OSI - Blood (2009)

Fanouškovi, zajímajícímu se o osobité progresivní odvětví jistě neunikl ze zorného úhlu hledáčku zajímavý projekt Jima Matheose a Kevina Moora pod názvem O.S.I. Jejich třetí album Blood, nabízí dle mého specifický, neokoukaný a moderní pohled na tento žánr a jako jeden z mála (v moři artově nabubřelých opakujících se starousedlíků) prezentuje skutečně svobodomyslný postoj, koketující s mimořádnou kompoziční dovedností a patřičným svojským zaujetím pro danou věc. Navíc obohacen velkou dávkou autentické scifi atmosféry, nacházející se pod závojem futuristického tajemna.

Uhrančivý začátek The Escape Artist- s tajemnou akustickou kytarou a moderními samply, se po čase prokope k rockovému rytmu, do kterého Moore proniká svým mluvo-zpěvem, tak moc se k podobnému typu muziky hodící. Zde není potřebný další Mercury, takovýto druh přednesu je zde maximálně na místě a ustojí jakákoli nemístná srovnávání.
Z kraje desky sudé tracky prezentují více hloubavou a zadumanou hudební mozaiku, dvojka Terminal i čtvrtá We Come Undone- laborují na pomezí meziplanetárních ozvěn a zvuků, vytvářených širokým spektrem nasamplovaných tónů, smyček a programingů.
Ve False Start- nás Kevin snadno přesvědčí, jak dalekou cestu ušel od od svého působiště v divadle snů a jak moc je jeho hudební pohled a svět vzdálen kopírovacímu stroji svých bývalých chlebodárců.
Velké chvíle Jima Matheose se nesou celým albem, originální zvuk jeho kytary, ať se jedná o akustickou složku, či riffové přelivy, se proplétají písní Radiologue- která v oblasti modernistického progres žánru, v sobě nezapře jistou hitovost.
To že byl nástup Gavina Harrisona do kapely poženáním, se máme možnost přesvědčovat po celou hrací stopáž, jeho styl tolika odlišný od Pornoye dodává skladbám na maximální působivosti, přesně mířené matematicko-geometrické údery pochodující skladbou Be The Hero- posunují tento blok do sfér značně přitažlivých.
Mrazivý vzduch ze vzdálené planety Uran se snaží k posluchači proklestit cestu pomocí vesmírné spojnice písně Microburst Alert.
"Jinou" atmosférou na nás dýchá skladba Stockholm- v níž si hlasový part vystřihl hostující Mikael Akerfeldt a změna na tomto postu, rázem mění charakter kompozice směrem k méně odlidštěnému přístupu.
Dvojice Matheos / Moore naposledy zaúřaduje v titulním kousku Blood- a divák už lehce pochopí že takhle odosobněně bude znít hudba budoucna (pokud tedy nějaké bude).

Velký originál, který rozhodně stojí za pozornost.

reagovat

kamila @ 12.09.2016 06:48:37
kevim Moore má strašně zajímavej a uhrančivej hlas, co se do takové hudby perfektně hodí, je to scifárna jak hrom, další deska už mě tak nenadchla