Foreigner - Agent Provocateur (1984)

Agent Provocateur je poslední stále ještě dosti dobrá deska britsko-amerických melodiků Foreigner. Poslední na dlouhou dobu. Inside Information byl už jen slabě přeluhovaný čaj a pokus s Johnny Edwardsem honosící se názvem Unusual Heat, nevyšel vůbec. Lou Gramm byl zkrátka nepostradatelný. Agent plynule navazuje na předchozí 4-ku. Většina písní stále disponuje silnými hudebními myšlenkami a v místech, kde kapele trochu dochází dech přispěchá zachránce/zpěvák Lou Gramm s potřebnou dávkou vlastního charisma, aby skomírající skladatelské potenci dodal šťávu a pořádnou jiskru.

Leader, kytarista a ústřední skladatel Mick Jones si byl vědom, že po masivním úspěchu onoho předchůdce, musí přijít alespoň s obdobně silným materiálem. Na singlové úspěchy tři roky starých skladeb tentokrát navázal, ale dle vzoru mega úspěšné Waiting for a Girl Like You, sestavil pro jistotu na aktuální desku balad mnohem víc. Znovu se jako jednička ukázala dle mého vůbec nejlepší skladba celých Foreigner, přenádherná baladická holubice I Want to Know What Love Is, která se po podařeném energy otvíráku Tooth and Nail a nachově nadýchané, neméně vydařené oplodňovací jistotě That Was Yesterday, vyhoupla v rotacích zaoceánských rádií do každodenního programu. Ale ještě zpět k zmiňované Want to Know What Love Is. Její vstřícný charakter, pozitivní a hřejivá atmosféra, spolu s krásně vláčným tempem a Grammovým uhrančivým frázováním i odzbrojujícím sborovým refrénem, činí z písně jednu z vůbec nejkrásnějších srdceryvných balad na rockovém trhu. Snová linie alba pokračuje ještě se čtvrtou Growing Up the Hard Way, jinak celkem nenápadné, avšak na pevné basové figuře postavené elektrizující písni. Střed desky pro mne osobně dost upadá. Reaction to Action i Stranger in My Own House řadím k typickým, ke glamu se klonícím "průměrnostem", za každou cenu si tykající s našminkovanou dobou. Zpět na melancholickou stranu desku kloní hřejivé klávesové rejstříky v A Love in Vain, další, mírně přes kopírák vyšmirglovaná balada Down on Love (Lou zachrání i nezachranitelné, ale ten refrén stojí opravdu za to) i ne nepodobná Two Different Worlds. Svižnější konec pak obstará pozitivní She's Too Tough. Žádná sláva, ale...

Miluju pompézní rock, A.O.R. a řadu těch načančaných, aristokraticky vyhlížejících souborů a jejich, na silové klávesové hře založený repertoár. Některé už příliš přeslazené a přecukrované produkce však s povděkem raději odmítám. Foreigner řadím asi podobně jako většina příznivců tohoto stylu na jeden z vrcholů pomp-rockové pyramidy. Jejich cit pro melodie, nádherný klávesový opar nad písněmi se vznášející, Grammův mohutně sytý témbr a tvorba sic jednodušších, za to však zapamatovatelných písní podepřených velkolepými refrény, je v této oblasti podobně legendární, jako je legendární produkce například Deep Purple v sekci tvrdě rockové. Agent Provocateur je pak typickým produktem kapely, jejíž největší slávu zažehla synthetizerová léta osmdesátá.
reagovat

Myšák @ 29.12.2020 11:26:33
Tak cizince si nechám líbit. Foreigner to je skvělá parta skvělých muzikantů. Recenze mě udělala radost, lépe bych to ani já nenapsal, ovšem s tím rozdílem, že bych přitlačil v hodnocení. Čtyři hvězdičky mě připadají málo. Stejně jako u předchozího lp bych dal plný počet.

legolas @ 29.12.2020 22:05:21
Luďan říká"mám radši Top Gun". Já zase Waiting ze 4. To je panečku song, kam se na něj hrabou Led zep, Queen a další s podobným songwritingem.

radasv @ 05.01.2021 20:02:29
tak tak...beze sporu nejlepší LP

pinkman @ 07.01.2021 07:10:20
Horyno díky za Agenta. Potěšil. Ale přeskočils desku z roku 1981. Budeš o ní ještě psát? Přeju hodně zdaru do dalšího výběru, klasického rocku není nikdy dost.