Opeth - Watershed (2008)

K Opeth jsem se dostal přes S.Wilsona a první album,které jsem slyšel bylo famózní Heritage.Pak jsem hltal ostatní desky bez growlingu. Po pár sekundách Lepper Afinity jsem se lekl a pomyslel si,že growling asi opravdu není pro mě. Tato skutečnost se později ukázala jako jeden z mých největších hudebních omylů. Nikdy neříkej nikdy. Takže teď mám doma všechny desky od My Arms your hearse a Opeth poslouchám téměř neustále. Lepper Afinity mě už neděsí, ale neskutečně baví a těší.
Pro mnohé asi překvapivě - Watershed, se mi ale pod kůži ne a ne dostat. Pár věcí se mi líbi moc - Coil, Lotus Eater, Porcelain Heart, ale celého album mě nudí a k poslechu se musím docela nutit. Nevyhovuje mi atmosféra vlastně ani zvuk byť je samozřejmě naprosto perfektní. Za mě teda s těžkým srdcem 3 hvězdy.Moc se těším jak bude vypadat letošní nového album,které bude ve dvou jazykových verzích.

reagovat

horyna @ 01.08.2019 04:46:46
Tak u mne si naopak Watershed stojí z těch tvrďáckých alb na stupních vítězů.

Nikdy jsem se příliš nezaobíral názory nazírající na tvorbu Opeth a často polemizující s individuálními fakty a domněnkami, týkající se určité stagnace kapely a jejího vývojového zakolísání po albech Blackwater P. či Deliverance. Když totiž opomenu jedinečný a všemu se vymykající skvost Damnation, pak krom výborné Still Life, hodnotím tvoru kapely jako úměrně rostoucí, nevykazující žádný propad či zaváhání, myslím že s každým albem se pokoušeli a pokouší posunout možnosti svého výrazyva o kousek dále. A tak doba, týkající se operování hlubokého hlasu na deskách těchto švédů kulminuje u mne s alby Ghost Reveries a posledním z této etapy, právě Watershed.

Úvodní Coil- představuje jakousi vstupní pozvánku k albu, od prvopočátku míří do hloubky posluchačova nitra a plně útočí na jeho city. Krásný tón španělek spolu s Mikaelovým vokálem působí velice příjemně. Totálně neprostupná, valivá hluková stěna, se přiřítí v prvním plánu písně Heir Apparent- klavírní vstup na chvíli ochromí smysly, aby s opětovnou těžkou ránou přišla ona tmavá nálada. Hluboký vokál a temnota se kolem nás pěkně rozprostírá, ovšem ztechnizované bicí přemosťují skladbu táhlou melodií už někam jinam, famózní sólo a tlkivý tlukot španěl ji posouvá do dalších dimenzí. Tato píseň sice patří k netvrdší na albu, přesto nepostrádá hodně znělých momentů a progresivní přístup. To třetí The Lotus Eater- zprvu vyznívá podobně, utváří svou strukturu však více emociálně zabarvenými prostředky, je tu melodický vokál, táhlé linky kytar, více klávesových zvuků a tempo se tu střídá ještě častěji. Obsahuje parádní putující melodii, tajemné klávesové zvuky i velice melodická sóla. Subtilní pasáž opanující píseň v její polovině a příchod hammondů se zcela vymyká zatím použitému rukopisu kapely, zpěvná závěrečná část písně patří k mým nejoblíbenějším. Na velmi melodickou strunu se hraje od počátku Burden, Mikaelův vokál v klavírní klasicistně znějící písni, vytváří mimořádně intenzivní náladu, vše plyne vlice pomalounku a v doprovodu jemných nitek protkaných sólových kytar. Porcelain Heart- perfektně sehraná kapela přejde do bezbřehé vybrnkávané melodické stupnice, náladu čaruje opět vokál v následné návaznosti na neotřelý riffoidní postup, bohaté bicí i umění pana Akessona, či Vibergovi postupy, činí z této písně velmi příjemného adepta na skladbu alba. Nejdelší, šestá Hessian Peel- za pomoci flétny oživí vzpomínky na desku Damnation, ovšem houslová melodie už ji posouvá do nového teritoria, vše snově pádí dál, až do doby, kdy klavírní imprese dá povel kapele, aby v plné síle zaduněla, je to ovšem jen na chvíli, pánové sólují a dynamika skladby se neustále mění, je tu narváno vše z Opeth produkce. Závěr prostřednictvím Hex Omega- rezonuje v divákovi svou riffovou vychřicí i melancholickými oblaky dvojí rozpoložení, tak jako celá tvorba těchto originálních švédů.

Dle mého se jedná o jedno z nejdotaženějších melodicko razantních alb této party, v němž emoce převažují misky instrumentálních schopností několikrát na svou stranu.
reagovat

john l @ 02.10.2016 08:48:02
Wateshed je mou velkou láskou, její atmoška je strašně sugestivní, snad nejvíc ze všech děl Opeth a i když jejich novej směr jde bokem a je velice kultivavaný, právě tu potemnělou atmosféru z minula silně postrádám. Nemyslím že by to na nové desce (kterou jsem ještě neslyšel) bylo jinak.

Brát sebou Opeth do přírody jsem už kdysi zkusil a dobře si pamatuju, jaký omračující vliv ve mě v sychravém podzimu zanechali. Byla to dostatečná labužniká porce, kterou jsem tentokrát dostal chuť si zopakovat a zažít něco podobnýho, výběr padl na titul Watershed. Musím naznat, že kouzelnou podívanou, spíš vlastně poslouchanou s vysokým stupněm spokojenosti, jsem si užil tak naplno, až mě to zaskočilo. Prvně jsem se trochu bál si ho do uší pustit(měl jsem za sebou už několik kilometrů), zvědavost mě ovšem přemohla a úžas udivil. Bál jsem se temnoty do které mě svou hudbou můžou pánové hodit, ale začátek Coil je povznášející a překrásný. Heir Apparent má zprvu náladu, jako když na vás někdo hodí temnou deku a dusí váše pocity, ten zvuk je killer a tvrdost dokáže emočně strhnout, po čase se přiženou progresivní party a vše je dokonalý, překvapivý a technicky precizní. The Lotus Eater zase střídá obě polohy, velké melodie a nápaditost, Mikael zpívá (v melodických plochách) dokonale, sklaba má atmosféru. Klavírní Burden zbožňuju, tolik nádhery sem dokáží vměstnat snad jen Opeth. Po hypnoticko poetické Porcelain Heart, progresivním klenotu Hessian Peel a závěru s Hex Omega, si jen říkám, je lepší Ghost, nebo Water. Vyjde to nastejno, Opeth zklamat nedokážou.
reagovat

horyna @ 02.09.2016 13:43:11
Polemika na téma které z alb je lepší, kvalitnější, dokonalejší u Opeth nepadá na váhu. Oni vždy komponují na hranici svých možností a svým entusiasmem dotlačí album přesně tam kam chtějí- k naprosté dokonalosti. Tady je to jen a jen otázka vlastního vkusu, momentálního rozpoložení, či osobních hodnot. U mne se poslechové dýchanky těchto dvou briliantů jejich sbírky, pravidelně jeden před druhým předhání i předvádí zároveň. Jasný vrchol jejich etypy s používáním temného vokálu.

john l @ 06.09.2016 11:31:13
Opeth dělají malý kručky, postupně, polehoučku už od svých začátků. Velkej obrat nastal až s Heritage, jednak ve vynechání hrubozpěvu, tak v mnohem radikálnější orientaci na hudbu sedmé dekády. Pale šlo ještě dál, no uvidíme kam se obrátí, nebo spíš posunou s novinkou. Předem je jasný že to bude opět velká nahrávka.

Já nevím. Je to dokonalé od nazvučení, přes hráčské výkony, až po melodie samotné. Burden je naprostý skvost. A ono je tu ještě dalších šest nepříliš slabších kousků...o druhé místo by se u mě dělil Lotus Eater a Hessian Peel:o)...
reagovat

Nové album progresivních metalistů Opeth mi dalo řádně zabrat. Ne a ne do něj proniknout. Jak se jedná o tuto sebranku, sleduji ji velice bedlivě a hned jak vydají nějaký nový kotouček (ať už se jedná o řadová alba, živé záznamy z koncertu, reedice, prostě cokoliv), běžím jako o závod do obchodu a kupuji (ano, čtete dobře, kupuji :o)). A tak to bylo i s plackou "Watershed". Album vyšlo ve třech verzích (standardní CD, dvě LP a pak jako Collector's Edition v podobě dopisní obálky s CD a DVD). Bonusové DVD obsahuje zajímavý dokument, nahrávku "Watershed" ve formátu 5.1 a to hlavní, tři bonusové skladby ("Derelict Heards", "Bridge Of Sighs", "Den Standiga Resan"). Překvapení se konalo při prohlížení bookletu k albu. Parádní grafická podoba je pro Opeth již poznávacím znakem (opět z dílny mistra Travise Smitha), ale kde jsou texty? Další novinkou jsou personální změny na postu bubeníka a kytaristy. Martin Axenrot je zkušený, nápaditý bubeník (Witchery, Bloodbath, Satanic Slaughter), ale jaksi mu nemůžu přijít na chuť u Opeth. Mnohem radši jsem měl Martina Lopeze, jeho lehkost hraní se mi vždy líbila. Kytarista Fredrik Äkesson je pro mě velká neznámá, krom chvilkového působení ve skupině Arch Enemy. Deska vyšla přesně na den s mojí dovolenou a tak jsem měl čas, pořádně se s ní pomazlit. Po prvních pár posleších jsem byl na vážkách. Ne a ne přijít této nahrávce na kloub. Jednou v noci, když jsem nemohl usnout, jsem si sedl na verandu, pustil kotouček a jen tak koukal do tmy. To bylo ono, to jsem potřeboval. Skladby jako "Coil" (s krásným ženským vokálem Nathalie Lorichs), "Burden", "Porcelain Heart" nebo "Hex Omega" dostaly zcela nový rozměr. Od té doby poslouchám výhradně "Watershed" za tmy. A všem to vřele doporučuji. Není nad to, koukat na hladinu vody, poslouchat noční švitoření hmyzu a pouštět si u této jedinečné atmosféry alba Opeth........ A jaké bude hodnocení? Jelikož opět přišel Mikael Äkerfeldt s něčím novým (krom skladby "Porcelain Heart" s kterou mu pomáhal Fredrik Äkesson), je to výhradně jeho dílo (bonusové skladby do toho nepočítám, skladba "Derelict Heards" je Opethovská, zbylé dvě převzaté), nemůžu jinak a dám pět hvězdiček. Na tomto díle by se nemělo škudlit...........
reagovat

PaloM @ 27.11.2008 04:23:06
Pekná recenzia. Podobný moment, keď ma nevedel zaujať neaký album a potom náhodou som to pustil v neobvyklom čase alebo situácii - a vtedy prišlo to očarenie, som zažil viackrát. Napr. s 1.CD Return to Forever (Chick Corea) skoro ráno pri otvorenom balkóne za zlého, daždivého počasia. Nie som si ale istý, či Tvoj návod k posluchu bude na každého fungovať s rovnakou alchýmiou -:) . Borek tu pred časom opísal posluch hudby na diskmene za mrazivého
počasia, výsledky boli dosť humorné -:))
Opeth je i pre mňa veľmi zaujímavá kapela, lebo nie sú jednotvárni.

Petrucci @ 28.11.2008 10:26:18
PaloM:

Opeth podle mého právě docela jednotvární jsou, mají docela omezené vyjadřovací prostředky. Jediné, co se u nich objevilo nového, jsou klávesy. (Neříkám, že je to špatně, Opeth poznáš mezi milionem dalších kapel, a sám je mám moc rád).

Voytus @ 28.11.2008 11:18:38
Ve srovnání s jinými progresivními kapelami jsou jednotvární, ale také je v tom jejich síla. Watershed mě stejně ale dost překvapilo a dalo zabrat.

Musím naprosto souhlasit s tím, že ten, kdo prohlašuje, že "Opeti" vykrádají sami sebe, musí být totální ignorant. Popravdě jsme se bála, že už nemají kam postoupit, ale chlapci opět dokázali, že jsou jedna z nejlepších metalových kapel současnosti. Teda, ten odklon k psychedelic a progresiv rocku mě trošku překvapil, i když, zamyslím-li se nad tím, je to docela přirozené.
Ještě malinká otázka: máte taky pocit, že album je hudebně (texty jsme zatím neměla čas studovat:-) smutnější? V některých pasážích by mě skoro rozbrečeli...
reagovat

Právě dnes mi přišla placka s novým materiálem jedné z nejoriginálnějších kapel současnosti. Tento názor píši sice během prvního poslechu desky, který nikdy neprozradí vše, co deska skrývá, ale už teď slyším, že se M.Äkerfeldt opět naprosto sžil s hudbou, kterou vytvořil, a je to opět(h) něco úžasného. Ty, kteří tvrdí, že Opeth neustále kopírují sami sebe, musím odmítnout...Poslouchali jste někdy kapely typu Blink 182 nebo třeba slavné Tokio Hotel??? V těchto případech je neustálý copyright stejných nesmyslů evidentní...A teď za sebe postavte všechny desky Opeth. Pokaždé na nich najdete něco, co ji dělá jedinečnou. Přesně to samé platí i o Watershed. Proto je jediné možné hodnocení pět hvězd!!!
reagovat

Opeth je jedna z mála kapel která v dnešní době dokáží dělat osobitou a originální hudbu.Nová deska?skvělá,ti chlapi mají snad nekonečné množství nápadů.Hodně se mi líbí i videoklip k Porcelain heart.
P.S. Doporučuju i Akerfeldtovu bokovku Bloodbath-Death metalový masakr
reagovat

Od chvilky co se mi dostalo do rukou až doteď ho jedu furt, nedokážu vypnout, přepnout na něco jiného.... Vtahuje mě to dovnitř.....
Asi nebudu jedinný, kdo řekne, že Mikael se oproti předchozímu albu Ghost Reveries zlepšil o 300%... to je neskutečná paráda, co má ten chlap v sobě.... no a jeho instrumentální nápady, k tomu snad netřeba slov...... Hudebně je Watershed zase o nějaký ten kus dál než Ghost Reveries..... Je nádherné pozorovat, jak se Opeth pořád zlepšují a zlepšují..... Kdekdo by řekl, že když vydali Blackwater Park, že už snad nemůžou hrát líp..... Já to říkal u Ghost Reveries..... a novinka několikatinásobně předčila mé očekávání.....
Skladby mají pěknou strukturu, přijde mi, že každá skladba rozkvétá jako orchidej při každém dalším poslechu..... Na první poslech mi album znělo dost tajemně, leč přímočaře.... Teď, na nějaký patnáctý poslech se ona přímočarost začíná přeměňovat v nějakou komplikovanost, ale s odeznívajícím tajemnem...... Tohle přesně na Opeth miluji..... To, že album po pár posleších neomrzí, ale že s každým dalším poslechem to posluchače vtahuje dovnitř, aby mohl objevovat jeho další krásy......
... na prvních pár poslechů se mi nepozdávaly poslední 2 skladby Hessian Peel a Hex Omega, zdálo se mi, že album ke konci moc usíná, ale nyní už můžu s klidem v srdci říct, že je to přesně naopak - vrcholí 8-)
Jinak se mi líbí, že jsou na albu bohatěji pojaté klávesy, Per Wiberg dostal více prostoru. Nový kytarista se taky předvedl v dobrém světle, jeho nápady do tvorby Opeth zapadají jakokdyby s něma hrál x let..... Bubeník hraje také moc dobře, náhrada za Lopeze je to vskutku kvalitní, bohužel si posluchači po x posleších začnou všímat jeho nedostatků a budou ho chtěj nechtěj srovnávat s Lopezem...... nebudu ho tady hanit, sám bych líp nezahrál......
A to je asi vše :-) Tuhle desku jen tak z přehrávače nevyndám.... Pro mě jednoznačně adept na desku roku, vedle takových jmen jako je Ihsahn či Ayreon.
Mistrovská práce, která se Vám zaryje pod kůži a už ji nedostanete pryč..... Droga!
reagovat

By mě zajímalo kdo řekl, že se Opeth opakují. Musel to být někdo kdo hudbě nerozumí anebo fakt nevím.
Opeth prošli obrovskou změnou a co se týče alba Watershed tak je to jedno z nejlepší alb co kdy natočili a co se týče textů...tak jsou naprosto perfektní...

reagovat

Zrovna dostávám do uší novinku Opeth a hned první zářez Coil je skvělý. Hodně povedená je i balada Burden, takže kluci jako vždy nezklamali. Četl jsem hodně názorů na to, že se Äkerfeldt&Co. opakují, že už to tady bylo a podobně, ale od první desky Orchid jsem z nich byl unešený.
reagovat

Kingx @ 23.05.2008 10:22:49
Ten, kdo řekl, že se Opeth opakují, musí být hluchý ;-)

Hatori Hondza @ 08.06.2008 16:14:01
to jo.....tohle album je hodne zasadni v jejich diskografii.....Je pravda ze skladba Porcelain Hearth je mirne vykradena pisen Grand Conjuration z jejich predchoziho alba....ale jinak nadherna......
Jinak koukal jsem ze v tracklistu mate napsanych jenom sedm skladeb....vysla take specialni edice, na ktere jsou jeste tri vyborny songy.....a prave tyhle tri songy tvori to dokonaly na tyhle desce....Takze doporucuji sehnat.

Zbyszek @ 29.06.2008 09:35:02
Půl roku 2008 je skoro za námi a pro mě je zatím albem roku Opeth - Watershed. Namakané ! Možná nejlepší album od Opeth (pro mě :-) ). Ženský vokál v Coil (v určitém místě) je třešničkou na dort. No a samozřejmě klávesy (mellotron atd.). Také bonusové skladby jsou výborné.

fan @ 29.06.2008 18:09:39
Paráda !