Phideaux - Doomsday Afternoon (2007)

Kdybych tohle album neznal a někdo mi ho pustil tak bych ho asi zařadil někde do první poloviny 70. let vedle folk rockové Jethro Tull nebo silné symfo-progrockové skupiny. Vlivů a podobností se zde dá nalézt hodně. Ale kdo by věřil že je to album z roku 2007 od docela neznámé skupiny kolem multiinstrumentalisty a zpěváka Phideaux Xaviera. Zadumané, poklidné instrumentální plochy často jen s klavírem ala Yann Tiersen a spoustou smyčců, hornů a trumpet střídají rozjuchané části kde se ke zpěvu některého ze zpěváků přidává i jemný hlásek Molly Ruttan (nezní to vůbec zle), flétna nebo tleskot (Candybrain), aby vzápětí tento až éterický klid a splynutí s přírodou zboural útok kláves a elektrické kytary.

Nevím jestli by mě tato kombinace navnadila, kdybych o ní jen četl. Další skupina vyžívající se v přemíře smyčců (kolik takových pokusů už bylo...), folkové naturálnosti a vracení se k středověkým motivům jako třeba Blackmore's Night a množstvým roztahaných tupých a téměř minimalistických ploch. Tak to tady ovšem neplatí- jasně- někde by chtělo zkrátit, ořezat, přitvrdit a trochu vygradovat ale jako celek to všechno působí harmonicky a na rok stvoření téměř jako zjevení. Nechybí tu ona zmiňovaná zadumanost, melancholie, napětí ale ani ta pohoda a odpoutání se od všeho přízemního.

Prostě můžu jen doporučit.Rozhodně je to véééééélmi podařené album (na progarchives.com nejlepší album roku 2007), myslím že spousta lidí si v něm něco najde. Kdyby vzniklo v oněch zlatých letech, patrně by zapadlo-nevím. Ale v součastnosti alespoň podle mě vyčnívá a je krásnou ukázkou toho že progrock is not death.

17.7.2008 cdklub.net
reagovat

PaloM @ 05.08.2008 18:58:02
Vďaka za typ, je to najlepšia nová vec v tomto štýle, čo som tento rok počul. A Blackmore's Night mám náhražku za dnešný blbý pop. A sladučkú Candy mám náhražku za staromilovanú Kate Bush (ako vravieval bývalý kolega, bol som s ňou dohodnutý na 50%, že sa zosobášime: ja na 100%, ona 0 % ...odpusť Katie, ženská krása pomíjivá... neprezraďte ma mojej žene). A Ritchieho neprznite, nominujem ho na štátne vyznamenanie "Za zásluhy o výstavbu hardrocku" z príležitosti 40. výročia 1.LP Párplov ("Shades of D.P." Album recorded: May 11-13 1968 Pye Studio's, London First released: US - July 1968, UK - September 1968)