Accept - Metal Heart (1985)

Šesté studiové album německých metalistů Accept bývá některými lidmi považováno za jejich nejlepší. Tehdejší frontman Udo Dirkschneider o něm v jednom (dost) pozdějším rozhovoru prohlásil, že jde o zbytečně přeceňované album…

Pamatuji si dodnes, jak jsem v létě 1985 koupil na brněnské burze fungl novou desku, a pamatuji si taky naprosto přesně rozčarování, jež jsem zažil po prvním poslechu…
Natěšen oběma předchůdci "Restless And Wild" (82) a "Balls To The Wall" (83), které považuji za vrcholná díla skupiny a klasického heavy metalu vůbec, jsem rok a půl očekával další klenot, tak zvaně do třetice. Jak už vyplynulo, nedočkal jsem se, naštěstí však mé počáteční zklamání nebylo tak veliké, abych nahrávce neposkytl vícero šancí, tedy poslechů…
Postupně jsem jí začal přicházet na chuť, a i když se nikdy nezařadila po bok mých „acceptovských skvostů”, nepokládám ji za špatnou a čas od času si ji rád pustím.

A symbolicky, jako s celým albem jsem to měl také s úvodní a zároveň titulní skladbou "Metal Heart". Zprvu mi tam „vážnohudební výpůjčky” vyloženě vadily; ať už šlo o intro od Čajkovského, či sólo v podobě notoricky známé Beethovenovy „Pro Elišku”.
Hodně mi neseděl rovněž Udův zpěv, který zde je většinou zbytečně uvřískaný a mnohem méně pestrý, než bývalo na předchůdcích zvykem. Taky zvuk bicích se mi nezamlouval, a vlastně mohu říct – zvuk celkově.

Nebudu rozebírat jednotlivé písně, mimo jiné proto, že jsou celkem vyrovnané kvality. Vzpomenu jen jednu atypičtější, a to "Teach Us To Survive"; velice zvláštní skladba, se zajímavým celkovým vyzněním a až „jazzovým feelingem”… Nejdříve to pro mne byla nejslabší věc na albu, později (i dnes) asi nejsilnější.
I kvůli ní zaokrouhlím své tři a půl hvězdičky nahoru.
reagovat

všechno podstatné bylo sice napsáno, ale tenhle flák definitivně posadil Accept na vrchol pyramidy Kovových srdcí. Tahle deska se hned tak neoposlouchá. Jasně, R&Wild a Balls jsou pecky, ale pro mě je Kovové srdce srdcovka. Hned úvodní track, následovaný stejně dobrou Midnight Mover až po závěrečnou Bound To Fail - paráda. Vzpomínám si, jak jsme kdysi dávno osmažili vinyl na kazetu a jeli jsme ji v autě až do totální destrukce. Skvělé album.
reagovat

PiKey @ 02.11.2009 19:51:09
Mna velmi sklamal remaster na cd, hra priserne, navyskovane, sterilne... Nevie niekto ci existuje na cd aj lepsia zvukova podoba?

martin69 @ 02.11.2009 20:52:30
Neremastrované cd .

Apache @ 02.11.2009 21:22:18
Remaster mám, a zdá se být OK.
Ve své době mě album dost zklamalo. Po letech už ho beru na milost, i když si z něj pouštím skoro výhradně jen první dvě hitovky. Díky Metal Heart jsem se v roce 1985 rozloučil s Accept (samozřejmě jsem se k nim po nějaké době zase vrátil, ale to už dávno nebyli jedni z mých nej) a začal si hledat jiné favority.
A objevil jsem Motley Crue.
To byl začátek mého nenápadného směřování od německého a britského hard & heavy k americkému rock 'n' rollu: glamu, blues rocku, AOR a southern rocku. Zájem o tyto styly měl pak za následek můj nenápadný přesun na teritorium 70. let, kde jsem pátral po začátcích mnoha zajímavých amerických 80's kapel a interpretů (Alice Cooper, Cheap Trick, Heart, Blue Oyster Cult, Aerosmith, ZZ Top atd) a přitom objevoval další klenoty. Třeba Lynyrd Skynyrd.
A začalo to všechno mým zklamáním z Metal Heart - alba, ze kterého se mohl ve své době kdekdo zbláznit, a které v našich zemích vyvolalo sice poměrně krátkou, ale o to intenzivnější "acceptmánii".
Takže pro mě nakonec vlastně docela významné album. :-) Dal jsem mu tři hvězdičky.
Jinak pro Accept (a U.D.O.) mám pořád jistou slabost - ty dva tři roky mého urputného fandění této kapele jen tak nevymažu. Je jisté, že to na mě zas někdy přijde, a já tyhle germány nechám zase jednou pořádně prosvištět mými sluchovody. Pak snad napíšu nějaké "recenze" i ke zbývajícím deskám v jejich diskografii.

Filozof @ 03.11.2009 14:00:05
Někdy v roce 1984-5 nás spolužák seznámil s neskutečně těžkou a tvrdou hudbou. Říkalo se jí "metal" a proti Helence Vondráčkové a Vašku Neckářovi z LP-platní našich rodičů i proti mým tehdejším favoritům (Berry, Little Rihchard, Elvis, Beatles, Abba) to byl šok.
A našil do nás právě Accepty a Helloweeny. Nikdy jsem metalu nepropadl, vždy mi přišel po 5 skladbách k uzoufání nudný. Z Iron Maiden, Blind Guiridian, Motorhead a mnoha dalších se mi nezalíbilo vůbec nic. Ale je pár skladeb, které mne hodně oslovují dodnes - a část z nich je právě z tohoto alba. Ale musí to trochu upalovat, jinak mne to fakt nebaví (s výjimkou pár věcí od Metallicy).
Takže Wrong Is Right, Fast As a Shark a částečně i Metal Heart a Princess Of a Dawn si jednou za rok poslechnu i dnes. A když se ve výprodeji objevilo loni tohle CD, investoval jsem podruhé v životě do metalového nosiče. :-)

martin69 @ 03.11.2009 20:11:32
Apache : proč tě zklamalo Metal Heart ? Jinak máš pravdu s rozpoutanou Acceptomanii ,mně jako v té době antimetalistu (až na pár vyjímek) ,neoslovilo ,dostal jsem se k ní ,jako i k ostatním deskám až po vojně .

@ 03.11.2009 21:18:19
martin: Nelíbilo se mi. Připadalo mi to ve srovnání s předchozími deskami, které jsem miloval, jako velké nabubřelé nic s minimem invence. Neseděl mi sound, nebraly mě písničky, místo obvyklého tahu na bránu, na který jsem u nich byl zvyklý, náhle kopa zbytečného lomození v jakoby velkém stylu, a místo známého Udova fascinujícího vokálu přepísklý chropot. Žádné hitovky, žádné chytlavé melodické refrény ani postupy, jako měli dříve, jsem tam nenašel. A to zoufalé vypůjčování si z profláklých motivů klasické hudby, to doslovné podbízení se fanouškům metalu (metal heart! metal heart!)... Prostě mě to nebralo za... srdce. :-) Přestal jsem jim věřit. Ti Motley Crue do toho vpadli v pravý čas.

pito63 @ 03.11.2009 21:31:55
Čítam nové číslo Sparku (11/2009). Je tu Udov profil a medzi iným aj jeho názor na Metal Heart.
Udo: "Veľmi známy album Accept, ktorý určite počul každý fanúšik heavy metalu. Nepovedal by som však, že sa jednalo o najdôležitejšiu nahrávku v diskografii."

Cossack @ 06.08.2012 21:58:41
Až teď jsem zaregistroval Apachovo
„… to doslovné podbízení se fanouškům metalu (metal heart! metal heart!)…”
a rád bych to uvedl na pravou míru… Nejde o žádné podbízení se metalistům, text je o přetechnizované civilizaci a sebedestrukci lidstva; odehrává se (tehdy ještě v blízké budoucnosti) v roce 1999.
Tohle je refrén:
Kovové srdce – kovové srdce
Našli ho všude
Kovové srdce – kovové srdce
Kus oceli bez života
Kovové srdce – kovové srdce
Odpojeni umírají
Kovové srdce – kovové srdce

Cossack @ 06.08.2012 22:06:21
P. S.
Jinak ale s jeho názorem na Metal Heart v podstatě souhlasím a je mi blízký (viz má recenze výše).