Vintersorg - Cosmic Genesis (2000)
1. Astral and Arcane – 6:56
2. Algol – 6:08
3. A Dialogue with the Stars – 5:47
4. Cosmic Genesis – 7:06
5. Om Regnbågen Materialiserades – 5:01 (If The Rainbow Materialized)
6. Ars Memorativa – 5:09
7. Rainbow Demon (Uriah Heep Cover) – 4:01
8. Naturens Galleri – 5:22 (Nature's Gallery)
9. The Enigmatic Spirit – 4:45
Obsazení:
Andreas Hedlund - zpěv, kytary, samply, smyčky, baskytara, klávesy
Mattias Marklund - kytary
hosté:
Nils Johansson - klávesy, programování, samply
Třetí řadové album švédského metalového barda je ve znamení výrazného posunu a přesahu do nemetalových stylů. Zároveň ale překvapivě přibylo blackových skřeků. Ale popořadě.
Novinkou je přírůstek ve formě kytaristy Mattiase Marklunda, což jedině prospělo (přestože Vintersorg rozhodně hrát umí), zvuk je teď plnější, přibyly různé vyhrávky a sóla.
Výraznou změnou je odklon od švédštiny směrem k angličtině. Že by touha po prosazení se ve světě? Po poslechu Vám bude jasné, že s hudební náplní tohoto alba se Vintersorg stejně prosadí jen mezi posluchači metalového progresu.
I po stránce textové se událo pár změn. Vintersorg opustil mytologii a vydal se na pouť mezi hvězdami.
Jak už jsem napsal, hudba je více experimentální. Místy hodně tvrdá, ale tvrdost je tu jen kořením (Algol, Dialogue with the stars, Ars memorativa), převládají totiž výrazné melodie, časté změny tempa, občas se hudba na chvíli ustálí, aby si posluchač oddechl a vychutnal plochy zhudebněných kosmických dálek. To se pak dostanou ke slovu akustiky a sbory (titulní skladba) a zasněná nálada.
Celá deska ale působí tak, že chce hlavně udělat dojem okázalého díla, které nás musí ohromit (především úvodní pompézní Astral and Arcane). Dost důležitou roli hrají i klávesy, přestože většinou jen podbarvují. Jejich zvuk ale vyplní spoustu prostoru.
Dvakrát se ozve i švédština - seversky mohutná Om Regnbågen Materialiserades v rytmu valčíku. Jedna z těch skladeb, na kterých je znát, nakolik metal čerpá ze středověké hudby. A pak je švédsky zpívaná ještě hitová Naturens Galleri, kterou si už při prvním poslechu budete zpívat s nahrávkou.
Na konci alba je poklidná melodická The enigmatic spirit, za zmínku stojí i cover Uriah Heep - Rainbow demon, kterou Vintersorg nijak zásadně nepřekopal, ale ani nezkazil - ctí originál.
Co ale album sráží jsou bicí. Naprogramované sice perfektně a zajímavě (muselo to zabrat určitě dost času), ale je to prostě znát, i ve zvuku.
Tak jako tak se ale jedná o skvělé album, i když to podstatné ještě přijde.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x