Solefald - Red for Fire: An Icelandic Odyssey, Part 1 (2005)

Když jsem zjistil, že na Progboardu má profil i toto norské duo a následně, že se zatím dočkal recenze jen jeden z jejich počinů, rozhodl jsem se věc napravit. Protože z tvorby Solefald znám nejlépe obě části jejich "Islandské odyseje" a tu první mám i na vinylu, volba byla jasná…

Tohle album (ale vlastně všechna této skupiny) ukazuje, jak pestrým stylem black metal může být (a opravdu je). Myslím, že žádný jiný „kovový žánr” neprostoupilo a neovlivnilo tolik různých vlivů, jako právě „černý kov”.
Pokud tedy nepatříte k těm, kteří absolutně nesnesou zpěv nezpěv (nejde tu však o žádné „deathmetalové zvracení”, ale o „blackový krákavý chrapot”), směle do toho. Na ploše přibližně padesáti minut naleznete téměř vše – od hutných riffů, blackových kytarových „včeliček”, melodických vyhrávek, klávesových partů, smyčců, také netradičních nástrojů (pokud jde o black metal), jako je saxofon, uslyšíte havraní „zpěv”, čisté vokály, recitaci, rychlé i pomalé pasáže... Kromě punkovo-thrashových ozvěn, kde jsou asi nejsilnější kořeny tohoto stylu, můžete zaslechnout i dávnější echa hard rocku 70. let, „folkové” vlivy Vikingů a mnoho dalšího. Stačí zavřít oči a nechat se unášet hudbou i fantazií...

Pokud bych měl udělat nějaké závěrečné shrnutí, řekl bych, že jde o velice pestré dílko, kde si každý posluchač „s otevřenýma ušima” najde to svoje, a možná objeví ještě něco navíc... Za sebe dodávám, že tomu tak bylo a je, jenom musím mít tu správnou „solefaldovskou” náladu.
Hodnotím čtyřmi a půl hvězdičkami, protože však poslední téměř šestiminutové vyprávění v norštině, "Lokasenna", pro neznalost jazyka neocením, a taky proto, že existují jiné kapely tohoto žánru, na něž mám náladu kdykoliv (nebo alespoň častěji), zaokrouhluji tentokrát dolů.
(Za poslech album určitě stojí, rozhodně doporučuji...)

reagovat