Can - Soon Over Babaluma (1974)

Německá skupina (říkávali jsme tehdy západoněmecká) Can pochází z Kolína nad Rýnem. Skupina hudebních intelektuálů a hledačů nových zvukových, aranžérských a výrazových prostředků na sebe upozornila od počátku sedmdesátých let. Je pravda, že Amon Duul 2 mi byli vždycky o něco bližší, ale na druhé straně z hudby Can přicházely zvláštní vibrace a hudební nápady, které mě vzrušovaly svou atmosférou. V případě Can jsem měl pocit (u jiných německých kapel tomu tak nebylo), že jejich hudební pojetí nemá v základech tu britskou identitu a že tady vzniká nový nezávislý hudební útvar. Holger Czukay a Irmin Schmidt byli žáky známého německého avantgardního hudebního skladatele Karlheinze Stockhausena a domnívám se, že inspirace tímto komponistou do hudby Can v přetransformované podobě tu a tam vstupuje, třebaže kapela má vlastní autorské zázemí, které je zajímavé...
Album Soon Over Babaluma bylo pro mě už v polovině sedmdesátých let opravdovým undergroundem, který stál v příkrém odporu proti napomádované německé pop-music a přísně si střežilo svou uměleckou identitu, na rozdíl od slavných Tangerine Dream, kteří se vlivu popvé hudby v pozdějším období zase tak striktně nebránili, ale to je věcí vkusu a názoru a Can nejsou Tangerine Dream (tak jako Valdauf není Vlach)...

DIZZY DIZZY - hypnotické rytmy bicích instrumentů jsou doprovázeny tajemnými šepotavými zvuky, až se do tématu připojí Karoli se svým monotónním hlasem, který navíc hraje na elektrickou violu, Schmidt v minimalistickém pojetí si pohrává s klávesovými instrumenty a Czukay na baskytaru a Liebzeit na bicí nástroje hrají šamansky se opakující rytmy, jako při nějakém tajemném obřadu, kdy se opakuje nějaká čarodějná formule. Bez přítomnosti nějakého patetického proklamování velkého soundu, který má omračovat, zde vzniká minimalistické dílo, které je prokreslováno vilou, klávesami a je mu ponechán onen undergroundový odér...

COME STA, LA LUNA - mysteriózní uchopení tématu. Mechanicky se opakující rytmické postupy bicích a percussion, klavíru a preparovaného nesrozumitelného hlasu a rozčeřování prostoru elektrickou kytarou, pohrávající si s atmosférickými proměnami. Deformovaný hlas patří Schmidtovi.Rytmicky se zde prolínají primitivní rytmy Afriky, jamajské reggae, ale klavírní a kytarové motivy patří do rockové avantgardy. Strašidelně znějící ozvěna a tajemné vrčení s bzučení astrálu vypadá jako obřad primitivního kmene

SPLASH - rytmické oživení má pseudosantanovský sound prvních alb, ale jenom zdánlivě, než Karoli začne hrát na elektrickou violu, začne se skladba posouvat jiným směrem, do emocionálních rovin jakési nirvány. Karoli zahraje i kytarové téma, které je dopreparováno mellotronovou clonou. Rytmické základy podkreslují téma na elektrickou violu a klavírní pasáže s neuroticky vedenou basovou linkou. Pracuje se zde s emocemi a s posluchačovou obrazotvorností

CHAIN REACTION - nejdelší skladba na albu... Elektronický úvod a do hry vstupují percussion, klasické africké bubínky, ale i elektronické computery a ty dohromady vytvářejí hypnoticky znějící africké rytmy, které čeří mlživá elektronika v pozadí a Karoliho elektrická viola.
Rytmika jede ve zběsile rychlém tempu, jakoby chtěla přivést posluchače do extatického stavu. Přesto Liebezeit a Czukay vytvářejí rytmické obrazce, které procházejí proměnami a stupňují napětí. Karoli mění vilu za elektrickou kytaru a údernými akordy podmiňují téma, než ho zcela pohltí Schmidtovy elektronické klávesy. Řetězová reakce, je velmi příkladný název pro tuhle dlouho kompozici.... jednotlivé instrumenty i rytmické obrazce se zde vzájemně řetězí. Přichází náhlý psychedelický úder a harmonie se propadá jakoby do hlubin a při samotném pádu zaznívají pouze perkusivní zvuky strojové rytmiky.
Rockové prvky se stávají zvolna konkrétnějšími, nikoliv však nejzásadnějšími, třebaže Karoliho kytara zní velmi netypicky, ale opět tu máme rytmické hypnotikum s neidentifikovatelnými zvuky.

QUANTUM PHYSICS - přeznívající zvuk kosmického soundu je kolorován perkusivními zvuky (ale jinak než na albu Saucerful Of Secrets od Pink Floyd), třebaže si na ně trochu vzpomenete v jistých okamžicích. Rytmické kreace jsou blíže nespecifikovatelné, ale vytvářejí neidentifikovatelné tajemno a náladotvorné vize. Milovníci a hlavně znalci progresivních trendů možná nazvou tento opus ambientem, ale tím si nejsem zcela jist...
Poslouchat album v domácím prostředí, znamená mít doma kvalitní aparaturu, která by dokázala zprostředkovat všechny vjemy a zvuková kouzla. V této skladbě si to uvědomuji zcela bezpečně

Na hudbu, kterou nám nabízí Soon Over Babaluma, je třeba si zvyknout. Není to hudba na první poslech a milovníci jasných přehledných melodií a harmonií album asi odloží, jako nesourodý "blábol". Aniž bych chtěl srovnávat, hudbu Plastic People Of The Universe dodnes nedokázalo strávit hodně rockových příznivců... Can ovšem neskládají a nekoncertují pro většinového posluchače, ale jsou uznávanou veličinou progresivní hudby, jako v Británii v jiných souvislostech třeba Brian Eno nebo Robert Wyatt. Když budete mít někdy pocit, že na nás útočí ze všech stran programová napomádovaná hudební komerce, zvolte tohle album. Není to obyčejný hudební úlet, ale snaha vybřednout z dobových klišé poloviny sedmdesátých let a v mnohém být inspirací elektronické psychedelii další generace, která se objevila v osmdesátých letech.
Album pro milovníky hudebních abnormalit, ale přesto žádný nesmysl, ale avantgarní koncept. Proto dávám plný počet hvězdiček. Kritikům se nejvíc líbí dvojalbum Tago Mago, mě však toto album zní o něco přijatelněji.


reagovat