Rolling Stones, The - Some Girls (1978)

V roce 1977 se v Rolling Stones dělo hodně Mick Jagger rozváděl.s Biancou a Keitha Richardse v Torontu obvinili za převážení drog kde byl trest až na 20 let natvrdo. Naštěstí ho nezavřeli a Rolling Stones odletěli do Paříže kde ve studiích Pathé Marconi nahráli album Some Girls Na toto albu sem narazil nedávno a uchvátilo mě svou punkovou syrovostí přestože typický zvuk RS zůstal.

Album otevírá Miss You další z řady nesmrtelných hitů a která na koncertech rozhodně nesmí chybět. Jagger v tu dobu rád chodil do Studia 54 klubu kam chodili světové celebrity té doby a tam chytil rytmus.Musím tady vyzdvihnou rytmickou sekci Charlieho Wattse a basovou linku Billa Wymana Už když jsem si tu skladbu poprvé poslechl hned se mi vybavily 3 věci New York, disko a noční život Další song When The Whip Comes Down kde Jagger vypráví zpustlé homosexuální fantazie (Yeah, mama and papa told me I was crazy to stay I was gay in New York Which is a fag in L.A.) je nářez se vším všudy kde postupně dochází k závěrečné gradaci . V jednoduchosti je síla a tady na tomto albu se tímto heslem řídily. Just My Imagination (Running Away with Me) je další cover od Tempations který si vytvořily k obrazu svému. Co se týče hudební složky troufám si tvrdit že je to dvojče k předchozí písničce: stejný sled akordů., gradace a závěrečné ukončení ano toto mají Comes Down a Imagination společné. Some Girls jak už název napovídá je o ženských. S touhle skladbou měli stouni problémy kvuli obsahu textu (Black girls just wanna get fucked all night I just don't have that much jam). Zajímavostí je že Keith Richards který sází na přírodní zvuk kytar bez efektu, tady použil kytarový efekt pedál MXR a získal tím nový zvuk. Po další rychlé skladbě Lies přichází Far Away Eyes pomalá country skladba se Ronnie Wood chopil slide kytary a Mick kláves. I když tu Mick nezpívá ale přímo vypráví příběh, musím říct že mezi Wild Horses a Dead Flowers se určitě neztratí. Respectable další svižný rock n roll kde se nic zvláštního nestane . Ted přichází na řadu Mr. Keith Richards se svoji Before They Make Me Run kde v textu vypráví svoje životní eskapády (drogy zatýkání apod). Sám Richards tvrdí že nahrát tuto skladbu bylo náročné. Další neméně úspěšný singl po Miss You balada Beast of Burden
Kde uslyšíte prolínání dvou kytar typický zvuk RS tady musím vyzdvihnout solo Ronnieho Wooda i když je mírně utlumeno vyniká do ztracena a vynikající basovou linkou Billa Wymana . Album končí písní Shattered o životním styl v New Yorku v 70 letech. tato skladba naživo vyznívá mnohem lépe hlavně Jaggerovi prezentace.

Some Girls vyšlo v červnu 1978 a v době punkového hnutí mělo obrovský úspěch hlavně v USA kde absolvovali menší ale zato velmi úspěšné turné. Minulý rok vyšlo na DVD živák Some Girls Live In Texas 1978 kterou musím vřele doporučit.

Je vidět že se v diskografii Rolling Stones věnuje více pozornosti alba od Beggars Banquet až po Exile. Nemyslím to špatně ale Some Girls i když je to punková deska je právě po Exile další nejlepší nahrávkou v diskografii RS a myslím si že si taky zaslouží pozornost a proto mu dávám 5 hvězdiček

reagovat

Petr Gratias @ 15.05.2012 20:11:13
Zdravím, Copelande,
pěkně pojednaná recenze s vášní znalce. To cením....
přesto si neodpustím poznámku - nemyslíš, že je na tomhle albu vedle deklarovaného punku také cítit vliv disco music?
Je pravda, že album SOME GIRLS doma nemám a dlouho jsem se jím nezabýval (všechno se prostě nedá zvládnout), ale Rolling Stones najednou "ztratili" vlasy a jejich hudba vedle punkové drzosti obsahovala hodně tanečních prvků, které mě nesedly, stejně jako jejich pozdější námluvy s reggae.
Ten klasický bigbít od Rolling Stones zněl hlavně na koncertech, ale studiová alba začala jít jiným směrem. Střídání producentů a všelijakých našeptávačů bylo znát.
Na LOVE YOU LIVE (1977) se mě hodně líbila skladba Black Limousine - to byla jejich parketa a tam jsem je poznával v té jejich chuligánské fazóně,,,
Zdravím!

OHNOTHIMAGEN @ 16.05.2012 08:47:36
Ano. Takže mně to nedá a opravím nejprve Copelanda a pak i Petra.
Ve "Far Away Eyes" hraje Ron na steelku, nikoli slajdku.
Na LOVE YOU LIVE "Black Limousine" není.

@ 16.05.2012 22:52:47
Zdravím Petře,
Děkuji vážim si toho i když mà recenze má mnoho chyb (nejsem moc dobrej češtinář a psal jsem to ve Wordu) tak sem rád že se to dobře četlo. Dalo mi to zabrat.

A ted k Some Girls ano je fakt že stouni se trochu měli k disco hlavně Jagger take sám Richards v knize Life tvrdí že Miss You napsali na jejo popud ale až když ji propracovali tak si uvědomili jak je to dobrá skladba jinak disco bych ještě slyšel v Beast of Burden a Shattered. To v dalším albu Emotional Rescue se jím nechali víc unést. A hlavně v té době o nich noviny psaly né moc pěkné věci a stouni potřebovali se něčím vytáhnout a proto přišli s tímhle albem a získali si i mldší fanoušky.
I když vim že máš rád alba s Taylorem ( chodim sem si čist na Prog. dost dlouho) a přesto nejsi zarytý stoneolog přesto bych se chtěl zeptat na tvyj názor ohlédně Ronnieho Wooda.
Jo a Black Limousine je na Tattoo You

@ 16.05.2012 23:17:55
Co je důležité zmínit to že na tomhle albu nepotřebovali žádné jiné hráče vystačili si sami extra zvuky se dotáčely později. Co se týče produkce nejlepší desky (od Beggars po Head Soup) jim dělal Jimmy Miller a snìm byly hodně spokojeni ( a já taky udělaly sním nejlepší song kterej je mezi TOP 10 na prvním místě JUMPIN JACK FLASH) ale taky začal fetovat takže si pozdějc pokud se nepletu dělaly desky samy pod názvem Glimmer Twins a potom od Vodoo Lounge až do A Bigger Bang Don Was. Nedávno Wood prohlásil že natočej ještě jedno album uvidíme co se z toho vyvrbí

Petr Gratias @ 18.05.2012 20:03:53
Zdravím OHNOTHIMAGENA a Copelanda....
díky, pánové. Zmýlil jsem se, byla to nějaká mylně zafixovaná informace, takže to beru zpátky....
Copelande - na Tvoji otázku na téma Ron Wood mám odpovědět v muzikantském nebo lidském pojetí?
Slyšel jsem nějaké ukázky z jeho sólové tvorby... něco se mi líbilo víc a něco míň.
Myslím, že cítí blues, ale je to hlavně rockandrollový hráč, tam je silný v kramflecích, ale myslím, že vývojově se jeho styl moc nezměnil.
Domnívám se, že je technicky lépe vybavený kytarista než Richards, i když místy hraje jen tak "napůl", ale tohle všechno je také do značné míry póza.
Typově s svými image ovšem zapadl mezi Richardse a Jaggera úplně přesně, jakoby ho vybrál ne stylista a vizážista, ale přímo počítač.
Také se kamarádil s George Harrisonem (účinkuje na jeho albu Dark Horse), ale ještě víc se "kamarádil" s jeho ženou Patti. Modelově je to Indián a proto se taky asi líbí ženským....
Viděl jsem nějaký dávný úryvek z konecrtu v osmdesátých letech, kde vystupoval Dylan a Richards a Wood ho doprovázeli. Oba byli ožralí, kymáceli se a neokázali se dokonce trefit na pražce a stoický Dylan se tvářil, že se nic neděje.....
Já vím, že na Stones platí jiná měřítka a pravidla a jsou to legendy, ale přece jen....
Zdravím!

@ 19.05.2012 23:40:25
Zdravím Petře co se týče Wooda myslel jsem hudebně. Já to mám přesně to samý co se týká jeho hry na kytaru. Jak koukam na koncerty tak vidim Ronnieho jak stojí a jenom tam něco šmrndlá. Je fakt že někdy jeho party ani nejsou slyšet za to na živáku Some Girls Live Texas 1978 tam jeho party jsou slyšet všechny a tam se mi líbí jak hraje ale je fakt že když přišel k Rolling Stones tak se vrátil jejich typický zvuk prolínání kytár než jak to bylo s Taylorem. Taylora mám rád a jeho hru vždyt s ním samozřejmě kapela nahrála nejlepší desky, ale nezapadl do kapely byl moc mladý, plachý a odtažitý a na tom podiu to bylo znát jenom tam stál a hrál (ale hodně dobře) a exhibici na podiu nechal na Jaggera s Richardsem. Zato Woody s každým výborně vycházel to byl hlavní důvod proč ho vzali do skupiny ale také propadl drogám a hlavně chlastu a to mělo následky i na koncertech jako třeba v Hamptonu 1981 že oděšel před písničkou si zavolat aby mu přinesli Jacka danielse na podium nebo dělal kraviny : pobíhal kolem podia jak zběsilý nebo skočil špatně mickovi na záda a spadl.Neuměl se kontrolovat a taky se z chlastu hodněkrát léčil. Já se siho nikdy neposlechl vim jenom že si zahrál na koncertech na kytary s Ericem Claptonem, Mickem Taylorem, Jeffem Beckem nebo doprovázel Roda Stewarta bývalého partáka s Faces (hrál s ním na MTV Unplugged) Jenom mi je divný to že i když Ronnie umí zpívat že nemá žádnou svoji písničku v RS. Zpívá Jagger, Richards taky i když pozdějc, skusil to i Bill Wyman (skladba In Another Land) ale Woody vůbec. A taky když se stal jejich právoplatným členem, dostávál 18 let mzdu jako najatý hudebník až potom dostával stejný prachy jako zbytek členů kapely.

To vystoupení s Bobem Dylanem to bylo na Live Aid když na to koukám toje sranda Keith v hubě cigáro klasika ronnie jak má sladku tak si samozřejmě jenom tak něco šmrndlá ale Bob ten má pořád ten svuj kamenej ksicht ale tady u něj vidim jak se tváří že něco není v pořádku taky toto vystoupení nedopadlo nejlíp halvně tam nejsou moc slyšet kytary měli tam mikrofony ale jak se tam hejbou tak to není slyšet