Gillan, Ian - Naked Thunder (1990)

Podobně jako jiné rockové desky stojící v těsném sledu vedle sebe, skloňuji i Naked Thunder společně s následující Toolbox. Obě vyšly v době kdy Ian pro jednou nebyl součástí mateřské jednotky D.P. a onen volný čas si zkrátil těmito dvěmi, myslím vcelku povedenými heavy alby. Jestli více zabodoval sám mistr, či v tomto momentu Turnerova, spíše tedy Blackmorova družina s epizodně účinkujícím Turnerem, je už na posluchačích samotných. Mě osobně, jelikož album Slaves and Masters bylo jedno z prvních které jsem od D.P. slyšel (a tenkrát se mi hodně líbilo) nepříjde až tak špatné, ale uznávám ono to rozhodně není nic světoborného, spíše pěkné melodie a kytarové vyhrávky, Turner, ač se snaží sebe víc, charisma kolegy prostě znatelně chybí a nedosahuje jej, snad z části, ale jinými prostředky. A tak si myslím že Gillanova alba se prostě povedla víc, zprvu mi sice krapet splývala, postupně jsem v nich našel zalíbení i patřičné rozdíly. Toolbox, prostě nejen díky Tsangaridesově produkci je mnohem více ostřejší a judasovštější, Naked hledí spíše zpět, Leif Mases kloní kapelu ještě do končící epochy, ovšem melodií a nápadů mají obě desky na rozdávání.

Gillan útočí s Gut Reaction- jeho hlas písni jasně vévodí, klávesy jako doplněk, přesto jasně čitelné, stejně jako v další Talking to You- jež rockuje ve volnějším tempu s hitovým potenciálem. Velmi oblíbenou je No Good Luck- pro její krásnou kytarovou melodii a svobodný zpěvákům přednes. Po osdesátkové Nothing But The Best, tu máme krásnou, baladickou, Gillanem procítěnou Loving On Borrowed Time. Sweet Lolita- swinguje s patřičnou razancí, kytarová sóla se písni decentně propletají a dodávají jí na zajímavé barevnosti. Dechy obohacenou Nothing To Lose- řadím rovněž k velice povedeným věcem, následuje rychlostní rockový úprk Moonshine- z níž nadšení pro věc přímo srší. Klávesy alá osmdesátá je obohacena, rytmicky zajímavá, i vokálně bravůrní Long And Lonely Ride. Další nášup skýtá desátá Love Gun- to je panečku jízda, rock n roll říznutý speedem :-) , prostě musí nadchnout a bavit, desku zakončí tradicionál v podobě No More Cane On The Brazos.

Gillan na své sólové dráze prošel různými etapami, ze začátku silně koketoval s jazzem (a vůbec né špatně, zajímavé Clear Air...), aby do osmdesátek vlítl s rockovým drajvem (korunující Magic), tu se zase klonil, dle mého, na umírněnejší stranu s jasně metalickým odérem. Totální majstrštyk ovšem přišel až za několik let, na sklonku jeho sólové kariéry, s pro mne jasně nadčasovou, multižánrovou kolekcí One Eye to Morocco, ale to už jinde jsme, je to jiná vesnice :-)
reagovat

horyna @ 20.04.2017 08:45:41
Gillanova kolekce Naked Thunder mě nedokáže zklamat. Na desce bych neměnil ani notu a výsledné hodnocení přitlačil o půl bod vzhůru. Barevnost, všestranost, zápal, hard rocková mrštnost i slušný progres. Tak na mě deska působí. Velice dobře odvedená práce a ty vykukující osmdesátky tam padnou jako pr... na hrnec.

Rok 1990 byl pro mně skvělý ,vrátil jsem se z vojny ,komunisti už byli mimo ,mohly konečně vycházet desky ,v tomto roce vyšli nový AC/DC,Dio,Deep Purple bez Gillana který už podruhé musel Purply opustit . Pod hlavičkou Ian Gillan vydává své solové album . Od úvodní Gut Reaction se valí příjemná rocková muzika ,podpořena klávesy . Deska končí krásnou pomalou No More Cane On The Brazos . Velmi příjemná deska ,mám ji velmi rád .
reagovat