Little Feat - Time Loves A Hero (1977)

Little Feat považuji za velmi zajímavou hudební společnost, vynikajících hudebníků, kteří dokázali spojit svoje kumštýřství s obchodní stránkou věci a v USA prodávat velké náklady jejich alb, při zachování úrovně bez nějakých markantnějších uměleckých úpadků do obyčejné komerce, které bylo a je za oceánem víc než dost...
Vznikli v Los Angeles r. 1969 a chvíli trvalo, než se jejich hudba prosadila napříč Spojenými státy americkými. Pak ovšem vstoupili na hudební Olymp a dlouho tam také zůstali. Stylově proplouvají mezi blues, country, rock-a-billy, tzv. Memphiským soulem, ale i funkem. Ani oni se nevyhnuli personálním otřesům, ale ty vážněji nepoznamenávaly jejich produkci. Jejich šesté album Time Loves A Hero jsem objevil až počátekm osmdesátých let a zaujala mě jeho atmosféra a muzikantské uchopení a dodnes se k němu rád vracím...

HI ROLLER - úvodní skladba se nese ve funkovém duchu. Propojují se zde mrštné tóny přiostřené elektrické kytary, pečlivě seřízené rytmiky (baskytara a bicí nástroje šlapou ve velkém stylu) a už do hry vstupují i hammondky a břeskná dechová sekce. Zpěvákův hlasový vklad má velmi dobrý základ a výtečně frázuje... velmi dobrý úvod!

TIME LOVES A HERO - pilotní skladba alba zklidní. Cítím tady soul, který se prolíná se zpívanými sbory. Výborné rytmické akcenty a zemité percussion se prolínají v krásné shodě. Jemné kouzlení kytary Lowella Georgeho a Hawardovy bicí jsou velmi kreativní a uzavírají nádherný kruh se sbory a bzučení synthesizeru z pozadí. Příjemná, neagresivní a přesto velmi rytmizovaná záležitost....

ROCKET IN MY POCKET - přesná rytmika je poznávacím znakem alba. Důsledná, technicky přehledná, nikterak komplikovaná, ale přesto sofistikovaně vyprecizovaná. Klávesy a kytary dokreslují téma do dobře zaranžovaného tématu. Bill Payne dostává příležitost sólem na synthesizer, který prokresluje atmosféru ve stylu funky. Všechn o je propracované do detailu a vzájemně sevřené do kompaktního tvaru.

DAY AT THE DOG RACES - psí závody - to je americká zábava, která se promítá do další skladby. Slyšíme elektronicky preparovanou španělskou melodii ve stylu flamenco. Tepající rytmika, doprovázející perlení elektrického piana a kytary vnáší do skladby funkové rytmy, ale zároveň elektronická clona zde dělá napětí (trochu mi to náladotvorně připomene fusion music kapelu Weather Report, kteří ovšem jedou v úplně jiném vlaku). Lowell George zde servíruje mírně upozadněné, ale skvělé vystavěné sólo a je vzápětí střídán Payneovým klávesami a Claytonovými percussion. Velmi sugestivně působí i Payneova hra na klavír, technicky i výrazově jedinečná. Instrumentální, velmi dobře pojednaná záležitost. Velmi silný počin na albu!

OLD FOLKS BOOGIE - elektrické piano a clavinet preparují výtečně pojednané boogie a opět jsoou zde vedle zpěváka nádherně pojednány sborové hlasy. Umírněná, ale důrazná rytmika tvoří základ skladby, a opět zde osobitým způsobem vstupuje do hry Payne klavírními motivy a George kytarovým sólem

RED STREAMLINER - údernější rockové téma ovšem prokládá funková rytmika, za doprovudu výtečně zaranžovaných hlasů. Je to v podstatě písnička, ale vkusně prokompovaná bez nějakých složitých harmonií.
Rytmizované proměny a prokreslování klávesami přináší do skladby svěží vítr a proměnlivost.

NEW DELHI FREIGHT TRAIN - sborové hlasy se prolínají s klávesami a ve zpěvu cítím názvuky country (ale ne toho nashvillského typu). Spíš toho volného kreativního, který se protne s rockem s nátěrem blues. Little Feat dokáží vložit do jejich hudby neuvěřitelný smysl pro dovytváření fantazie, zaujmout, aniž by k tomu potřebovali nějakou decibelovou smršť...

KEEPIN´ UP WITH THE JONESES - dechové sekce dlouhými tóny nastíní jazz (mezi nimi se objevují jména ze slavných Tower Of Power nebo Steely Dan). Ti dodávají skladbě tu správnou transfúzi vedle úsporně důrazné rytmiky a z pozadí vyčnívajících smyčců. Payne na klavír a George svými kytarovými ornamenty dovádějí skladbu ke konci...

MISSIN´ YOU - příjemná skladba hraná na akustickou kytaru se stylovými dvojhlasy. Je to svým pojetím nesentimentální country a působí v závěru alba jako třešinka na dvoupatrovém dortu plném laskomin. Příjemný pocit zůstává i dlouho potom z jakési bezprostřednosti a samozřejmosti a nedbalé elegance, které vystupují z celého alba.

Album je opravdu kořeněno mnoha styly (asi nemá cenu je všechny jmenovat) citlivý posluchač je tam rozpozná sám.
Little Feat u nás moc známí nebyli - v době když toto album vyšlo se svět potýkal s diskotékovou produkcí, v Británii nažhavoval kytary punk a naši posluchači se mohli dozvědět o Little Feat jenom z měsíčníku Melodie. Jejich hudba u nás známá nebyla. Je dobré si ji ale připomenout a trochu v ní zabrouzdat...
Dávám čtyři hvězdy (nad pátou jsem dlouho váhal...)

reagovat

Voytus @ 19.05.2011 12:54:05
Little Feat jsou výborní. Když jsem před pár lety psal sem jejich profil, tak mi bylo jasné, že je tady bude znát jen málokdo. Sám jsem se k nim dostal přes Zappu - Lowell George krátce působil v Mothers a i další členové této kapely se mihli v sestavě Little Feat. Od první chvíle mě chytl jejich odvážný mix, ve kterém jsem si sice chvíli zvykal na vlivy country, ale díky i těm dalším ingrediencím - především blues a fusion - si mě rychle získali. Za vrchol tvorby považuji živák Waiting for Columbus (1978), kde dokazují, že jsou především Jam band a proto jejich výkony vyniknou hlavně naživo. Po smrti George je to už jiná kapela, ale za zmínku stojí album Join the band (2008), na kterém sice není nic nového, ale staré písně dostaly nový nádech díky řadě hostů - namátkou Béla Fleck, Emmylou Harris, Bob Seger nebo Dave Matthews, který se svým DM Bandem navazuje na koncertech na tradice Jam Bandů a neváhá své skladby natahovat až do neúnosných délek, přičemž se všichni zúčastnění do sytosti 'vyřádí' a vytvoří vždy neopakovatelnou atmosféru. A v rámci svých songů naživo občas citují i kousky z tvorby Little Feat.

Petr Gratias @ 19.05.2011 13:59:40
Zdravím Voytuse! A moc děkuji za přesné a zajímavé informace k tématu. Potěšilo mě to, dozvědět se zase něco víc o oblíbené kapele!

Filozof @ 20.05.2011 06:18:57
VOytus
"...tak mi bylo jasné, že je tady bude znát jen málokdo..."
To snad ne!

Voytus @ 21.05.2011 10:16:27
Filozof: Ale ano. Profil je tu téměř tři roky, Recenze jsou tu tři, a Ty jsi třetí nebo čtvrtý člověk za celou tu dobu, který je zná.

Filozof @ 21.05.2011 19:28:49
Voytus
Podle toho nesuď. Joplinka tam nemá ani jednu recenzi a snad myslíš, že ji nikdo nezná?