Blue Öyster Cult - Spectres (1977)
01. Godzilla
(Donald Roeser)
02. Golden Age of Leather
(Donald Roeser, Bruce Abbott)
03. Death Valley Nights
(Albert Bouchard, Richard Meltzer)
04. Searchin' for Celine
(Allen Lanier)
05. Fireworks
(Albert Bouchard)
06. R.U. Ready 2 Rock
(Albert Bouchard, Sandy Pearlman)
07. Celestial the Queen
(Joe Bouchard, Helen Wheels)
08. Goin' Through the Motions
(Eric Bloom, Ian Hunter)
09. I Love the Night
(Donald Roeser)
10. Nosferatu
(Joe Bouchard, Helen Wheels)
Nahráno: červenec - září 1977
Vydáno v říjnu 1977
Produkce:
Murray Krugman, Sandy Pearlman, David Lucas a BÖC
Obsazení:
Donald Roeser - kytary, zpěv (1, 2, 9)
Eric Bloom - zpěv, kytara
Allen Lanier - klávesové nástroje, kytara
Joe Bouchard - basa, kytara, zpěv (7, 10)
Albert Bouchard - bicí, harmonika, zpěv (3, 5)
Newark Boys Chorus - vokály ve skladbě "Golden Age of Leather"
Spectres patří spolu s předchozí albovou kolekci v mé sbírce na čestné místo reprezentující 70-tá léta této suverenní kapely z východního pobřeží států amerických a tvoří jakousi pomyslnou dvojici alba, které si ve valné většině vychutnávám co se týče poslechu v jednom šiku.
S hudebně solidní, textově a interpretačně však příšernou singlovou skladbou Godzilla, se velmi rychle dostávám k nahrávce číslo dva Golden Age of Leather- tradicionalisticko a volnomyšlenkářsky se pohybující píseň, kterážto nápady kolem sebe jen hýří. Choulostivá klavírní melodie se spolu s Albertovým hlasem proplétá tempově svěží Death Valley Nights- a jistě patří k nejpříjemnějším momentům na desce zastoupeným. Klavírní a basový tep určují chod kreativnem prostoupenou (mou velice oblíbenou) skladbou Searchin' for Celine. Dalším zástupcem v níž čeří hladiny akustická kytara, je zpěvná, melodikou odkazující plně do doby svého vzniku, skladba Fireworks. Pánové si chtějí koncerty náležitě užít a odvázat se, pro tyto účely stvořili píseň R.U. Ready 2 Rock- kterou si spolu s nimi mohlo publikum vcelku bez problému vyřvávat. Celestial the Queen- si píská klávesovou melodii, voní jako právě rozkvetlá kytička a vydobitý úsměv ve tváři vyvolává i prostřednictvím lahodného zpěvu, jež si pro tentokrát vzal na svá bedra Joe Bouchard. Melodie v Goin' Through the Motions- mi stále něco připomíná, vzpomenout si co to ale je:-), jinak bezchybná a příjemná píseň plně v intencích kapely. I Love the Night- bohaté aranžmá romantické písně, patřící ke špičkovým položkám B.O.C., ve mě dokáže vyvolat jen ty nejpříjemnější pocity a když tohle můžu říci o některé písni, jasně to znamená jak vysoko si u mne stojí. Nosferatu- to nejlepší příchází v závěru, říká klasické pořekadlo a tady platí dvojnásob, především atmosféra, je to oč tu běží a že je strašidelně bytostná, budovaná bez patřičného klávesového balastu moderní doby, s minimem prostředků, je více než úchvatné, bravo pánové, velká kvalita.
Mám za to, že i páté řadové album s patřičně okultním cover se podařilo dotáhnout na výbornou, kolekce svěžích a nápady překypujících písní v osobitém stylu s jasně čitelnými aranžmá, prezentuje kapelu na výsluní zájmu, podpořenou nejen čtyřmi vzešlými singly a hitparádovým umístěním.
reagovat
Balů @ 27.08.2016 10:06:58
horyna
Musím říct, že tento titul neznám.
Miluji album Secret treaties pro jeho kytarový zvuk. Myslým že pak šli více do kláves, ale opravdu nevím.
Můžeš mi něco doplnit ?
horyna @ 27.08.2016 11:27:49
Balů ahoj: co se týče B. O. C.- tak první tři desky jsou hodně syrový a kytarový, například mě až tak neoslovují (vidím v jejich začátcích paralelu k rockovým Rush). Po zbytek 70-átek, od alba Agents... po zhruba Cultosaurus, respektive Fire..., nabývají klávesy většího významu v jejich interpretačním představení, ale pořád slouží spíše jako doplňkový člen ke kytarovému zápřahu. Viz mé recenze na alba 1976 i 1981- kde se klávesy už značně derou do popředí,ale materiál je velmi hitový (v dobrém) a melodický, že celkový dojem rozhodně nekazí, spíše naopak. Na dalších deskách v průběhu osmdesátek mají už klávesy znatelný podíl a ona alba představují plně funkční produkty dané doby. Následují dva comebacky, našlapaný hard rockový monolit Heaven Forbid z 94 a progresivní dílo Curse..., u obou z nich si už zase pěkně pomlaskávám. Myslím, že jsem tu četl že máš rád třeba Signals od Rush, v tom případě tě např. toto album nemůže neoslovit :-)
Balů @ 27.08.2016 12:09:32
horyna, dík za odpověď, vyzkouším to.
:)
john l @ 29.08.2016 13:20:57
spectres je jedním z mála céd od ústřiček v mojí sbírce, ale jejich originální hudební produkce patří ke světové špičce, škoda že tak jako jiní v následujícím období značně zkomerčněli, vrchol skladatelské hluchoty vidím v příšerném The Revolution by Night.
Jarda P @ 29.08.2016 17:31:59
Revolution By Night příšernost? Podle mě stále výborná deska. Jediná věc v jejich diskografii, která se mi nelíbí, je Imaginos. Spectres je jedna z jejich nejlepších.
john l @ 29.08.2016 18:25:50
Jarda P: nelíbí se mě na ní sterilní sound a elekto nazvučené bicí a ani samotný skladby mě nepřipadaj nijak skvělý. Imaginos by byla hned druhá, pak je to ale celkem v pořádku.
horyna @ 30.08.2016 06:06:14
Imaginos jsem naposlouchával pěkně dlouho, má zmršený zvuk a pár písní poplatných době, ale zajímavé kousky jsou tam také.
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x