Grand Funk Railroad - Mark, Don And Mel (1969-1971) (1972)

Moje kultovní dvojalbum v digitální CD verzi Mark, Don And Mel od Grand Funk Railroad mám ve své sbírce! Těšil jsem se na něho hodně dlouho.
Story, za jakých okolností se dostalo jako vinylové dvojalbum v r. 1973 do mé sbírky jsem obšírně líčil jinde (u G.F.R.) a tak se jen uchýlím k tomu, že řeknu, že to bylo vůbec první album, které jsem od kapely získal (do té doby jsem je znal jenom ze singlů) a z toho se do značné míry odvíjel můj postoj na jejich tvorbu a vůbec jejich existenci.
Třebaže obecně nejsem velký ctitel a milovník výběrů, tady tak trochu rezignuji, protože tento výběr z let 1969 až 1971 je mimořádně výtečně koncipovaný a myslím, že o kapele podává ty nejlepší reference, včetně několika živých verzí, jak Grand Funk Railroad zněli na pódiích a tak znovu zažívám svůj pocit nostalgie a nechám na sebe působit americkou hardrockovou legendu všemi póry až do svého nitra….

TIME MACHINE – energický kytarový úvod nám nabídne správné elektrické blues a připomene nám, že ani „powerrockové“ trio Grand Funk Railroad nebyli ušetřeni vlivu tohoto stylu. Mark Farner zpívá se správným nasazením a výtečnou frází a kytarové doprovody i kytarové sólo v mezihře jsou hrány s poctivou erudicí vyhraného profesionála. Teď nám sem ještě vstoupí foukací harmonika (ta už sice takovou kreativitou neoplývá, ale dobře sem zapadne). Mel Schacher sem sází dunivé basové tóny a Don Brewer řádnými údery tvrdí spodek. Úvod jako řemen!

INTO THE SUN – rázné akordické nástupy, sledované rytmikou a poté dochází ze zklidnění, kdy Farner sází legatové akordy a konstruuje melodickou linku jako pavučinové předivo za důrazné rytmické asistence. Brewer do hry vkládá větší činelový prostor a hudba výrazně graduje až do okamžiku, kdy dochází k výbuchu v přetopeném kotli. Škrabání strun a výraznější dravost posouvají skladbu do další fáze. Brewerův zrychlený bubenický break je famózní. Stálé zůstáváme na výrazné melodické platformě dvojhlasu. Píseň šlape jako namazaný stroj a dokáže strhnout do víru, za občasné aplikace wah wah pedálu, ale i čistých mírně zkreslených tónů. Dobře se poslouchá mezihrová jízda na kytaru. Farner zde nehraje nic revolučního, ale dává klasickému rocku konkrétní tvář od začátku do konce. Kvákadlový závěr zní až přízračně!

HEARTBREAKER – uvolněný melodický úvod přináší další modifikovaný model elektrického blues. Popravdě řečeno mám neodbytný pocit, že se jedná o jednu z nejkrásnějších skladeb na projektu. Při refrénu mi leze po těle mráz jako při prvním poslechu v první polovině sedmdesátých let. Famózně zní nejen Farnerův hlas, ale i to jak hudba naléhá na melodickou linku s tím výtečným zbržděním a dalším uvolněním. Kytarové sólo je přímočaře jednoduché, ale má velkou výpovědní sílu a Farner do jeho prezentace vkládá duši. Podvědomě cítím, že v tomhle zpomalovaném pojetí dojde k erupci, která překvapí a možná srazí k zemi. Název vystihuje vnitřně obsah textu, třebaže Led Zeppelin nahráli skladbu s tímto názvem rovněž. Závěr jakoby chtěl ukončit pateticky skladbu, ale pak teprve dojde k oné erupci a Grand Funk Railroad se řítí divokou rychlostí s pořadně nažhaveným motorem klikatými uličkami kamsi do propasti. Tohle je výtečný model hard rocku par excellence a dokážu si představit, jak davy musely šílet na koncertech…

FEELIN´ ALRIGHT – tak tahle píseň je coververzí. Napsal ji kytarista David Mason a nejprve nahráli Traffic a po nich to výtečně realizoval i Joe Cocker a v USA nemohli zůstat pozadu a tak vznikla. Začátek jako z dramatického westernu. Opakující se schéma podmiňuje Farnerovu interpretaci, která je emocionální a přesto přesně intonačně posazená. Schacherova baskytara je vypíchnuta z terénu a Brewerovy bicí jsou podpořeny percussion. Žraločí zuby jsou famózní. Kytarové party mají přesné odsekávané doprovody a teprve v druhé mezihře Farner začne vyšívat svoje hudební ornamenty a výtečně se trefuje do harmonické struktury. Jedinečné poměry melodické kytary, melodické baskytary a kreativních bubenických postupů za asistence strhujícího zpěvu. Chce se tančit a vlnit se v rytmu až vokálního zakončení….

FOOTSTOMPIN´ MUSIC – ostinátní basy a pulsující bicí a pozor: Farner s kytarou na krku usedá za hammondky a ujímá se role varhaníka. Není to Lord ani Auger, ale za klávesami zní přesvědčivě. A před námi se odvíjí další správně nažhavená skladba. Farner stupňuje harmonii a rozkresluje akordický prostor se správně fungujícím tremolem, ale v další fázi už přesedlává na kytaru a jeho hlas se nese v melodickém synchronu s kytarovým během. A máme zde parádně vypilované sólo s důraznými attacky a zdobnými ornamenty. A opět jsou ve hře hammondky a tak to jde se soulově laděnými výkřiky a správně swingujícím rytmu až do závěru, který ukončí Brewerovo běsnění a tremolo hammondek s forsírovaným zpěvem. No prostě jak se u nás na jižní Moravě říká: maso!

PARANOID – ladění rádiových stanic působí chaoticky a navíc se do toho připojuje výstražná siréna přinášející neklid a strach šumění a hukot prořízne syrová elektrická kytara a basový kompresor, vedle nichž bicí působí až příliš „normálně!. Také zde pracuje wah wah a nabídne se nám další model hardrockové hudby. Trochu jsem měl na začátku pocit, jako by kapele dýchali za uši Black Sabbath (a není to jenom stejným názvem skladby!). Opakující se schéma přináší v následných okamžicích zajímavé harmonické proměny hlasů Farnera a Brewera. Farner už zase nasadí kytarové mezisólo, ale už zase stojí před mikrofonem. Hudba graduje a kytarové tóny působí jako vystřelované jiskry z plápolajícího ohně. Basový riff je úderně rozvibrovaný a skladba v dalších drobných proměnách pluje v mírně zneklidněných vodách stále dál. Dravý úvodní motiv přichází zpět s drtivým nástupem s kvílivým během Farnerovy kytary z playbacku. Ano, místy mám pocit nějakého hudebního horroru, zvláště když v nekonečném závěru s akcentovanými rytmy a hrozivým wah wah pedálem zazní dětský pláč…..který končí v prostoru.

LONELINESS – vyjádřit samotu hudbou je velká výzva a pokoušejí se o to skladatele a hudebníci od doby co vznikla melodie a harmonie. Tak tuhle samotu jsem si prorezonoval do morku kostí. Vidím se jako odvedenec na vojnu, který odjíždí neznámo kam a neví co ho čeká…. Když jsem se pak v zeleném cítil často sám a vykořeněný, pak mi tahle skladba zněla neustále v uších, ať jsem chtěl nebo ne. Má velkou vnitřní sílu. Hudba je mollově pochmurná a potemnělá a jsme konfrontováni s vynikající Farnerovým vokálem, možná nejpřesvědčivějším na celém albu a pak už se ten hudební motor dá znovu do pohybu, ale vokál neustále vévodí nad hutnými basy, kytarou a bicími. Náhle jsem nečekaně vstoupí smyčce. Vkusně, nijak podbízivě a lacině, podmiňují atmosféru bezbřehého osamění, kdy se člověk cítí jako koráb zbavený stěžňů, kormidla a posádky a točí se ve vlnách…. V mezihře hudba graduje a zrychlené rytmizování a kvílení kytary názorně vyjadřuje myšlenkové pochody v nitru trosečníka. Ano, tohle je jakýsi příběh fiktivního Robinsona. Farner dokáže pojmenovat věci pravými jménem. Dynamické střídání má neuvěřitelnou sílu ve smyčcích a rockovém doprovodu za přispění vokálů. Volání trosečníka, který je na pokrají šílenství s neohraničitelné samoty a nekonečnosti. Finále vrcholí jako v symfonické básni a se skladba nedá zastavit. Rocková pulzace prosvětlovaná mocným soundem smyčců a fléten, mocná vlna rockového impresionismu je neustále živena energetickým potenciálem až v nekonečném závěru skladba odplyne…..

ARE YOU READY – a tady máme Grand Funk Railroad naživo. Člověk si přestaví ty šílící davy a nad nimi se vznáší ten úderný hardrockový model drsné hry, te´d i drsných a nijak nekašírovaných hlasů. Farner zpívá s velkým syrovým nasazením. Zvuk je ovšem horší než u studiových n trávek a party elektrické kytary mi jaksi splývají v hustém lepidlovitě bažinovém tónu. Myslí, že baskytara je vynikající, ale přespříliš expresivní a zčásti přehlušuje kytaru. Na koncertním záznamu musíme počítat z lečíms. Tahle skladba má celkém v běžné rockové postupy a vychází z daného riffu. Poskytuje ovšem hlavně prostor Schacherově baskytaře, která zde vévodí. Prostě přetopená mašina, ze které se ze všech stran kouří….

MEAN MISTREATER – tady je ovšem výrazné zklidnění. Je to blues (možná by to Filozof viděl jinak, ale já jsem o blues přesvědčen). Farner usedá za elektrické piano Fender-Rhodes s jeho výtečným dozvukem, který připomíná marimbu nebo vibrafon a máme tu i zanícený vokální projev, kdy v další fázi Farnerovi vypomáhá Brewer. Dravý nástup bicích, baskytary a divokého rytmu nás vytrhnou z letargie. Elektrické piano má sice tenký tón, ale Farner na něho řádí tak, aby se nástroj vešel do hutné instrumentace dunivých basů a rozpoutaného běsnění bicích. Ale pět dochází k pianissimovému zklidnění. Akordy v mollových náladách se nádherně snoubí s Farnerovým naříkavě znějícím, ale intonačně čistým vokálem. Fender-Rhodes za asistence činelů skladbu ukončí za mohutného aplausu..

T. N. U. C. – a opět se nám čerti žení. Dravý model motorového hardrocku. Schacher je nezničitelný baskytarový lodivod. Farnerovy kytarové doprovody důrazně akcentují zběsilý rytmus. Nikdy se mě nepodařilo zjistit, co znamená samotný název, ale nějak mě to netrápilo… Don Brewer nám v samotném bubenické entrée ukáže, zač je toho loket v divokých eskapádách. Jeho ďábelské breaky jsou obdivuhodné (i když si nemyslím, že pro jiné tehdejší bubeníky nedostupně nezadatelné), ale mluví z něho praxe a dlouhodobé vysedávání na koncertních pódiích za svou baterií. Rockoví fanoušci s ním spoluprací a tak tenhle vysoký statný Američan s hustou hřívou černých vlasů prostě přináší to, co se po něm chce. Jeho bubenické show pochopitelně musí vygradovat a znovu strhne do víru vášní
Jako přicházející a odcházející vichřice zní jeho řádění v závěrečný výkřik a opět se připojují jeho dva kamarádi s kytarou a baskytarou a jede se dále na plný plyn dokud nedojde palivo. Závěr zní velmi emocionálně s dravým vybíjením emocí…. a s vyvoláváním bubeníkova křestního jména.

INSIDE LOOKING OUT – jedna z nejdelších skladeb na albu. Tady se podařilo kapele vymyslet velmi účinný a betonově nosný riff, na kterém celá ta přehradní zeď stavební konstrukce skladby stojí. Úvod je ve znamení ostrých záseků a výtečně vedeného frázování ve zpěvu. Kytara akcentuje svou hrou a baskytara přejímá melodickou linku. Další silný kousek a už zde máme výtečné unisono a akcentované rytmické postupy, které jsou pro skladbu zásadnější než samotná melodická složka. Ovšem Farner zde zpívá jako o život doprovázen Brewerem. Ve slokách přesně vystihuje ducha skladby a opírá se o výtečné mezzoforte. Ten riff už ovšem nezapomenete. A teď si s ním instrumentace pohrává ve výtečné kooperaci kytary, baskytary a přesně šlapajících bicích. Mírné přeznívání ohýbaného tónu je stejně úderné, jako škrabání strun a kytarový mlýnek, která stupňuje napětí do výšek. Farner jsem pro změnu vloží i hru na foukací harmoniku, ale pak i nadále rockový generátor nijak neztrácí energii. Myslím, že tahle skladba musela být těžkotonážním kouskem jejich koncertů a mohla být „donekonečna“ natahována pro větší sugestivnost a ovládnutí publika na Open Air Festivalech v USA, Kanadě, ale i v Evropě. Bohužel Československo Grand Funk Railroad vynechali: Husákovi se nemohly líbit extrémně dlouhé vlasy, hutný sound a hlavně jejich vliv na tehdejší mládež podchycenou v SSM. Nezbývá než si povzdechnout, o co byl člověk připraven… Tohle je prostě další erupce syrové nekompromisní hardrockové hudby. Je to ale druhá coververze a nepatří do autorského potenciálu kapely. Mezi jinými je pod ní podepsán slavný britský soul-blues-rockový shouter Eric Burdon...

CLOSER TO HOME (I´M YOUR CAPTAIN) – závěr patří velmi sugestivní písni. Vítala americké veterány, kteří se vraceli z Vietnamu.. Jemné kytarové intro nám přináší nejen prošlapované wah wah pedálem, ale také akustickou kytaru, která zvonivě úderným způsobem ovládne melodickou linku. Elektrická kytara není ze hry, ale hraje zde roli méně výraznou. Opakující se schéma má v sobě americkou vůni dálav. A pak náhle změna a Schacher se v basech postará o proměnu. Výtečný vokální podíl v melodické struktuře. Velice silná skladba v melodické poloze, i ve výrazové přesvědčivosti. Ona písničkovou Grand Funk Railroad mi vůbec nevadí. Je to příjemná proměna, která zde působí jako vítaný dezert. Rockeři prostě zvolili písničkovou formu a nic ji nesebrali. Šumění mořského přílivu, skřehotání racků a odpovídající flétna s vokálním podílem „I´m getting closer to my home“ je sugestivní a vrací se nám v další skladbě dále a dále do nekonečného fade-outu. Kytarová mezihra je vkusně nevýbojná a ctí atmosféru, společně se smyčci a flétnou je rockovou vesmírnou odysseou, která střídavě stoupá a klesá k zemi. Další velmi silný hudební zážitek, který proniká do nitra mojí duše, tehdy jako nyní…..
Další slova jsou zbytečná: pět hvězdiček!





reagovat