: No jo, ta je tam samozřejmě taky, ale k ní ještě nějakých pět desítek parádních pecek.
Asi tě moc nepotěším, ale osobně bych Dream On (i když je to balada par excellence, o tom žádná) na rozdíl od takových Walk This Way nebo Sweet Emotion v jejich repertoáru možná i s klidem oželel.
Pobavilo mě, když Joe Perry řekl (je to myslím právě v tom bookletu k Pandoras Box), že balady neuznává a jediná pomalá věc, kterou v muzice snese, je pomalé blues. Holt ty balady tam prosazoval vždycky hlavně Steven Tyler.

Judith @ 22.10.2023 01:20:39
Apache, mě jsi potěšil recenzí, a nejen touhle, to hned tak něčím nesmažeš :-) Já jsem kapelu poznala v době Amazing a Crazy... Dream On je balada, ale ne cajdák. Je to přesně vystavěná dramatická miniatura otevírající průhledy do netušena. Bere mě. Walk This Way znám jenom že Sexu ve městě, ehm.

Apache @ 22.10.2023 01:26:30
A rapovou verzi Walk This Way jsi nikdy neslyšela? Myslím, že v tomhle případě je i na co se dívat.

Judith @ 22.10.2023 01:30:25
A jo, tu znám! Jsem na tom s pamětí jak Steven Tyler... Na tvoje hudební tipy si budu muset založit zvláštní sešit, čoveče.

Apache @ 22.10.2023 01:45:07
Judith: "Já jsem kapelu poznala v době Amazing a Crazy..."
...jako asi tak 95% Čechů. ;-)
V té době jsem všem říkal, že mám od nich mnohem lepší, starší věci a oni na to většinou, že by radši to, co teď od nich frčí. No jo no.
Trvalo mi, než jsem vzal tu desku z roku 1993 (Get a Grip) na milost. :-)
Ale zas klipy k těm písničkám byly parádní. Hlavně se mi na nich líbila Alicia Silverstone a taky Liv Tyler. ;-)

hejkal @ 03.01.2024 14:56:52
Prisahal by som, že na tento box tu boli kedysi recenzie a aj vášnivá debata. :)

Každopádne je to veľmi dobrý poslucháčsky zážitok. Síce ho nemám v zbierke, ale kedysi sa ku mne dostal aspoň v napálenej podobe, a tak som ho počúval. Dnes mám od Aerosmith všetky albumy zo 70. rokov s výnimkou Draw The Line (aj ten si asi časom zadovážim, nech to mám komplet).

Ja som paradoxne Aerosmith neznášal, práve kvôli MTV a klipom typu rapovaná (bŕŕŕ) Walk This Way, Crazy a pod. Na druhú stranu, keď som začínal v garážach s muzikou, Aerosmith boli medzi rockermi veľmi dobre zapísaní. Každopádne, mne sa začali dostávať do serióznejšieho zorného poľa až keď som zistil, že Tyler začínal ako bubeník a kapela pôsobila v hlbinách 70. rokov. A zrazu som zistil, že to ide aj bez tej umeliny. 

Každopádne stále platí, že ako v USA, tak v Británii sú pre mňa v oblasti hard rocku úplne iné veličiny, ktoré definujú učebnicu, v tom sa s Vlčkom nezhodneme. 
Apache, čítal si tento môj hardrockový sumár?
>> odkaz

hejkal @ 22.10.2023 03:56:10
Teraz si osviežujem pamäť a toto boli tie hrôzy - Cryin', Love In An Elevator, Pink... Teda, vytesnil som toho dosť. :)

Apache @ 22.10.2023 08:46:53
hejkal: Nečítal, ale rozhodně přečtu.

zdenek2512 @ 22.10.2023 09:31:59
Skupina začala vydávat desky v době, kdy jsem tenhle typ hudby už neposlouchal. Znám od nich pouze ty profláklý hity, který běžely v TV. V létě jsem byl s manželkou v Brně na koncertu Hollywood Vampires, tam hraje Joe Perry, skvělej kytarista, ale hvězda kapely je někdo úplně jinej. Aerosmith patří ke skupinám, jejichž desky bych si asi nekoupil.

Judith @ 22.10.2023 10:12:06
Apache: Klipy měli parádní. Mně se líbilo, jak v Livin' On The Edge Joe Perry na poslední chvíli uhne před rozjetým vlakem. Taky jsem později byla překvapená, že mají mnohem hlubší hudební historii, ale už mě netáhlo ji zkoumat. Myslím, že tenhle typ hudby potřebuje osobní vzpomínky, mít to spojené s určitou etapou, zážitky, hledáním. (A jo, tehdy mě ty nové písničky braly, v rádiu je hráli pořád, jen už dneska preferuju jiné způsoby evokování velkoleposti, míň na jistotu.)

Moc se mi líbí, jak popisuješ v recenzi žízeň po muzice a objevování, připadá mi, že sis je uchoval dodnes a to je v mých očích velká frajeřina.