Vintersorg - Ödemarkens Son (1999)
1. "När Alver Sina Runor Sjungit" (When Elves Have Sung Their Runes) – 4:47
2. "Svältvinter" (Winter of Famine) – 4:36
3. "Under Norrskenets Fallande Ljusspel" (Under the Falling Lightplay of the Aurora) – 3:54
4. "Månskensmän" (Men of Moonlight) – 5:46
5. "Ödemarkens Son" (Son of the Wilderness) – 5:17
6. "Trollbunden" (Spellbound) – 2:44
7. "Offerbäcken" (The Offering Creek) – 4:29
8. "I Den Trolska Dalens Hjärta" (In the Heart of the Trollish Valley) – 5:55
9. "På Landet" (On the Country)– 6:35
Obsazení:
Andreas Hedlund - zpěv, kytary, baskytara, klávesy
hosté:
Vargher - klávesy
Andreas Frank - sólová kytara (1,5,8,9)
Cia Hedmark - zpěv (2,4), housle
Že mám rád severskou scénu, atmosféru, přírodu, mytologii a vůbec všechno, co k severu patří, to zmiňuji dost často, ale jak to, že jako svého času dost zapřisáhlý 70's rocker a odpůrce jiného, než kvalitního čistého vokálu přičuchl jsem i blacku, deathu a doom metalu? Je to s podivem, ale je za tím něžné pohlaví. Nebudu to nijak rozpitvávat (hlavním tématem je zde Vintersorg, že? :-)), ale můžu říct, že poslech kapely s odporně znějícím názvem, připomínající jazyk jednoho z největších pošahanců 20. století - Siebenbürgen a jejich desky Loreia (1997) za noci v lese, zírajíc na hvězdnou oblohu, na mě prostě zanechal stopy. Ne, neměním se vlkodlaka, ale tahle parta mě dostala spojením klasického black metalu a folkových prvků. Ano, těžko jsem si zvykl na skřehotavý vokál, ale hudba samotná mě o kvalitách kapely přesvědčila. Hlavně pak ty folkové vlivy - ze starší scény můžu doporučit Folque, kteří upravují hlavně lidovky, pokud zkousnete švédštinu, budete odměněni. Severská melodika v lecčems připomíná i irskou a v něčem i naší - dá se snadno odhadnout harmonický i melodický průběh, motivy jsou tak nějak 'známé'. Jelikož ještě před Siebenbürgen jsem objevil Opeth, kteří mě prostě a jednoduše sejmuli, začal jsem se o severskou scénu zajímat více. Klasický black se snadno oposlouchal, ale lecjaký experiment zůstal - Solefald, Arcturus, Atrox a podobní, tedy i k Vintersorgovi jsem se dostal - přes ty progresivní desky - a proč ho poslouchám i z jeho blackového období (i když se nejedná o čistý black)? Protože ZPĚV! Ten chlápek umí zpívat a to tak, že jakoukoli desku s jakoukoli hudební náplní svým projevem posune ještě o několik tříd výše.
Syn divočiny (Ödemarkens son) opět opěvuje přírodu a její nespoutanou divokost, roční období (se zaměřením na zimu, samozřejmě), dokonalost přírodních zákonů, mytologii a pohanskou minulost. Písně jsou výrazně zpěvné, melodické, atmosférické. I když se drží podobného modelu i stylu jako na předchozím albu, tak deska rozhodně stojí za poslech. Nejlépe za noci v lese pod hvězdnou oblohou. A ne sám :-). Tři a půl.
reagovat
martin @ 26.06.2009 09:56:30
Voytus : Pro mně je klasický black metal Venom na prvních třech deskách ,to je také jediné co jsi s Death občas poslechnu .
martin @ 26.06.2009 09:58:34
S extrémní hudby ,ach jo ,kdybych si to po sobě občas přečetl .
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x