Marillion - This Strange Engine (1997)

Není vůbec podobné na o dva roky mladší Afraid of Sunlight, ani jeho předchůdci Brave, ničemu co do té doby stvořili tenkrát už ikony britské hudební školy Marillion. Jako by se chtěli opět odlišit, oddělit od všeho co zatím zkoušeli a s novým zvukem přišel do kapely i závan něčeho neprozkoumaného. Nová teritoria se jala parta kolem pěveckého giganta Steva Hogartha znovu objevovat, jestli se jim to podařilo a jak, to už je na názoru fanoušků. U mě tedy zabodovli rozhodně, sice jsem desku déle vstřebával, zato dnešní účinky jsou nadmíru přesvědčivé. A tak tedy vzhůru do jejich útrob:-)

Znamenitá klasická kytara spolu s Hogathovým vokálem otevírají úvodní uvolněnou a v dobrém slova smyslu písničkovou A Man of a Thousand Faces- Kellyho klavírní vložka pozvolna zvedá píseň k nebeským výšinám, konec obstaráva Mosleyho bicí baterie a sborové, značně oduševnělé vokály.
One Fine Day- začíná "harrisonovským" kytarovým sólem, melancholickou akustikou a emotivně položeným, houpajícím vokálem, opět se připojuje Mark se svým klavírním doprovodem, refrén dodává písni na síle a s imitací smyčcové sekce energie pryští plnými tóny za podpory charakteristického Rotheryho sóla.
80 Days- velice příjemná, pozitivně výpravná píseň, vystavěna pomocí osobitých kláves, klasických kytar, "tlumených" bicí a čarovného vokálu.
Estonia- protipólem předchozí je fantaskně zádumčivá, tajemstvím opředena skladba, jež si přeje zůčastněné oslovit mistrným tónem vzácně používané balalajky a svou jedinečnou atmosférou, pro vnímavého posluchače je to doslova lahůdka.
Memory of Water- smutný Hogarthův vokál pluje po moři za zvuku violončela a kláves imutující dřevěné žesťové nástroje.
An Accidental Man- ostřejší a šlapající track se skrývá za pořadovým číslem šest, velice šťavnatá a osvěžující věc, s větší dominancí elektrik a bohatstvím samplovaných zvuků, s vokálem se tu pracuje tvárněji a Steve zkouší kam až může zajít.
Hope for the Future- španělky, rumba koule, trumpeta, zajímavá basová linka, perkuse, arabské dozvuky, ozvučná kulatá dřívka- nejen tohle vše dotváří celek zřejmě nejoriginálnější a také nejvíce experimentální písně alba.
This Strange Engine- z třiceti minut stopáže, kterou ukáže čas písně na cd přehrávačí, je pouze polovina tvořící hudební složku. Niterný úvod postupně přechází do dalších poloh a částí skladby, její konstrukce je tvořena několika pečlivě vystavěnými díly. Například před čtvrtou minutou přichází hybný kytarový riff, posunující píseň do rockových vod, vyúsťujících až v extatické chvíle, v níž kapela opravdu "jede". Do jazzovější pasáže se vpasuje saxofonové sólo, volně přecházející do kytarového, nezbytná akustická složka a píseň graduje ke svému vrcholu.

Jemná forma pročištěna od výraznějších klávesových ploch, širokospektrální záběr, důraz na klasickou kytaru a na mnoha místech přístupnější, lyričtější podoba, dali vzniknout albu, kterému patří nezastupitelné místo v diskografii této jedinečné party.
reagovat

Snake @ 16.04.2016 15:43:14
Tož tady bych si dovolil malinko nesouhlasit. "This Strange Engine" na mě působí jako uspávadlo a tak ho zas tolik netočím. Špatné není, to zase ne, ale z té mojí sbírky Marillion točím ho asi nejméně často. Těch svižnějších písní je tam nějak pomálu...

horyna @ 16.04.2016 16:22:37
Snake: rozumím ti, ale na druhou stranu, většina desek britů se nese v klidnější atmosféře. Jasně, třeba Marbles šlape na jiné vlně, však jsme hovořili :-)

Sajgon3 @ 17.04.2016 12:31:17
tiež si dovolím vysloviť nesúhlas hodnotenia tohto albumu ako "uspávadlo" - uspávadlá prišli až potom - Radiaton + Com + Anorachphobia - to všetko sú v podstate uspávadlá ( aj keď nie zlé ) - áno aj tu sú pasáže v tichúčkom duchu a neni ich málo, ale dovolím si povedať , že po tomto albume až doteraz už chlapci nenatočili nič tak rezké - mám tento album hodne rád -)

horyna @ 17.04.2016 12:39:16
Sajgon3: díky za názor od dalšího zastánce tohoto díla :-)

V jedné ze dvou kratičkých recenzí tady na pgb se píše : "jemně tvrdý rock". Výstižná definice. Mě album popravdě řečeno trochu uspává, ty písně jsou si navzájem docela podobné. Dominují akustické kytary zahuštěné klávesovým podmazem, ovšem Steve Hogarth - jak také jinak - exceluje. V první polovině desky jsou to všechno takové balady, až polobalady, z nichž zřejmě nejpůsobivější je čtvrtá Estonia. Vítaným oživením je tak pro mě skladba s pořadovým číslem šest, An Accidental Man. Svižnější tempo, pěkný refrén a výborné klávesové extempore si přímo říkají o zvýšenou pozornost. Po optimisticky působící podivnosti Hope For The Future, s latinskoamerickým rytmem, perkusemi a trubkou, je tu poslední skladba This Strange Engine. Zbývající čas do konce cd ukazuje přes půl hodiny, ale skladba samotná má nějakých šestnáct minut. Zprvu je to znovu taková polobalada s pěkným refrénem, která svou koncepcí zapadá do první poloviny desky, ovšem dojde i na docela divoké instrumentální orgie. Pěkná sóla na kytaru a saxofon v závěru písně pak vylepšují můj poněkud rozpačitý dojem, který ve mě poslech alba vyvolává. Vtípek se čvrthodinovým tichem na konci cd jsem ale nepobral.

Je to dobrá deska, ovšem ve své sbírce napočítal jsem deset originálních cd Marillion, z nichž mnohá zdají se mi býti lepší a zásadnější, než This Strange Engine. Hodnocení 3,5 tedy zaokrouhlím dolů, ovšem za pěkný digibook musím vydavatele - Madfish - pochválit.
reagovat

Jarda P @ 18.04.2016 09:10:05
Musím se přiznat, že na rozdíl od Fishovy éry, kterou se mi poštěstilo zažít naživo, jsem Hogarthovu éru dlouho ignoroval. Až před pár lety jsem jí teprve přišel na chuť a pořídil si vše až po Radiation. Další jejich tvorba mě navzdory zdejším pochvalným recenzím už neoslovila. This Strange Engine řadím mezi ty nejpovedenější.

Som poctení druhou " recenziou ". Takže ..... po rokoch hladania...... Marillion!!!!" Man of ... je fantastická !!! možno sklamem všetkých fan M - najlepšie album Marilllion od " Season... " ... asom trúfalý..... lapšie ako " Marbles v 2CD verzii " ale myslím si že toto je o názore, takže toto je ten môj..... Diki Sajgon
reagovat

Divim sa ze tato deska tu nie je hodnotena.Emi ju vydalo predalo celu distribuciu a 5 rokov nebolo mozne toto CD kupit.Mne ju doniesol brat z japonska. Toto cd je rockova hudobna vypoved Marillion a Hogarda. Jemne tvrdy rock od A po Z. Ako by chceli vzdat hold hard/rockovej hudbe.Vsetky skladby su skvele, maju silu a napatie. Zaujimava je posledna skladba ktora ma 28 minut z toho je 5 minut hranych 20 minut bohovske ticho a potom sa natom 3 minuty Hogarth strasne smeje, spica,pekne.
reagovat