Mars Volta - Octahedron (2009)

Je fajn zjistit, že i dnes může člověk s napětím očekávat novou desku svých oblíbenců jaksi v reálném čase. Být přímo u toho, když nějaký milník jeho oblíbené skupiny vyjde. Vzhledem k mé zálibě ke starým kapelám, které byly na vrcholu v době, kdy moji rodiče byli náctiletí, se mi to opravdu nestává často. O to víc potěší, že i přes věčnou nespokojenost se současnou hudební scénou se najdou výjimky. Že i přes neskutečná kvanta balastu a odpadu, který se produkuje, se k vám dostane takový skvost. Fakt, že se tato nepřístupná a naprosto šílená kapela stává v poslední době stále oblíbenější mě hřeje u srdce též. Jde vidět, že kvalita si cestu najde, jen to chce vydržet.
Mars Volta po zběsilém a veleúspěšném albu The Bedlam In Goliath (proměněná Grammy za skladbu Wax Simultacra) avizovali klidnější desku. Přiznám se, že předchozí album jsem jako celek málokdy doposlouchal v kuse. Je jednak dlouhé, ale hlavně opravdu "uřvané" a šílené. Obsahuje vynikající kusy, ale charakter drtivé většiny písní způsobuje to, že mi ke konci přestává stíhat mozek. Octahedron je docela jiná káva a dokazuje, že ústřední skladatelské duo Zavala/Lopez se nehodlá nudit a kráčet po stejné cestě, jako předtím. Byl "goliáš" agresivním chaosem? Navažme na něj klidnou a zadumanou deskou... v rámci Mars Volta pochopitelně.
Úvodní píseň Since We´ve Been Wrong si mě okamžitě získala svojí dynamikou a geniálními melodiemi. Akustická kytara (která na Octahedronu dostala velký prostor) je lehce podbarvena singnifikantní kvílivou kytarou Lopeze. Melancholii podtrhuje plačtivý vokál Cedrica, který se na desce nepouští do žádných velkých exhibic a umí skvěle procítit každé slovo či notu. Píseň vygraduje za doprovodu celé kapely. Přiznám se, že když jsem si tohle pustil doma poprvé pořádně nahlas a zaposlouchal jsem se, tak mi málem vytryskly slzy. Částečně z tehdejších okolností v mém životě, částečně slzy štěstí z té nádhery. A tak to má být.
Teflon je jasná tutovka na koncerty či do rádia, takže doufejme, že se tato kvalitní záležitost dostane mezi více lidí. Zasloužila by si to. Nebo si si mainstreamoví posluchači zaloužili takovou píseň? With Twilight As My Guide je má další srdcovka, ktera mě svojí atmosférou doslova pohltí a nenechá chladným. Cotopaxi a Desperate Graves jsou další přístupnější kusy, která vynikají neskutečným množstvím nápadů, které jsou nacpány do "normální" stopáže. Poslední dvě skladby jsou zahaleny do kosmického oparu a nádherně zakončují kolekci písní, která - co se kvality týče - v současnosti moc často nevychází. Díky za ni!
P.S.: Skoro ve stejné době vyšlo album Crack The Skye od Mastodon. Stejně jako u Mars Volta je i tato deska jejich nejpřístupnější a nejvíce v duchu progresivního rocku (vokální harmonie, hudební plochy, tzv. eposy). Vřele doporučuji.

reagovat

DeaconJohn @ 29.08.2009 17:57:38
Jsem se poněkud seknul ve větě "Vzhledem k mé zálibě ke starým kapelám, které byly na vrcholu v době, kdy moji rodiče byli náctiletí, se mi to opravdu nestává často". Mám na mysli období 1970 - 1975 a to jsou doby, kdy moji rodiče chodili do školky a na první stupeň základní školy. To jen tak pro pořádek. Možnost editace příspěvků by neškodila.